, která se zobrazuje, pokud jste přihlášeni.Ahoj Pirátky a Piráti,
jmenuji se Ján Michalčák, je mi 28 let a s myšlenkou, že bych se ucházel o členství v Pirátské straně, koketuji už nějakou dobu. Nicméně konečně nazrál čas, abych se k tomuto kroku odhodlal.
Pocházím z malého města v česko-německém příhraničí. Nicméně, moc času jsem v tom svém rodném městě nepobyl. Kvůli zdravotním problémům, se kterými jsem se narodil, jsem většinu dětství strávil po nemocnicích a následnou rekonvalescencí v lázních. Díky tomu jsem si ale už v útlém dětství uvědomil, že jedinou cestou, jak v životě obstát a opravdu se naplno zapojit do společnosti je soustředit se na vzdělání. Díky podpoře rodiny (a taky notné dávce štěstí) se mi v jedenácti letech podařilo dostat na mezinárodní gympl kousek od Prahy. Získal jsem stipendium, bez kterého bych tam zdaleka nemohl nastoupit, a o sedm let později jsem úspěšně absolvoval mezinárodní maturitu. Následně jsem se dostal na bakaláře na fajn školu do Británie, magistra jsem potom absolvoval v Holandsku. Oborově jsem se zaměřoval na politologii, zejména ve střední a východní Evropě. Studoval jsem vnitřní politiku Ruska a Ukrajiny, když v roce 2014 začínala válka. A současně jsem i ze zahraničí chtěl vždycky zůstat ve spojení se svojí rodnou zemí. Proto jsem studoval vývoj stability českého politického systému a vliv vzniku nových politických stran na náš stranický systém. Tam vlastně začal můj zájem o politiku – tehdy jsem se hodně zaměřoval i na Piráty, dělal jsem rozhovory s Ivanem, Jakubem Michálkem a Mikulášem Ferjenčíkem.
Můj zájem o politiku obecně ale vznikl víceméně přirozeně a mnohem dřív. Byl jsem odmalička vedený k tomu, že to, co se děje okolo mě, by mě mělo zajímat. Nikdy mě neopustily masarykovské ideály o tom, jak je vždy třeba dělat naši demokracii lepší. Navíc jsem se už od školy věnoval akademickému debatování, které člověka naučí respektovat argumenty druhých, ale zároveň v nich hledat logické nedokonalosti a argumentační fauly. A najednou jsem si uvědomil, že i naši politici se jich dopouští až příliš často. No a pak, v roce 2015, se prezident Miloš Zeman dopustil trestuhodného argumentačního faulu a generalizace ve svém vyjádření o hendikepovaných spoluobčanech. Protože se mě tahle tematika osobně týká, neudržel jsem se tehdy a napsal jsem mu v reakci na tato vyjádření „otevřený dopis“. I když jsem si od toho nesliboval nic víc, než že ulevím svým emocím, tak tenhle dopis přilákal dost velkou (a nečekanou) mediální pozornost. A já si tehdy uvědomil, že i obyčejný člověk dokáže malinko „rozvířit vody“, když se trošku snaží.
Od té doby jsem si zkusil žít a pracovat v Británii, Holandsku a Německu. Utvrdil jsem se přitom, že jediná správná cesta pro budoucnost naší země je orientace na Západ, jasné přihlášení se k EU a NATO. Zároveň mi dlouhodobé pobyty v zahraničí ukázaly, jak je (bohužel) naše země v některých otázkách až neskutečně konzervativní a zpátečnická. Nepochopím například, jak je možné, že nejsilnější vládní strana se staví proti zrovnoprávnění sňatků homosexuálů nebo legalizaci konopí. Nepochopím, jak jinou sexuální orientaci může premiér nazývat „životním stylem“. Nepochopím, jak je možné, že je stále debatováno přijetí eura, ke kterému jsme se dávno zavázali. A štve mě, že v drtivé většině o tomto konzervativním směřování země rozhodují muži v pokročilém věku. Tluče se ve mně instinkt utéct s tím zůstat tady o pomoct. A zvítězil ten, který říká – pojďme s tím něco udělat. Protože přeci jen, když lidi jako my odejdou, zbydou tady jen ti, kteří nám vadí.
Po návratu do ČR jsem chvíli pracoval v neziskovém sektoru. Poslední dva roky jsem následně pracoval jako vedoucí oddělení na Ministerstvu obrany, kde jsem se věnoval zejména hybridním hrozbám a Rusku. Využil jsem tedy to, co jsem studoval. Kromě domácí agendy jsem v rámci českého předsednictví v EU byl předsedou pracovní skupiny EU pro hybrid. Mám tedy zkušenosti s vyjednáváním na mezinárodní úrovni, umím plynně anglicky a německy (úroveň C2 – téměř rodilý mluvčí). A od listopadu nastupuji do IT. Ačkoliv jsem IT nestudoval, učil jsem se ve volném čase programovat a chtěl bych vyzkoušet, zda mě bude naplňovat v oboru také pracovat.
Nicméně, i když budu v IT, rozhodně nechci svůj primární obor opustit. Pořád zůstávám duší idealista, chci být občansky aktivní. V minulosti už jsem si trošku zkusil být politicky aktivní a v dnešní době nevidím jinou stranu, která by mi byla hodnotově bližší. Věřím, že s Piráty dokážeme pomoci pozitivní změně.
Budu se těšit na spolupráci!
Mějte se fajn,
Honza