Vážení členové, vážená rozhodčí komise,
obrátilo se na mě několik lidí, abych se podíval na tento nález, kterým se zejména ukládá Mirku Beránkovi trest zákazu působit ve vnitrostranických funkcích na 12 měsíců, a napsal svůj názor na tuto věc. První rok po zvolení v letech 2018 a 2019 jsem se jako bývalý předseda zastupitelského klubu a člen republikového předsednictva s gescí pro Prahu snažil práci pražských zastupitelů sledovat a v mezích mých časových možností jim i pomáhat.
Jsou dva důvody, proč jsem se nyní rozhodl sem podrobně rozepsat.
Jednak považuji za důležité, aby právníci sledovali činnost rozhodčí komise, protože členská oponentura (ideálně s patřičnou odborností) je jediným vnějším kontrolním mechanismem, jak udržet kvalitu práce a poskytovat rozhodčí komisi zpětnou vazbu. Zvlášť pokud je jako v tomto případě vyloučena náprava chyb v odvolacím řízení. Proto jsem věnoval určitý čas tomu, abych si spis i rozpravu nastudoval.
Za druhé je mi proti srsti, když je kdokoliv, kdo udělá správnou věc, osobně postihován na základě takové aplikace pravidel, která je vytrhává z kontextu a standardního výkladu a vnucuje lidem jakousi jejich přísnější a nepředvídatelnou verzi. Celé naše vnitřní prostředí tím tlačí do stavu, který postihuje lidi, kteří jednají v nejlepším zájmu, činí právo nepředvídatelným a vyčerpává naši vzácnou energii na zbytečné spory.
Shrnutí
Jak vyplývá ze spisu, podstata řešeného problému spočívá v tom, že Mirku Beránkovi je vytýkáno, že jako hospodář odsouhlasil odměnu pro Veroniku Kubičkovou. Ta od roku 2018 pracuje jako poradkyně primátora hl. m. Prahy, částečně pro město a po určitou dobu na začátku částečně pro krajské sdružení. Vybrána byla jako druhý uchazeč na základě výběrového řízení na pozici PR manažer a mluvčí pražských Pirátů, kde byla vypsaná očekávaná odměna cca 50 tis. Kč měsíčně, nicméně částka vyplácená původně MHMP byla výrazně nižší.
Bylo nutné rychle nabrat dobré lidi do týmu primátora Hřiba, ale Magistrát otálel s jejich zařazením do odpovídajících platových tříd a s náběhem dalších složek ohodnocení. Hrozilo tedy, že se nám nepodaří získat do klíčových poradních funkcí dobré lidi kvůli hloupému nastavení předpisů na Magistrátu. Na Magistrátu tehdy zvolili z mého pohledu zcela obhajitelné řešení, že po přechodnou dobu dopláceli část tržní výše odměny z peněz krajského sdružení a požadovali odvedení části práce pro primátora jako čelného představitele strany, což v případě PR poradkyně bylo zcela adekvátní. Šlo o obdobné řešení jako když jsme předtím platili zastupitele hl. m. Prahy (včetně mě), kteří tehdy měli velmi nízkou odměnu od města.
Podle mého názoru je naprosto správné, aby lidé na podobných pozicích měli tržní odměnu a je to i v zájmu strany, aby lidi, o které se opírají naši klíčoví politici, měli férové odměny. Podstata práce poradce je pochopitelně taková, že z jeho práce a výsledků má prospěch jak město, tak z pohledu mediálních a odborných výstupů primátor, potažmo strana. Pokud bychom trvali na tom, že poradkyně obdrží jen původní nízkou odměnu, připravili bychom se o schopné lidi na Magistrátu a tím bychom výrazně ohrozili úspěch naší nejviditelnější bašty.
Nicméně doba doplácení se oproti původním informacím z Magistrátu protahovala, čekalo se stále na finální rozhodnutí Magistrátu a na jím vyplacené výše mimořádných odměn. Problém byl v tom, že Veroniku jsme začali reálně doplácet s velkým zpožděním až po 7 měsících a větší část odměny museli vyplatit zpětně. Výdaj vzrostl k limitům proplácení a věc byla předložena krajskému fóru, které řešení schválilo, přičemž toto řešení doporučil tehdejší personální odbor a domnívám se, že bylo správné. Asi těžko lze komukoliv vytýkat, že Magistrát změnil svůj postoj k náběhu plné odměny, maximálně lze vytknout, že průtahy v dané věci byly zbytečně dlouhé. Záměr bylo nutné vzhledem k výši dodatečně schválit krajském fóru, což se stalo a podle našich pravidel lze učiněná jednání schválit i dodatečně, aby byla zajištěna flexibilita pro nestandardní situace. Pokud by se tak nestalo, situace by byla pochopitelně dramaticky odlišná. Částka byla čerpána ze záměru na Práce s médii z rozpočtu zastupitelského klubu.
Mirkovi Beránkovi je v tomto řízení vytýkáno, že nezkontroloval výkaz práce Veroniky v redmine. To mu ale vyčítat nelze, protože tento výkaz neexistoval, protože ho Veronika Kubičková nevedla a reportovala přímo primátorovi, což byl logický a oběma stranami přijímaný postup. Mirek Beránek ho tedy logicky nemohl kontrolovat a zjistil splnění práce jiným způsobem, tedy dotazem na primátora, jemuž dělala poradkyni. Pokud vznikne na straně dodavatele takové pochybení, že si nevede výkaz, nelze to přičítat zodpovědnému hospodáři. Jistě je povinností hospodáře najít takové řešení, které je v obhajitelném zájmu strany a v situaci, kdy s plněním není problém, nedává smysl požadovat zpětné dohotovení výkazu. Podmínky pro placené úkoly výslovně umožňují stranám ujednat si něco jiného a tedy nelze vyčítat Mirku Beránkovi, že tak v této mimořádné situaci postupoval. Tuto skutečnost však rozhodčí komise v rozhodčím nálezu vůbec nezohlednila.
Rozhodčí komise dále bohužel v řízení podle mého názoru udělala několik dost vážných chyb:
- především vůbec neměla spor rozhodovat celostátní komise, aniž by odůvodnila převzetí věci, ale krajská rozhodčí komise, která je k tomu podle rozhodčího řádu příslušná,
- celé řízení trvalo 543 dnů, což je výrazně více než požadovaných 30 dnů, ale především
- nezohlednila, že podmínky pro placené úkoly výslovně předvídají možnost se od nich odchýlit,
- bez bližšího vysvětlení uvedla, že pro vyplacení neexistoval řádný právní důvod, ačkoliv příslušné smlouvy citovala a nezohlednila dodatečné schválení záměru, a také
- bez jakékoliv opory v předpisech, relevantního výkladu či adekátního zohlednění podmínek situace vyslovila kategorické soudy ohledně toho, jak musí probíhat odměňování politických poradců, ačkoliv takové rozhodnutí náleží politickým, nikoliv přezkumným orgánům,
- rozhodčí komise bohužel nedostatečně posoudila i otázku omezení práv člena (dále jen „trest“), protože jednak nezdůvodnila, proč má jít o závažné porušení stanov, když takovou výtku kontrolní komise ohledně porušení dobrého jména odmítla, ani
- nezdůvodnila, proč významně zpřísnila trest oproti kontrolní komisi, ačkoliv v odůvodnění uvedla, že trest zmírňuje, případně nevysvětlila, jak se vypořádala s otázkou možného zániku odpovědnosti za dílčí skutky.
Pro všechny tyto důvody se domnívám, že by bylo správné, aby rozhodčí komise rozhodčí nález sama zrušila a pokračovala v řízení, nebo aby ho mimořádně přezkoumalo celostátní fórum. Vzhledem k tomu, že součástí rozhodčího nálezu je zákaz zastávat jakékoliv volené funkce na 12 měsíců (včetně třeba i místopředsedy místního sdružení), což patří mezi nejpřísnější možné tresty vedle vyloučení, a nepamatuji si na mnoho tak přísných postihů, domnívám se, že přezkum rozhodnutí rozhodčí komise je v tomto případě zcela na místě.
Nyní bych rád podrobněji rozepsal výhrady:
K vymezení a obsahu skutku:
Chybějící vymezení porušení předpisů ve výroku
Rozhodčí komise ve výroku nálezu nespecifikuje jednání, kterým došlo k porušení předpisů, ačkoliv taková náležitost je povinnou součástí rozhodčího nálezu. Podle § 20 musí rozhodčí nález obsahovat výrok o stížnosti, kterým je výrok o porušení předpisů a odpovědnosti za ně (§ 4), přičemž porušením předpisů ve smyslu rozhodčího řádu je jednání nebo opomenutí, které je v rozporu s rozhodným právem a které se týká činnosti strany (§ 5). Výrok tedy musí obsahovat aspoň základní vymezení jednání (skutku), aby nemohlo být zaměněno s jiným jednáním, viz také vzor rozhodčího nálezu. Rozhodčí komise ve výroku uvedla pouze právní kvalifikaci skutku, což je pouze jednou složkou porušení předpisů. Pokud do výroku rozhodčí komise uvede jen "svým jednáním" porušil, je to zcela neurčitý popis skutku a porušení předpisů. Toto bohužel není technikálie, protože to má důsledky pro sledování totožnosti skutku, prekluzi apod., ale zejména je to povinnou náležitostí rozhodčího nálezu potřebnou i z hlediska logiky a přesvědčivosti.
S ohledem na podanou stížnost ze dne 8. 3. 2020 se lze domnívat, že skutek měl spočívat v tom, že Jaromír Beránek měl:
A. vynechat smluvní ustanovení ohledně způsobu evidence vykonané práce pro zadavatele v některých zadávacích listech, čímž měl porušit § 4 odst. 6 PPÚ,
B. porušit povinnost provést kontrolu plnění úkolů posouzením, zda byly řádně splněny a vykázány, protože nezajistil existenci vykazování práce, čímž měl porušit § 13 odst. 1 a 3 PPÚ,
C. ujednat odměnu za plněné úkoly při výkonu funkce jinak než předem, čímž měl porušit § 3 odst. 2 PraH,
těmito jednáními v souboru měl dále porušit povinnost postupovat hospodárně, s nezbytnou loajalitou, v souladu s vnitřními předpisy i s potřebnými znalostmi a pečlivostí (pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo při rozhodování mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu strany), čímž měl porušit § 4 odst. 3 PraH,
D. medializací odměňování měl poškodit dobré jméno strany a porušit § 5 odst. 2 rozhodčího řádu (tento skutek již rozhodčí komise zamítla, ač neformálně, přičemž mělo být patrně ohledně tohoto skutku vydáno samostatné rozhodnutí o částečném zamítnutí stížnosti).
K právnímu posouzení skutku:
Dispozitivnost ustanovení podmínek
Podle § 1 podmínek pro placené úkoly podmínky upravují právní vztah mezi Českou pirátskou stranou jako zadavatelem a dodavateli, zejména jejími členy nebo příznivci, při plnění placených úkolů, a to pokud se k těmto podmínkám smluvní strany zavázaly a neujednaly si něco jiného. Dále podle § 8 odst. 4 Má-li být odměna vyplácena podle času, je dodavatel povinen účelně strávený čas na konkrétní části úkolu vykázat dohodnutým způsobem. To je naprosto klasický přístup, který se také promítá do názvu předpisu, který zní „Podmínky“ a nikoliv pravidla. Je tedy na stranách, aby se dohodly na způsobu, jakým bude vykázání práce probíhat. Pravidlům, od kterých se lze odchýlit, se říká pravidla dispozitivní, neboli jsou v dispozici stran. V důsledku toho vynechání specifikace nebo odchylná úprava ohledně vykazování času, která vyhovuje podmínkám, nemůže být porušením předpisů, a tedy jednání uvedené jako skutky A a B vůbec není ze strany odpůrce protiprávní.
Vyřešení sporných právních otázek
Rozhodčí komise úplně rezignovala na vymezení postupu, který by byl podle ní správný v podstatě věci, tedy když jsme se jako krajské sdružení rozhodli doplatit na přechodnou dobu člověka na férovou odměnu, ale v důsledku prodlení Magistrátu se tato doba prodloužila. Základním východiskem by podle § 8 bod 8 podmínek pro placené úkoly mělo být, že jsou zadavatel a dodavatel během doby plnění úkolu povinni chovat se navzájem vůči sobě korektně.
Rozhodčí komise pouze stručně uvedla svůj názor, že „zmíněné částky byly vyplaceny bez řádného právního důvodu a rovněž tak bez řádné evidence plnění úkolů v systému Redmine, jak bylo stanoveno v Zadávacím listu ze dne 30. 7. 2019.“ Tento závěr je ovšem vnitřně rozporný, protože není možné tvrdit, že řádný právní důvod neexistoval a v té samé větě uvádět, že to bylo v rozporu se smlouvou (zadávacím listem). Zcela pak absentuje zohlednění skutečnosti, že strany si mohou určit jiný způsob evidence či vyřešit věc jinak, pokud v rámci kontroly zjistí, že evidence není dostatečná, pokud nemají faktické pochyby, že činnost je řádně plněna. Z tohoto důvodu nelze jednání B odpůrci bez dalšího vytýkat.
Dále se rozhodčí komise vůbec nevypořádala s tím, že vedle ustanovení § 4 odst. 3 pravidel hospodaření také existuje také § 29 odst. 4 organizačního řádu, který umožňuje zhojit vady při právním jednání, podle něhož právní akt se považuje za platný i tehdy, pokud byl předepsaným způsobem schválen dodatečně (např. z důvodu časové tísně). V daném případě bylo jednání schváleno dodatečně předepsaným způsobem (krajským fórem), tedy § 4 odst. 3 uplatnit nelze. Jiný způsob výkladu by byl extrémní, například by úplně vylučoval smlouvu o narovnání (například tu, která byla uzavřena s bývalým vedoucím technického odboru Martinem Rejmanem) a nutil by strany podstatu právního jednání zastírat. Jediný správný výklad je tedy podle zásady lex specialis, tedy nelze uzavírat smlouvy zpětně s výjimkou případu, který je takový postup dodatečně schválen. Obecné pravidlo má tedy takto stanovenou výjimku. Z toho důvodu nebyl skutek C porušením předpisů, když bylo právní jednání dodatečně schváleno.
Podotýkám, že v jednání orgánů strany se uplatňuje presumpce správnosti, tedy pokud byla usnesení vyslovující souhlas se smlouvami neplatná, bylo by nutné nejprve zrušit tyto podkladové akty (čl. 6 odst. 1 stanov, § 4 odst. 2 rozhodčího řádu, § 7 odst. 2 rozhodčího řádu, § 29 odst. 5 organizačního řádu). Pokud by byla namítanou vadou neplatnost těchto smluv, musela by stížnost vypadat úplně jinak a navíc by nebylo možné uplatnit odpovědnost vůči odpůrci, protože odpovědnost za skutek spočívající v porušení předpisů uzavřením smluv by již zanikla (§ 6 odst. 3 rozhodčího řádu, viz dále).
Nahrazování politických rozhodnutí vlastními politickými úvahami bez odůvodnění a vazby na právo
Rozhodčí komise podstatu problému úplně pominula. Rozhodnutí o nastavení způsobu odměňování osob na politických pozicích, které působí v útvarech na pomezí mezi samosprávou a stranou (politických poradců) je odpovědností těchto entit, přičemž uvnitř naší straně je taková úvaha politickým rozhodnutím exekutivy, pro které vyžaduje souhlas příslušného fóra, pokud jde o vyšší výdaje. Takové osoby přitom plní úkoly nejen vůči Magistrátu, ale zejména vůči představiteli voleného orgánu, které souvisí s jeho funkcí, včetně například vyřizování komunikace, mediální prezentace apod.
V rozhodčím nálezu se však zcela bez odůvodnění postuluje teze: „Je zjevně zcela nepřijatelné, aby z prostředků České pirátské strany byly fakticky navyšovány platy zaměstnanců Magistrátu hl. m. Prahy, zároveň je nepřípustné, aby se výběrových řízení na pozice ve veřejné správě účastnili zástupci Pirátské strany a zájemcům o takovéto pozice slibovali jakákoliv plnění jménem strany.“ Žádný vnitřní předpis ovšem nezakazuje členům Pirátů účastnit se výběrových řízení, nezakazuje jim slíbit v souladu s podmínkami výběrového řízení, že se vynasnaží zajistit jim odměnu v tržní výši dle podmínek výběrového řízení a stejně tak není nikde zakázáno, aby se tým rozhodl svoje klíčové lidi doplatit z prostředků strany, pokud je takové řešení v obhajitelném zájmu strany. Tyto úvahy rozhodčí komise nejsou opřeny o žádný vnitřní předpis ani zákon, a je tak nutno považovat je za nepřezkoumatelné.
K odpovědnosti a trestu:
Zánik odpovědnosti
V důsledku chybějícího vymezení skutku rozhodčí komise neposoudila, kdy došlo k zániku odpovědnosti za daná jednání. Podle § 6 odst. 3 rozhodčího řádu odpovědnost za porušení předpisů, které nebylo vysloveno, zaniká uplynutím 2 let od okamžiku, kdy porušení předpisů vyšlo veřejně najevo (…). Pokud jde o skutek A spočívající v neuvedení podmínek v zadávacím listě, i kdyby byl tento skutek protiprávní (jakože není, jak bylo vyloženo výše v části o dispozitivnosti), odpovědnost za něj by již patrně zanikla. Navíc vzhledem k tomu, že ve výroku ani odůvodnění posouzení věci rozhodčí komisí není o skutku A ve stížnosti kontrolní komise a jeho kvalifikaci ani slovo, lze se domnívat, že rozhodčí komise rozhodla v této věci chybně a rozhodnutí o daném skutku opomněla (opět chybí částečné zamítnutí stížnosti).
Chybějící vymezení závažnosti jednání, a tedy základu pro uložení trestu
V odůvodnění není zdůvodněno, proč rozhodčí komise skutky (a které přesně skutky) hodnotila jako závažné porušení předpisů, když důvody závažného porušení předpisů jsou vymezeny vesměs jako úmyslné, korupční či opakované jednání a i takové znaky je nutné odůvodnit.
Kontrolní komise spatřovala závažnost porušení předpisů v opakovaném poškození dobrého jména strany podle § 5 odst. 2 písm. e) rozhodčího řádu (skutek D), nicméně rozhodčí komise tento důvod výslovně popřela („odpůrci nemůže být kladeno za vinu poškození dobrého jména České pirátské strany“). Omezila se pouze na konstatování, že porušení § 4 odst. 3 pravidel hospodaření je závažným porušením stanov, což však není zdůvodněno a s ohledem na výše uvedené to tak v případě dodatečného schválení ani být nemůže.
Ve výsledku tak ve výroku ani odůvodnění není uvedeno, v kterém skutku spočívá přísnější kvalifikace jednání jako závažného porušení stanov (§ 5 rozhodčího řádu). To je ovšem navýsost podstatné, protože omezení práv lze uložit pouze za závažné porušení stanov (§ 8 rozhodčího řádu) a podle vymezení skutku se řídí zánik odpovědnosti. Náležité odůvodnění okolností výroku je pak povinnou součástí rozhodčího nálezu (§ 20 rozhodčího řádu).
Chybějící odůvodnění výše trestu a jeho zpřísnění oproti návrhu kontrolní komise
V rozhodčím nálezu není obsaženo žádné zdůvodnění, jak rozhodčí komise určila trest, zejména proč rozhodčí komise zvolila přísnější trest, než byl navržen kontrolní komisí (zákaz vykonávat volenou funkci versus zákaz nakládat s prostředky strany, viz návrh trestu).
K řízení:
Rozhodování nepříslušnou komisí bez usnesení o převzetí věci
Nebyla dodržena příslušnost krajské rozhodčí komise k rozhodování. Podle § 22 rozhodčího řádu, pokud povaha záležitosti i všichni účastníci řízení spadají do oblastního sdružení, rozhoduje v dané záležitosti rozhodčí komise oblastního sdružení. Rozhodčí komise, pokud chce převzít případ, musí tak učinit odůvodněným usnesením, které nikdy nebylo vydáno. Rozhodčí řád neobsahuje žádná přechodná ustanovení, která by umožňovala dokončit běžící řízení u orgánu, kde stížnost napadla, tedy v případě změny příslušnosti je na místě opatřením stížnost postoupit orgánu, který je k tomu podle rozhodčího řádu příslušný (§ 23 odst. 1 rozhodčího řádu), nebo rozhodnout usnesením o převzetí věci (§ 22 rozhodčího řádu). Obdobně k problému přechodu působnosti přistupuje česká judikatura (srovnej rozsudek NSS ze dne 30.4.2021, čj. 4 As 65/2021-44). Odchylka spočívající v přechodném zachování působnosti je sice řešení, které je relativně běžné, nicméně pokud se má použít, vždy má základ v pozitivně vyjádřeném přechodném ustanovení.
Daná věc má nepochybně krajský rozměr týkající se hlavního města Prahy a měla rozhodovat krajská rozhodčí komise, která byla zřízena 1. 4. 2020 usnesením KF Pha 1/2020 nebo mělo být vydáno usnesení o převzetí, které by odůvodnilo, proč je narušována subsidiarita a samospráva krajského sdružení Praha.
Průtahy v řízení
Rozhodčí komise vedla řízení ode dne podání stížnosti dne 8. 3. 2020 do 2. 9. 2021, tedy 543 dnů, z toho od 6. 10. 2020 do 2. 9. 2021, tedy 331 dní nebyl ve věci učiněn žádný úkon přes urgence, tedy docházelo k průtahům v době trvání 331 dní, čímž porušila § 16 rozhodčího řádu, podle něhož rozhodčí komise vede řízení způsobem, který pokládá za přiměřený, aby se vypořádala s návrhy účastníků řízení a aby zajistila spravedlivý a hospodárný proces za účelem rozhodnutí sporu ve lhůtě zpravidla nepřesahující 30 dnů.
Konstatování rozhodčí komise, že k tomu přihlédla při ukládání trestu se jeví jako absurdní, když rozhodčí komise oproti návrhu kontrolní komise trest zpřísnila. Obecně v návrhu zcela chybí kritéria, podle kterých rozhodčí komise stanovila výrok o trestu, ačkoliv odůvodnění výroku včetně výroku o trestu je povinnou součástí rozhodčího nálezu (§ 20 rozhodčího řádu).
Jistě může být pro dílčí otázky jiný právní názor, případně dodatečné odůvodnění, nicméně nic takového v nálezu nebylo obsaženo a tak, jak byl nález publikován, podle mého názoru není přesvědčivý ani ve výroku o odpovědnosti ani ve výroku o trestu a domnívám se, že by ho rozhodčí komise měla znovu uvážit.
Děkuji za pozornost.
