Smlouva se Svatým stolcem

[Tomas.Zivny]

Ta výjimka je právě pro to oddělení církví a státu, je to jeden z jeho důsledků.

Pokud je tomu tak tak by musel mít stejné právo každý občan

Občan je církev? Pardon, nerozumím...

1. Vyzpovídat se může každý občan a tohle právo ho chrání stejně.

2. Každý občan se může za stejných podmínek daných konkrétní církvi (to je to oddělení) stát jejím duchovním a pak je i druhou stranou té zpovědi.

Když státu stojí za explicitní zmínky jeho oddělení od církvi, respektuje, že něco jako církve a náboženské společnosti existuje a že to má specifickou povahu.

[Lukas.Dolezal]

Máte pravdu, že proces přijímání té smlouvy nebyl úplně transparentní, jenže u mezinárodních smluv je to jinak než u zákonů... protože jsou oboustranné. A církevní právo ŘKC si v něčem nemusí pojmově rozumět se světským právem českým.

Protože si sekulární stát nemůže a nesmí dělat nárok na lidské nitro a myšlení!? Moderní teorie sekulárního státu je o přejném oddělení církví (a náboženských společností) od státu. Stát ale respektuje, že jsou tu lidské hodnoty, které ho přesahují... a jednou z nich je lidské nitro a svědomí. To jsou hodnoty, které zaslouží jednu z vůbec největších ochran, někdy jdou až za hranu a hranici lidského života... Stát s tím vlastně nedokáže pracovat, to snad nějak umějí církve... a my k tomu někdy potřebujeme úplnou ochranu, nakolik se úplnosti týká tahle naše práce.

Nelze hovořit o sekulárním státu, pokud ve státě stojí církevní právo nad právním řádem.

[Jan.Prokop]

Občan je církev? Pardon, nerozumím...

1. Vyzpovídat se může každý občan a tohle právo ho chrání stejně.

2. Každý občan se může za stejných podmínek daných konkrétní církvi (to je to oddělení) stát jejím duchovním a pak je i druhou stranou té zpovědi.

Když státu stojí za explicitní zmínky jeho oddělení od církvi, respektuje, že něco jako církve a náboženské společnosti existuje a že to má specifickou povahu.

Vyzpovídat se může občan občanovi, tj by tím měl v tom případě být krytý každý.

[Tomas.Zivny]

Máte pravdu, že proces přijímání té smlouvy nebyl úplně transparentní, jenže u mezinárodních smluv je to jinak než u zákonů... protože jsou oboustranné. A církevní právo ŘKC si v něčem nemusí pojmově rozumět se světským právem českým.

Protože si sekulární stát nemůže a nesmí dělat nárok na lidské nitro a myšlení!? Moderní teorie sekulárního státu je o přejném oddělení církví (a náboženských společností) od státu. Stát ale respektuje, že jsou tu lidské hodnoty, které ho přesahují... a jednou z nich je lidské nitro a svědomí. To jsou hodnoty, které zaslouží jednu z vůbec největších ochran, někdy jdou až za hranu a hranici lidského života... Stát s tím vlastně nedokáže pracovat, to snad nějak umějí církve... a my k tomu někdy potřebujeme úplnou ochranu, nakolik se úplnosti týká tahle naše práce.

Nelze hovořit o sekulárním státu, pokud církevní právo stojí nad právním řádem ve státě.

1. Je to mezinárodní smlouva – strany se musejí shodnout! V krajním případě lze smlouvu vypovědět.
2. Mezinárodní smlouva nesmí být v rozporu s ústavním pořádkem, v takovém případě může ústavní soud zakázat její ratifikaci (pokud je „žalobce“), ale je představitelný i krajní případ rozhodnutí o neaplikování – v Německu už se to jednou z hlediska evropského práva stalo.
3. Ani mezinárodní smlouva není nad zákonem, ale má interpretační přednost.

[Tomas.Zivny]

Občan je církev? Pardon, nerozumím...

1. Vyzpovídat se může každý občan a tohle právo ho chrání stejně.

2. Každý občan se může za stejných podmínek daných konkrétní církvi (to je to oddělení) stát jejím duchovním a pak je i druhou stranou té zpovědi.

Když státu stojí za explicitní zmínky jeho oddělení od církvi, respektuje, že něco jako církve a náboženské společnosti existuje a že to má specifickou povahu.

Vyzpovídat se může občan občanovi, tj by tím měl v tom případě být krytý každý.

Aplikujete tutéž představu o rovnosti i na lékaře – Může každý občan léčit každého občana? Na pohřební živnost – Může každý občan nakládat s mrtvým tělem každého občana? Na pojištění – Může každý občan pojistit každého občana? Na vysoké školy – Může každý občan vzdělávat každého občana a udělit mu titul?

[Petr.Vileta]

@Tomas.Zivny Hele Tomáši, v tom se neshodneme. Rovnou říkám, že jsem nevěřící, tedy "po vašem" neznaboh.

Zeptal jsem se AI kdo je to pastorační asistent a pokud mi neodpověděla správně, rozporuj to a vysvětli lépe. Tak tedy

Pastorační asistent je laik (osoba bez kněžského svěcení), který se jako zaměstnanec církve podílí na pastoraci. Jeho úkolem je poskytovat duchovní podporu a péči jednotlivcům nebo komunitám. Může působit například jako katecheta nebo v oblasti charitní péče.

Co dělá pastorační asistent?
Jeho práce je velmi rozmanitá a může zahrnovat:

Duchovní podpora: Nabízí individuální rozhovory, modlitby, emocionální podporu a pomáhá lidem při hledání smyslu života.
Organizace duchovních aktivit: Pořádá modlitební setkání, duchovní obnovy, poutě a další akce.
Spolupráce s knězem: Zprostředkovává kontakt s knězem a pomáhá při přípravě na svátosti.
Charitní činnost: Podílí se na různých charitních projektech a poskytuje pomoc potřebným.
Vzdělávání: Organizuje kurzy a přednášky na témata víry a duchovního života.
Kde se s pastoračním asistentem můžete setkat?
Církve: Nejčastěji v katolických a evangelických církvích.
Charita: V charitních organizacích, kde se zaměřuje na duchovní rozměr práce s klienty.
Školy: Jako katecheta ve školách.
Nemocnice: V nemocnicích, kde poskytuje duchovní péči pacientům.
Jaké má pastorační asistent vzdělání?
Není vyžadováno žádné konkrétní vzdělání, ale často mají pastorační asistenti teologické vzdělání nebo alespoň absolvovali nějaké kurzy v oblasti pastorální péče. Důležitější než vzdělání jsou osobní vlastnosti jako empatie, naslouchání, diskrétnost a schopnost budovat vztahy.

Stručně řečeno: Pastorační asistent je důležitým členem církevní komunity, který se stará o duchovní potřeby lidí. Jeho práce je zaměřena na podporu, vedení a péči o duši.

Je-li to tak, pak tedy pastorační asistent je z církevního pohledu nevysvěcený laik a z občanského pohledu psycholog bez vzdělání příslušného směru, prostě jen člověk, který umí trpělivě naslouchat a pak říkat nějaké utěšující věty bez ohledu na to, co si skutečně myslí. A takovým lidem chceš dávat zpovědní tajemství?

Když se budeme se sousedem na zahradě bavit přes plot, a on se mi v mírné opilosti svěří, že ve své firmě krátí daně a dokonce prozradí i jak, tak pokud nechci být spolupachatel a pokud nejsem stejný hajzl jako on, je mou občanskou povinností na to upozornit Policii, nebo Finanční úřad. Samozřejmě existují výjimky, kdy například nacistické Německo nebo komunistické Československo má zákony, které nepovažuji za morální, správné, atd., v tom případě mlčím a riskuji spolupachatelství, ale vražda, znásilnění, kráděž, loupež, finanční delikty, to za všech režimů je trestné a je třeba to oznámit.

Když se lékař při výkonu své práce dozví, že například pacientka má zlomeniny a pohmožděniny od manžela, je přímo povinen to oznámit na Policii, Když se totéž dozví pastorační asistent během rozhovoru s takovou ženou, a nenazývá se to zpověď, tak smí mlčet?

[Tomas.Zivny]

@Tomas.Zivny Hele Tomáši, v tom se neshodneme. Rovnou říkám, že jsem nevěřící, tedy "po vašem" neznaboh.

Zeptal jsem se AI kdo je to pastorační asistent a pokud mi neodpověděla správně, rozporuj to a vysvětli lépe. Tak tedy

Pastorační asistent je laik (osoba bez kněžského svěcení), který se jako zaměstnanec církve podílí na pastoraci. Jeho úkolem je poskytovat duchovní podporu a péči jednotlivcům nebo komunitám. Může působit například jako katecheta nebo v oblasti charitní péče.

Co dělá pastorační asistent?
Jeho práce je velmi rozmanitá a může zahrnovat:

Duchovní podpora: Nabízí individuální rozhovory, modlitby, emocionální podporu a pomáhá lidem při hledání smyslu života.
Organizace duchovních aktivit: Pořádá modlitební setkání, duchovní obnovy, poutě a další akce.
Spolupráce s knězem: Zprostředkovává kontakt s knězem a pomáhá při přípravě na svátosti.
Charitní činnost: Podílí se na různých charitních projektech a poskytuje pomoc potřebným.
Vzdělávání: Organizuje kurzy a přednášky na témata víry a duchovního života.
Kde se s pastoračním asistentem můžete setkat?
Církve: Nejčastěji v katolických a evangelických církvích.
Charita: V charitních organizacích, kde se zaměřuje na duchovní rozměr práce s klienty.
Školy: Jako katecheta ve školách.
Nemocnice: V nemocnicích, kde poskytuje duchovní péči pacientům.
Jaké má pastorační asistent vzdělání?
Není vyžadováno žádné konkrétní vzdělání, ale často mají pastorační asistenti teologické vzdělání nebo alespoň absolvovali nějaké kurzy v oblasti pastorální péče. Důležitější než vzdělání jsou osobní vlastnosti jako empatie, naslouchání, diskrétnost a schopnost budovat vztahy.

Stručně řečeno: Pastorační asistent je důležitým členem církevní komunity, který se stará o duchovní potřeby lidí. Jeho práce je zaměřena na podporu, vedení a péči o duši.

Je-li to tak, pak tedy pastorační asistent je z církevního pohledu nevysvěcený laik a z občanského pohledu psycholog bez vzdělání příslušného směru, prostě jen člověk, který umí trpělivě naslouchat a pak říkat nějaké utěšující věty bez ohledu na to, co si skutečně myslí. A takovým lidem chceš dávat zpovědní tajemství?

Když se budeme se sousedem na zahradě bavit přes plot, a on se mi v mírné opilosti svěří, že ve své firmě krátí daně a dokonce prozradí i jak, tak pokud nechci být spolupachatel a pokud nejsem stejný hajzl jako on, je mou občanskou povinností na to upozornit Policii, nebo Finanční úřad. Samozřejmě existují výjimky, kdy například nacistické Německo nebo komunistické Československo má zákony, které nepovažuji za morální, správné, atd., v tom případě mlčím a riskuji spolupachatelství, ale vražda, znásilnění, kráděž, loupež, finanční delikty, to za všech režimů je trestné a je třeba to oznámit.

Když se lékař při výkonu své práce dozví, že například pacientka má zlomeniny a pohmožděniny od manžela, je přímo povinen to oznámit na Policii, Když se totéž dozví pastorační asistent během rozhovoru s takovou ženou, a nenazývá se to zpověď, tak smí mlčet?

1. Bavíme se o zneužití, anebo o účelu té smlouvy!?

2. Účelem je primárně chránit „svátostnou zpověď“, to je velmi specifický a poněkud ritualizovaný druh rozhovoru s jasným účelem: Vyznat své hříchy a dostat odpuštění, navíc s tím, že mě to má někam v životě (lépe) nasměrovat. – Bytostné praktikování vlastního náboženství.

3. Sekundárním účelem je chránit tzv. tajemství obdobné zpovědnímu tajemství, tedy i tu komunikaci v církvi, která se „svátostné zpovědi“ velmi podobá, ale není jí... třeba proto, že při rozhovoru s kaplanem v nemocnici jsi narazil na člověka, který „nemá kněžské svěcení“ (není tak úplně knězem). Někdy v tom náboženském rozhovoru nejde jen o poněkud ritualizovanou formu a potřebu odpuštění, ale mnohem spíše o to „životní nasměrování“, a tam je někdy odborník / odbornice, která nutně nemusí být kněz. Nezapomeň na to, že ne všude mohou být ženy kněží.

4. Stát nemůže církvím určovat, kdo je jejich duchovní – má autoritu vést rozhovor popsaný výše. To je autonomie církvi.

5. Jenže protože církvi a náboženských společností je hodně a dost se liší... jenže státní právo je jenom jedno, musí být nějaký „sběrný pojem“... a v Římsko-katolická církvi (nejen) tak mají pastorační asistenty. Mají kněze – „plné duchovní“, a pak ty pastorační asistenty (reálně se ty funkce mohou církevně jmenovat všelijak: lektor, akolyta, katecheta...), kteří jsou duchovními v tom smyslu, že někdy plní to základní duchovní poslání církve.

6. Dokud platil duchovní církvi – pozůstatek totalitního paradoxu – stát, tak byl „pastorační asistent“ název pro první stupeň platové tabulky s nejnižšími požadavky a finančním ohodnocením. Mnohde název i postavení vlastně zůstalo.

7. Je na státu, aby si s církvemi vyjasnil, kdo disponuje právem obdobným zpovědnímu tajemství... a myslím, že se to dá vyjasnit v klidu a bez emocí (Kdyby se to už „neroztáčelo“, na čemž máme svůj hloupý podíl – ne tím, ŽE o tom mluvíme – to je na místě, ale tím JAK.), umím si představit celkem jasnou dohodu. Navíc to mohou vyložit i naše soudy: Myslím, že je celkem jasné, co tak úplně zpověď není...

Ten příklad s pokecem u plotu nesedí... zpověď rozhodně není popovídají jen tak, i když se mu může hodně blížit. Ty toho souseda u plotu vyslechnout nemusíš, kněz vlastně ano... pokud je tedy vyslechnutelnej a jde-li mu o zpověď, což u některých podnapilých lidí bývá problém.

[vilik]

Jako nevím co řešíte, vždyť k osobě blízké má právo udržení tajemství a neoznámení trestného činu každý občan. Proto kvůli rovnoprávnosti zrušme i institut osoby blízké a advokátní tajemství obhájců, ať je to teda pro všechny fér

[Petr.Vileta]

Jako nevím co řešíte, vždyť k osobě blízké má právo udržení tajemství a neoznámení trestného činu každý občan. Proto kvůli rovnoprávnosti zrušme i institut osoby blízké a advokátní tajemství obhájců, ať je to teda pro všechny fér

Osobu blízkou bych i chápal, třeba neudám svoji matku, že zavraždila mého tátu. Ale že učitel náboženství (katecheta) se ve škole dozví od žáka, že na za školou umlátil jiného žáka pálkou, protože byl Rom, ale oznámit to nemusí, to už mi hlava nebere.

Nicméně se domnívám, že prvotním účelem té smlouvy, připravované už tuším za starého Ratzingera, bylo především zajistit tutlání pedofilních skandálů katolické církve. Ta totiž vyžaduje celibát a proto je množství úchylně orientovaných mužů v ní větší než malé.

Ostatně
Smlouva s Vatikánem budí vášně už sto let
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-sm ... t-40399686

[Hynek.Polasek]

@Tomas.Zivny Ahoj, nevyresi cely problem to, ze cas od casu ze sebe nejaky zpovednik udela mucednika a necha se zavrit ve jmenu sve viry? Je opravdu bezne, ze se u zpovedi probiraji zlociny? Ja myslim, ze to je velmi vyjmecne a ze i zlocinci mezi katoliky se zpovidaji jenom tak aby si farar nic zleho nemyslel, ne? Takze tech situaci, kdy se nevypovidajici zpovednik prida jako spolupachatel k odsouzenym moc nebude. A mucednictvi je v nabozenstvi celkem vyznamny prvek, ne?