Konflikt v Náhorním Karabachu

[Martin.Karim]

Via profil reportérky ČT Markéty Kutilové :"Naše auto proto šplhá přes hory, z nichž vidíme města v Turecku. Vztahy obou zemí jsou na bodě mrazu. V roce 1915 bylo v Turecku zavražděno 1,5 milionu Arménů. Genocida byla řízena státem a stranou Mladoturků. Nedávno prezident Erdogan prohlásil, že genocidu nikdy neuzná. Úkolem Turků je podle něj „dokončit to, co jejich dědové na Kavkaze započali“. Dříve byla oblast dnešní Arménie a Karabachu součástí Osmanské říše, k níž se Erdogan upíná. Už v červenci turecký prezident vyjádřil ve válce s Arménií podporu Ázerbájdžánu.
„Věděli jsme už od jara, že se něco chystá. V té době se totiž změnila rétorika prezidentů Alijeva i Erdogana. Začali popírat smysl mírového procesu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Dnešní situace je důsledkem toho, co plánovali už dlouho. My tuhle válku nechceme, ale teď se musíme bránit, do posledního muže,“ říká Maria Karpetjanová, členka arménského parlamentu. Dnes je tedy Turecko opět hlavním nepřítelem malé, chudé Arménie vtěsnané mezi mocné Turecko a bohatý Ázerbájdžán....
Napsali jsme velkou reportáž z Náhorního Karabachu pro Deník N. Jsou u toho i silné fotky od Lenky. Celá reportáž k přečtení zde ....
Karabašská válka dronů a raket. Reportáž z Náhorního Karabachu

DENIKN.CZ
Karabašská válka dronů a raket. Reportáž z Náhorního Karabachu
Potkáváme je už na letišti v běloruském Minsku. Mladí muži v moderním evropském oblečení zapalující si „jednu od druhé“. Sešli se v letištní kuřárně, žijí v mnoha evropských zemích – Nizozemsku, Francii, Belgii. Cílem všech je teď Náhorní Karabach, píšou Deníku...

https://denikn.cz/467214/karabasska-val ... k-r_qvpLOQ

[Jiri.Jansa]

Francouzský parlament bude debatovat o uznání Náhorního Karabachu jako samostatné republiky, další parlamenty by měly následovat: https://m.ednews.net/en/news/world/4408 ... parliament

[V__]

Projev premiéra Arménie Pašinjana:

Vážení,
Hrdí občané Arménské republiky,
Hrdí občané Arcašské republiky
Hrdí Arméni diaspory,
Teroristická válka rozpoutaná Tureckem a Ázerbájdžánem proti Arcachu trvá již 18 dní. Než se zmíním o frontové situaci, považuji za zásadní zdůraznit, že dnes musíme pochopit vojensko-politickou situaci, ale nejprve musíme pochopit důvody války a základní podmínky.
V procesu jednání o otázce Karabachu, dospěl Ázerbájdžán, krok za krokem, do bodu, kdy trvá na tom, aby se Arméni v Karabachu vzdali svých práv. Jejich poptávka spočívala v následujícím: Okamžitě předat 5 ze 7 území Ázerbájdžánu, vypracovat jasný časový harmonogram předání zbývajících 2 území a uvést, že jakýkoli status Náhorního Karabachu znamená, že bude součástí Ázerbájdžánu. Navíc by status Náhorního Karabachu neměl být spojován s převodem území. Jinými slovy, území by nemělo být vydáváno kvůli statusu, ale kvůli míru, jinak Ázerbajdžán hrozil, že problém vyřeší válkou.
Naše vláda, která zdědila současný rámec jednání, odmítla diskutovat o této záležitosti tímto způsobem, protože to bylo nepřijatelné. Za těchto okolností, kdy jsme se snažili jasně konstatovat, že urovnání problému bez definování statusu Arcachu je nemožné, se Ázerbájdžán vzdal jakékoli vážné diskuse o statusu a uvedl, že jediným statusem, který by mohl Arcach mít, byla autonomie v Ázerbájdžánu, který měl ve skutečnosti vybudovat institucionální rámec, který připraví půdu pro etnické čistky v Arcachu. Současně Ázerbájdžán rozvíjel vojenskou rétoriku a anti-arménskou propagandu.
Za posledních dva a půl roku jsme provedli reformy na modernizaci naší armády ve snaze vytvořit podmínky pro předpoklad, že „problém Karabachu nemá vojenské řešení“. Vítězné bitvy vedené v Tavuši v červenci 2020 ukázalo realitu, která byla pro mnohé neočekávaná, totiž že ázerbájdžánská armáda není ve skutečnosti schopna vyřešit karabašskou otázku vojenskými prostředky. Tato skutečnost byla šokující nejen pro Ázerbájdžán, ale i pro ostatní země, zejména pro Turecko.
Krátce po červencových bitvách byla zahájena bezprecedentní turecko-ázerbájdžánská vojenská cvičení; velké množství tureckých vojsk a vojenské techniky bylo přesunuto do Ázerbájdžánu. Cvičení opět svědčila o tom, že ázerbájdžánské ozbrojené síly nebyly v dohledné budoucnosti schopny plnit konkrétní úkoly, a Turecko se rozhodlo, že je na něm, aby se otázkou Karabachu zabývalo.
V tomto bodě se stalo něco bezprecedentního: Turecko začalo otevřeně a veřejně ohrožovat Arménii, přičemž ze Sýrie bylo do oblasti konfliktu v Karabachu transportováno velké množství teroristů a žoldáků, protože si uvědomili, že ázerbájdžánské síly nemohou problém vyřešit samy.
V této situaci jsme se pokusili zavést strategické omezovací mechanismy, vzhledem k tomu, že pokud by Turecko dosáhlo svých cílů na jižním Kavkaze, nevyhnutelně by to vyvolalo řetězovou reakci ve vývoji v regionu, a proto regionální a mimoregionální země, které budou nevyhnutelně trpět destabilizací, by měly přijmout strategická omezující opatření.
V této fázi jsme však zaznamenali podivnou okolnost: Řada zemí schopných přijmout strategická odrazující opatření nedokázala správně posoudit hrozbu. Pokračovali v nahlížení na tuto otázku v kontextu karabašského konfliktu a domnívali se, že vzorec „území za mír“ by mohl situaci zachránit. Tento nepřijatelný vzorec je podobný Mnichovské dohodě z roku 1938, kdy se evropské mocnosti kvůli údajnému míru vzdaly Československa ve prospěch Německa. Všichni víme, co se stalo dál. Otázkou nyní je, zda svět dovolí vznik nového Hitlera v Malé Asii.
Válka proti Arcachu pro nás nepřišla jako něco neočekávaného. Byli jsme připraveni a jen jsme uvažovali, kdy a odkud nepřítel zaútočí.
Arcašská obranná armáda vedla od vypuknutí nepřátelských akcí hrdinskou bitvu. Turecko-Ázerbájdžánská-teroristo-žoldácká vojenská aliance zahájila vůbec nejsilnější útok na Arcach: tanky, obrněná vozidla, střely, dělostřelectvo, vojenská letadla, vrtulníky, drony, obrovské množství bojovníků, včetně několika tisíc speciálních jednotek z Turecka a údajně z Pákistánu, stejně jako žoldáci a teroristé ze Sýrie.
Protivník nezaznamenal žádné strategické ani územní zisky během prvního týdne, kdy nečelil žádným omezením dodávek a pracovních sil, zatímco Arcach a Arménie operovaly uprostřed dlouhodobé blokády. Během této doby ztratil protivník obrovské množství vojenského materiálu, utrpěl velké množství obětí, včetně žoldáků.
Každá kapka arménské krve nás všechny bolí, nemluvě o enormním počtu obětí, které v tuto chvíli již máme. Abychom zabránili dalším ztrátám, připojili jsme se k zahájení procesu a prohlášení přijatému v Moskvě minulý pátek, které stanovilo humanitární příměří, plnou výměnu mrtvol, vězňů a zadržených, návrat k formátu za spolupředsednictví Minské skupiny OBSE se záměrem řešení problému co nejdříve. Ázerbájdžán však ani na okamžik nedodržel dohodu o příměří a pokračoval v útocích, což současně bránilo vytvoření mechanismu monitorování příměří.

To znamená, že Ázerbájdžán se nadále drží své původní linie politiky a dal si za úkol plnou okupaci Náhorního Karabachu. V tomto bodě však můžeme zaznamenat následující skutečnost: turecko-ázerbájdžánský teroristický plán na okupaci Náhorního Karabachu a přilehlých území bleskovou krizí selhal kvůli společnému úsilí naší armády hrdinských generálů, důstojníků, poddůstojníků důstojníci, seržanti, dobrovolníci, vojáci,a našeho systému veřejné správy - vůdců Arcachu a Arménie, vlády, národního shromáždění, místní samosprávy a státní správy.
Utrpěli jsme mnoho obětí. Truchlím po našich statečných mučednících, kteří padli při obraně vlasti, chránili právo našich lidí na život a chránili arménskou identitu, důstojnost a budoucnost Arménie. A klaním se všem našim obětem, mučedníkům, jejich rodinám, rodičům a zvláště jejich matkám a jejich ztrátu považuji za svou ztrátu, svou osobní ztrátu, ztrátu své rodiny.
Vážení,
Hrdí občané Arménské republiky,
Hrdí občané Arcašské republiky
Hrdí Arméni diaspory,
Během posledních 18 dnů války se naše hrdinská vojska stáhla na sever a na jih. V posledních dnech změnil protivník taktiku, když se snažil podvratnými skupinami způsobit nepořádek v týlu. Nicméně, za cenu těžkých bojů, ztráty pracovní síly a vybavení, udržuje Arcašská obranná armáda situaci pod kontrolou a způsobuje nepříteli četné ztráty pracovní síly a vybavení.
Všichni ale musíme vědět, že čelíme obtížné situaci. To není prohlášení o zoufalství nebo zoufalství. Tuto informaci poskytuji, protože jsem odhodlán říci našim lidem pravdu, na rozdíl od Ázerbajdžánu, který zakrývá skutečnost tisíců obětí před svými vlastními lidmi a podle našich odhadů ztrátu vojenské techniky přesahující 1 miliardu USD. Ale hlavním účelem mého dnešního poselství je mluvit o tom, co musíme udělat a o naší strategii, a také shromáždit naši národní jednotu kolem tohoto cíle. Proto je nutné konstatovat, že turecko-ázerbájdžánská teroristická aliance nezastaví útok na Arcach a Arménii.
V těchto dnech se spolupředsedové Minské skupiny OBSE, Rusko, Francie a USA, snažili a nadále pracují na příměří. Prohlášení vydali prezidenti a ministři zahraničí tří zemí ,a poté následovalo prohlášení z 10. října přijaté v Moskvě.
Rád bych poděkoval spolupředsedům Minské skupiny OBSE za jejich úsilí.
Jsem vděčný americké vládě za veškeré úsilí, které bylo doposud vyvinuto.
Rád bych poděkoval Francii a prezidentu Emmanuelovi Macronovi za odhodlání pojmenovat věci od prvních dnů války a za jeho ochotu vyvinout další úsilí.
Zvláštní poděkování patří prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi, s nímž jsme po celou tu dobu v úzkém kontaktu. Rusko dokázalo plnit svou roli spolupředsedy Minské skupiny OBSE a strategického spojence Arménie na vysoké úrovni a jsem přesvědčen, že Rusko bude tuto roli plnit jednoznačně v souladu s nejlepšími tradicemi přátelství mezi arménskými a ruskými národy .

V duchu logiky mírového urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu bych chtěl zdůraznit, že při zefektivnění našeho diplomatického úsilí budeme velmi konstruktivní.

Dosud však toto úsilí nestačilo k vzpírání se turecko-ázerbájdžánskému teroristickému bloku, protože úkolem, který si stanovil, je nejen vyřešit otázku Karabachu, ale také pokračovat v tradiční turecké genocidní politice vůči našemu lidu.

Ale v tomto zásadním okamžiku neustoupíme, protože to je pro náš lid zásadní válka. V této situaci musí arménský lid udělat jen jednu věc: sjednotit se, mobilizovat veškerý potenciál, který máme, zastavit nepřítele rozhodným úderem a dosáhnout konečného vítězství, tedy konečného urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu, uznání práva Náhorního Karabachu na sebeurčení.

Duše, duch i síla našich dalších velkých mučedníků a hrdinů, krále Artashese, Tigrana Velikého, Ashota Yerkata, Arama Manukanyana, Hovhannesa Baghramyana, Monte Melkonyana, Vazgena Sargsyana, jsou dnes s námi. Dnes jsou Arméni sjednoceni více než kdy jindy. Stovky tisíc Arménů poskytuje Arménii a Arcachu finanční, ekonomickou, mediální a politickou podporu.

Ve stovkách komunit založených na diaspoře pořádají naši krajané klidné shromáždění solidarity, protestů a podpory, přičemž na pořadu jednání jsou dvě konkrétní témata: mezinárodní uznání nezávislosti Arcachu a odsouzení turecko-ázerbájdžánské teroristické agrese.

Toto je vyvrcholení naší národní jednoty a toto vyvrcholení musí být završeno realizací našich konkrétních národních cílů. Nikdo nemůže zlomit vůli arménského lidu, je nemožné zastrašit arménský národ, je nemožné porazit arménský lid. Postavíme se do posledního, budeme bojovat do posledního a název toho konce je Svobodný a štastný Arcach, Svobodná a Šťastná Arménie.

Dnes, v tomto zásadním okamžiku, se každý z nás musí soustředit na dosažení tohoto cíle. Artsakh, armáda, voják a frontová linie by měli být středem pozornosti v Diaspoře a v Arménii. Musíme proměnit náš smutek v hněv, naše obavy v odhodlání a naše pochybnosti v akci.
Musíme vyhrát, musíme žít, musíme budovat naši historii a budujeme naši historii, náš nový epos, náš nový hrdinský boj, náš nový Sardarapat.

A proto,
Ať žije svoboda!
Ať žije Arménská republika!
Ať žije Republika Arcach!
Ať žije arménská armáda!
Ať žijí arménští dobrovolníci,
Ať žije arménská diaspora!
Ať žije arménský lid!
A ať žijí naše děti, které budou žít ve svobodné a šťastné Arménii, ve svobodném a šťastném Arcachu.
Sláva hrdinům!

[Martin.Karim]

https://www.facebook.com/marketa.kutilo ... 1158423801

[Lukas.Dolezal]

Narazil jsem na zajímavou informaci, že kromě mezinárodní komunitou neuznaných Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří uznali existenci Artsakhu i některé americké státy (Kalifornie, Georgie, Havaj, Louisiana, Maine, Massachusetts, Michigan, Rhode Island, Colorado, Minnesota).

Zdroj: Political status of Nagorno-Karabakh - Wikipedia.

[Marek.Necada]

1800 dolarů za Karabach: jména, mechanismy verbování a podmínky, za které syrští ozbrojenci jezdí bojovat na Zakavkazí.
https://novayagazeta.ru/articles/2020/1 ... za-karabah

Информация о том, что Турция отправляет сирийских боевиков в Азербайджан с самого начала карабахского кризиса, многократно становилась предметом официальных дипломатических заявлений. Однако по сей день Турция и Азербайджан опровергают эти факты. «Новая» публикует имена, механизм вербовки, условия, на которых сирийские боевики едут воевать за Нагорный Карабах.

[Ivor.Kollar]

https://www.investigace.eu/czech-weapon ... -howitzer/

:/

[Roman.Kucera]

Turci podporujou agresora, Rusové tak trochu brání oběť.
EU dělá jako vždy mrtvého brouka a pak se rozhoupe a vyhlásí sankce.
Proti Putinovi, nebo Lukašenkovi, to vždycky rozhodne los.

[davkol]

Podle vícero video nahrávek (příklad) azerbajdžánské jednotky vypalují krajinu bílým fosforem.

Protitvrzení zní, že jde o arménský sklad munice. lol

[davkol]

Genocide Watch

Genocide Emergency Alert: Azerbaijan’s Invasion of Nagorno-Karabakh (Artsakh)
October 2020

…

Applying Prof. Barbara Harff’s risk factors for genocide, the following are early warnings of genocide:

1. Past genocidal massacres of Armenians in Azerbaijan followed by impunity.
2. Armed conflict between Azerbaijan, Artsakh, and Armenia.
3. Exclusionary ideology of the Aliyev regime: “Whole Azerbaijan” or Bütöv Azərbaycan.
4. Authoritarian military rule without legal restraints in Azerbaijan.
5. Azerbaijani minority military rule in Artsakh is the goal of the Azerbaijani invasion.
6. Azerbaijan has cut-off Artsakh’s access to internet, media, and trade.
7. Grave violations of Armenian human rights: shelling of civilians, drone attacks, cluster bombs, forced displacement.

Genocide Watch’s Ten Stages of the genocidal process are far advanced:
Classification: Muslim Turkic Azerbaijani “us” vs. Armenian Christian “them.”
Symbolization: Artsakh Armenians have Armenian names (ID cards, passports), language, dress, churches.
Discrimination: Armenians were massacred, forcibly expelled, and now excluded from Azerbaijan.
Dehumanization: Armenians are called “terrorists”, “bandits,” “infidels,” “leftovers of the sword.”
Organization: Azerbaijan gets drones, and arms from Turkey, Russia, Israel. Turkish Air Force supports Azerbaijani attack on Artsakh.
Polarization: President Ilham Aliyev and social media use anti-Armenian hate speech.
Preparation: 67,000 Azerbaijani troops invaded Artsakh; Aliyev wants “liberation” of “occupied” territory.
Persecution: Armenians in Artsakh live in bomb shelters due to Azerbaijani shelling. Thousands of civilians have fled Artsakh.
Extermination: Genocidal massacres of Armenians in Azerbaijan in 1918 killed over 23,000 Armenians. Massacres resumed in 1988.
Armenians fled from Azerbaijan. Azerbaijani atrocities against Armenians are officially rewarded.
Denial: Aliyev and Azerbaijan officially deny the Armenian Genocide during the Ottoman Empire. They deny current atrocities.

Genocide Watch considers Azerbaijan to be at Stage 9: Extermination and Stage 10: Denial.

Genocide Watch recommends:
1. The U.N. Security Council should demand that Azerbaijan stop all offensive attacks in Nagorno-Karabakh (Artsakh.)
2. The U.N. Security Council should impose an embargo on sale of arms to Azerbaijan.
3. A U.N. Peacekeeping Force should be positioned along the Line of Contact to stop attacks by Azerbaijan against Artsakh.
4. World leaders should condemn hate speech and genocide denial by the Aliyev regime.
5. Presidents Trump and Putin should broker an effective peace agreement between Azerbaijan, Artsakh, and Armenia.
6. All sides should honor a genuine cease fire to protect civilians from this genocidal national, ethnic, and religious war.