Vážení kolegové,
předkládám k rozpravě návrh odpovědi ve věci PO 45706
Věc zahrnuje i původně samostatně položenou PO 45555 a navazuje na "předběžnou" otázku 45629. Diskusi jsem se snažil shrnout v odůvodnění, podrobněji viz redmine 45706.
Otázky:
1) Je-li podán návrh usnesení, který obsahuje změnu Stanov a současně také změnu dalšího předpisu (například jednacího řádu), tak pokud není v návrhu nikde řečeno, že byl návrh podán jako zásadní, stává se při schválení dotčeného usnesení, které musí být schváleno více než třípětinovou většinou, protože obsahuje změnu stanov, i další předpis (například jednací řád) předpisem zásadní, anebo protože nebyl návrh jako zásadní označen navrhovatelem, tak zbylý předpis zůstává nadále nezásadním?
2) Pokud jsou součástí zásadního návrhu body, které nemusí být rozhodnuty zásadně, jsou v případě přijetí tohoto návrhu rozhodnutí (uložené úkoly, přijaté předpisy...) podle těchto bodů považovány za zásadní? (A mohou tedy být též měněny jen zásadním návrhem?)
Odpověď:
Návrh na změnu Stanov je nutno považovat za zásadní návrh, i pokud to není výslovně uvedeno.
Je-li podán zásadní návrh obsahující více bodů, je třeba na všechny pohlížet jako na zásadní návrh.
Úkoly přijaté na základě zásadního návrhu lze zrušit nebo změnit pouze zásadním návrhem, avšak tím není vyloučena možnost jejich upřesnění či provedení běžným návrhem (tedy pokud nedojde k rozporu se zněním zásadního úkolu).
Úprava předpisu na základě zásadního návrhu má za následek změnu předpisu jako celku a tedy jeho změnu na předpis zásadní. Ten může být následně měněn pouze na základě zásadního návrhu.
Odůvodnění:
Rozhodčí komise se v první řadě zabývala úvahou, zda lze přijmout změnu stanov pouze zásadním hlasováním na základě běžného návrhu, jak naznačuje jeden z tazatelů. S ohledem na znění Stanov však takovému náhledu nelze přisvědčit. Stanovy v článku 6 odstavci 5 v poslední větě stanoví jediný způsob, kterým je možné provést úpravu stanov:
" ... Stanovy lze měnit pouze na základě zásadního návrhu na zasedání. „
Pokud by návrh nebyl zásadní (nebo nedošlo k jeho přijetí v rámci zasedání), pak by nemohl vést ke změně stanov. Uvedené ustanovení nehovoří o způsobu hlasování, nýbrž klade kvalitativní podmínku na návrh. Návrh usilující o změnu stanov musí být zásadním návrhem. Pokud návrh vyjadřuje záměr změnit stanovy, je racionální považovat ho za zásadní i bez výslovného označení. Jinak by vůbec nebyl hlasovatelný.
Je-li takový návrh podán nedílně s dalšími body, je třeba na všechny tyto body nahlížet jako na body zásadního návrhu. To vychází ze samotného požadavku na nedílnost návrhu. Pokud některé části nemusejí a nemají být zásadním návrhem, je plně v moci Celostátního fóra přijmout je zvlášť na základě běžného návrhu.
Dále se Rozhodčí komise zabývala důsledky přijetí některých typů zásadních návrhů. Vycházela přitom zejména ze znění Stanov článku 6 odstavec 5 věta druhá:
" ...Přijaté zásadní návrhy lze měnit jen dalším zásadním návrhem.... "
Smyslem citovaného ustanovení je podle RK nepřipustit zvrácení vůle více než třípětinové většiny vůlí většiny pouze nadpoloviční. Úmyslem ovšem jistě nebylo zablokovat možnost dodatečných upřesnění či doplňkových usnesení, natož přijetí realizačních kroků, formou běžného návrhu. To by ztěžovalo naplnění zásadních usnesení, což se jeví protismyslné.
Více možností zvažovala Rozhodčí komise ohledně důsledků úpravy předpisů na základě zásadního návrhu pro povahu těchto předpisů jako celku. Zamýšlela se mimo jiné, zda přijetí určitých úprav JdŘ a ZřKO na základě zásadního návrhu nutně vede k tomu, že je třeba tyto předpisy považovat za zásadní, neboť článek 6 odstavec 5 umožňuje i interpretaci, že zásadní jsou pouze změněné části. Nabízela se otázka, zda je adekvátním důsledkem přijetí částečné novelizace předpisu v rámci zásadního návrhu to, aby nadále nebyla možná změna jiných ustanovení běžným návrhem.
Nakonec se RK přiklonila k náhledu považovat předpis za jeden celek. Vedl ji k tomu ohled na předpoklad racionálního zákonodárce - tedy, že normotvůrce ví, co chce a dělá to správně; že svoji vůli správně vtělil do svého návrhu. Tento předpoklad je nezbytný pro konzistentnost práva a právní výklad norem. Pokud tedy normotvůrce přistoupil ke změně předpisu zásadním návrhem, vyjádřil tak zřejmě vůli, že právě tento postup považuje nadále u daného předpisu za správný.
Ostatně samo přijaté usnesení v bodech IV a V zní: „mění Předpis o zřízení komisí a dalších útvarů strany včetně jeho názvu dle přílohy č. 2,“ a „mění svůj jednací řád dle přílohy č. 3“. I usnesení tedy hovoří o změně předpisů, nikoliv jejich částí.
Další důvody jsou praktického charakteru: Lze si ztěží představit předpis zásadní pouze částečně. Jednak by takové konání normotvůrce působilo iracionálně (proč kus zásadně a kus nikoliv?), za druhé se právní normy vyvozují z textu předpisu jako celku - nelze je redukovat na písemné zachycení jednotlivých ustanovení.
Nad rámec položených otázek Rozhodčí komise upozorňuje, že přijaté úpravy Stanov nepřinesly změnu ohledně přijímání jednacích řádů, k jejichž schvalování jsou dle článku 6 odstavce 1 Stanov oprávněny výhradně orgány, které podle nich jednají.
