Ahoj Pirátstvo,
WOW, za celý svůj život si nepamatuju žádné srovnatelně stresující a srovnatelně dlouhé období, jako jsem zažíval posledních 10 týdnů, byla to zatím velice zajímavá zkušenost a já chci už na tomhle místě poděkovat za podporu všem těm, kdo se čas od času ohlédli jestli ještě dýchám a zeptali se, jak si to období dávám. Věřím, že nejsem sám, kdo letošní podzim přežívá s vypětím sil, takže nehledám lítost. Spíš děkuju těm z vás, kdo přijmete moje tvrzení, že jsem tuhle řeč prostě nemohl odeslat dřív, protože jsem měl jiné palčivější starosti, a a vědom dnešní deadline, odbavil jsem ty ostatní přednostně.
Takže k věci:
Jak jsem opakovaně avizoval, naposled pro většinu z vás asi na schůzi KS JmK v září, která z tehdejšího osazenstva Pirate space Brno následně hromadně udělala potenciálně nakažlivé
personae non gratae,
chci vás požádat o podporu v těchto primárních volbách na kandidátní listinu pro volby do PS v roce 2021. Zcela konkrétně se chci ucházet o druhé místo kandidátní listiny, odkud jsem kandidoval před třemi lety, a kam si s pokorou sobě vlastní obecně umím představit vhodnějšího kandidáta než jsem já sám, avšak mezi svými aktuálními konkurenty takového člověka nenacházím. A tohle píšu plně si vědom vysoké kvality konkurentů v těchto primárkách. Opravdu. Věřím totiž, že post dvojky kandidátky je určitým symbolem. Symbolem, který souvisí i s tím, co budu psát níže. Dvojka kandidátky je pozice, kterou bych pojmenoval jako pozici podpůrnou a spojenou s nevyhnutelným procesem upozadění sebe sama ve prospěch lídra kandidátky, ať už jím bude kdokoliv a ať už se v kampani odehraje cokoliv. Raději ještě explicitněji: Bude-li lídrovi hej, bude-li se mu v kampani dařit, dvojka kandidátky tam bude typicky s ním, ale zájem médií se bude právem soustředit na lídra, jehož role je násobně těžší. Bude-li naopak lídr nemocný, nebo potká-li ho v některý okamžik výraznější mediální ostuda, dvojka kandidátky by měla být použita jako vycpávka, která se tomu tlaku chvíli vystaví a nasákne jej v dostatečné míře, aby se lídr mohl opět postavit na nohy a vyrazit s elánem do boje. Ano, ještě se nám to v non-senátní kampani v JmK nikdy nestalo, pokud vím, ale v rámci PS je podobné aranžmá běžné a my už nejsme ti, co se pravděpodobně nedostanou přes uzavírací klauzuli, takže budeme zcela oprávněným terčem ze strany ostatních kandidujících subjektů. Pokusím se vysvětlit, proč věřím, že na tuto pozici patřím právě já, neboť co jiného je pokora, pokud ne sebevědomí, které skepticky hledí na sebe sama a svoji velmi omezenou významnost kdesi "uprostřed" vesmíru:
Před třemi lety jsem do PS kandidoval se zcela jasně ohraničenou a jednoduše pochopitelnou tužbou napsat novelu patřičných zákonů, prosadit ji pomocí argumentů v diskusi a zajistit legální regulaci zacházení s konopím pro osobní potřebu dospělých v ČR. Když jsem byl zvolen poslancem, moje radost byla tak přesahující všechno, co jsem znal, že jsem se ještě týdny po volbách budil s pocitem, že si nejsem jistý, jestli se to opravdu stalo, nebo se mi to jen zdálo. Nerozuměl jsem tehdy fungování PS takže jsem si jednotlivé výbory, komise a podvýbory PS, do kterých jsem se pokusil v rámci klubu dostat, vybíral poměrně naivně na základě vazeb na snahu o regulaci konopí a na základě osobních preferencí, abych řešil témata, která mě nebudou nudit, nýbrž která budu s s chutí s nasávat. Pouze na základě tohoto klíče jsem se stal členem všech následujících orgánů a po celé období se v maximální možné míře účastnil jejich jednání. Jsem členem:
Výboru pro bezpečnost, Petičního výboru, Podvýboru pro vězeňství, Podvýboru pro lékovou politiku, racionální využití farmakoterapie a přístrojové techniky, Podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě, Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů a mám tu velkou čest, že předsedám jednáním Stálé komise pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací.
Nakolik mají všechny tyto orgány něco do činění s konopím (dříve nebo později), mohu díky svojí zodpovědné účasti na jejich jednáních s jistotou říct, že jsem si nenechal ujít jedinou příležitost, kdy se na kterémkoliv z těchto orgánů konopí probíralo, a bylo to za celé období pouze dvakrát, jednou na Petičním výboru velmi brzy po zvolení do PS, když nám přišla petice s pouhými asi 20 podpisy, která žádala legalizaci marihuany. Nebylo mi však z důvodu údajné podjatosti dovoleno stát se jejím zpravodajem, nýbrž pouze napsat oponenturu ke zprávě zpravodaje za SPD, Lubomíra Španěla. Jeho návrh usnesení byl přijat, můj ne. Podruhé to bylo na podvýboru pro lékovou politiku, když nám tehdy ještě jen pověřená vedením SÚKL přišla Irena Storová ukázat prezentaci o tom, že konopí je v lékárnách dostatek, lékařů, kteří jej předepisují, je každým dnem více, a průměrný pacient potřebuje na měsíc 6 g konopí s tím, že do 30 g se vejdou úplně všichni. Debata na podvýboru byla výživná, ale závěr z ní žádný nebyl, ostatně tento podvýbor se už za zbytek období sešel jen dvakrát nebo třikrát a pokaždé na jiné téma bez valného efektu. Tím veškeré dosavadní konopné příležitosti v tomto období skončily a ani já se ve zbytku svojí kandidátské řeči u tohoto tématu déle nezdržím.
Byl jsem tedy postaven před úkol porvat se s běžnou agendou všech vyjmenovaných orgánů a najít si v ní jak témata k mediálnímu zviditelnění, tak témata, kterým bych mohl svojí aktivitou skutečně pomoci, abych se na konci období mohl s úsměvem dívat do zrcadla. Pro účely zhodnocení toho, zda se mi to podařilo, jsem sepsal
tento poměrně dlouhý text, který shrnuje moji proaktivně řešenou agendu, tedy agendu, která mi nespadla sama do klína. Jedinou výjimkou je práce na liberalizaci zacházení s vy víte čím, které je v tomto dokumentu věnována poslední část, protože jsem to někam napsat musel
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
Ve zbytku řeči se budu na jednotlivé části tohoto dokumentu odkazovat, ale nechám na vás, jestli do něj zabrousíte teď, během mojí řeči u témat, co vás zaujmou, až na samotném konci řeči a nebo vůbec. Myslím, že to stojí za přečtení, ale je to taky velmi velmi dlouhý text, za což se omlouvám, je toho přece jen dost, co jsem vám chtěl sdělit či podrobněji popsat.
Díky složení agendy sněmovních orgánů, ve kterých jsem aktuálně členem, jsem se profiloval mnohem víc na bezpečnostní témata, než jsem původně očekával. A v rámci výboru pro bezpečnost, stejně jako v rámci petičního výboru, za Piráty hraju až druhé housle, nejsem zván na porady předsedy a místopředsedů/místopředsedkyň v případě petičního výboru výboru (pochopitelně), ale ani z těchto porad nedostávám nedostávám žádné ucelené informace, protože pro Pirátskou jedničku v obou z nich jsou tyto informace nudnou rutinou, takže neví, co z nich by se mi hodilo vědět. Já naopak nevím, co na poradě probírali, takže nedovedu položit správný dotaz. Ano, dá se to vydiskutovat, pokud by to bylo potřeba, ale i taková je role dvojky, že stojí někde na hraně mezi tvářemi strany a no name stafáží, o což horší je tu absenci pozornosti snést, když po ní toužíte. Zprvu jsem z této role byl nesvůj, ale postupně jsem v ní našel svobodu říkat věci tich ale zcela bez autocenzury. Zahodil jsem myšlenky na osobní slávu a až po krk jsem se ponořil do role empatické pacičky poslaneckého klubu vůči těm ostatním, člověka, který se může kdykoliv bez rizika ponižovat či pochválit macho mazáky z ostatních stran, nebo si nechá od namyšlených akademiček či akademiků vykládat rozumy o svém mládí a jeho nevýhodách bez zardění či přímo s úsměvem, kdykoliv je to potřeba, protože si to jako ten méně exponovaný houslista prostě může dovolit vydýchávat ex post a nemusí protistraně nikdy ukazovat sílu. Lídr, který by ses sebou nechal zacházet jako s onucí, by to měl myslím mnohem komplikovanější. A naopak na trojku nebo dané strany na výboru v PS si nikdo ani nevzpomene, natož aby si udělal dobře tím, že ji setře. Je to jen můj názor. Je to jen výsledek mého pozorování té střední školy pro děti v kvádrech, která v PS pod rouškou vysoké politiky funguje. Pokud se mnou nesouhlasíte, budu rád za argumenty proti, v bludech, o kterých mimochodem píšu úplně na konci odkazovaného shrnutí činnosti žít určitě nechci. Ale věřím, že i vy sami cítíte, že je na tom, co píšu, kus pravdy. Každý si život prožíváme po svém a každý jsme hlavním hrdinou svého životního block-busteru -- mě nevyjímaje. Ale ten kontrast, že tam jste, ale nikdo vám nemůže přijít na jméno, a neustále po vás všude chtějí vidět kartu, jsem si z našeho kraje zažil jen já a v tom zážitku si dneska už libuju. Proto si myslím, že bych měl být dvojka kandidátky, ačkoliv ochotně potáhnu za jeden provaz z libovolného volitelného místa. Kvalitativních rozdílů na různých úrovních tam však bude chtě nechtě celá řada, a připadal bych si, že zapírám sama sebe, kdybych vám to tímhle způsobem neřekl hned ze startu.
Pokud budu v PS i v příštím období, chtěl bych být v některém výboru místopředsedou, abych se dozvěděl více informací relevantních pro orientaci v legislativním procesu, ale ještě jsem se stále nerozhodl. který výbor by to měl být. A zároveň si uvědomuju, že bych tím nevyhnutelně musel přijít o pozici předsedy komise pro kontrolu použití odposlechu, což by mimo jiné omezilo moji schopnost tlačit na legislativu v oblasti ochrany soukromí, která mě v tomhle období moc moc chytla se znalostí fungování PS věřím, že bych v ní teď už byl mnohem úspěšnější.
Tome, proč to tak trvalo?
Když jsem se zamýšlel, jaký obrázek si o mě asi členové za ty tři poslední roky udělali, musel jsem si z velké části tipnout, protože už máme v kraji hodně členů, se kterými jsem nepil, nejedl, nekampaňoval, nehádal se, nepromýšlel žádný problém a prostě celkově jsem já nepoznal jejich nitro a oni mohou to moje znát leda z doslechu. (neověřoval jsem tu domněnku u nikoho, pokud se nepletu) Proto jsou ty řeči o pokoře určitou sázkou do loterie v tom smyslu, že bude-li moje řeč působit falešně, tak mám smůlu. Když jsem si zkoušel tipnout, co si o mě průměrný člen Pirátů z JmK myslí, vycházel jsem z předpokladu, že nikdo z nás nežije ve vakuu a že se spolu lidi baví a vyměňují si zkušenosti o staré gardě i služebně mladých Pirátech (okay, tady už to moc pokorně nezní, co?). Došel jsem k tomu, že většina lidí bude tušit, že první rok a půl mého volebního období nestál z pohledu mojí viditelnosti a produktivity za moc, ale nebudou vědět, co všechno se u mě za ten druhý rok a půl změnilo k lepšímu, že jsem teď usměvavější, produktivnější, více odhodlaný do práce a také častěji v Brně než třeba před dvěma lety. Proto ta otázka: Proč ti to, Tome, tak trvalo, než jsi se dostal na tuhle úroveň, kterou sám považuješ za dostatečně dobrou maximálně na dvojku kandidátky.
1. Měl jsem svého hlavního asistenta 95% času v Brně, takže jsme komunikovali primárně sluchátko telefonu nebo textově přes Messenger popřípadě Signal. V kombinaci s mými nulovými zkušenostmi s řízením a úkolováním lidí, kteří udělají, co jim řeknete, i když jim zadáte úplnou volovinu, protože jsou přesvědčení, že vy víte proč jim to zadáváte. A v kombinaci s mojí poměrně výbušnou náturou jsme měli s mým asistentem neustále hromadu konfliktů, které nás oba paralyzovaly v práci. Jeho asi miň než mě, ale určitě mu to na pracovní morálce nepřidalo. Já jsem navíc žil v přesvědčení. že se jen naučím zadávat úkoly správně a začne to fungovat, což bylo hrozně naivní. Naučit se být dobrým manažerem konkrétního člověka, se kterým si nesednete, to je tvrdý úkol i pro zkušeného teamleadera. Na takové úrovni nejsem ještě ani dnes ani zdaleka. CO se zlepšilo je to, že jsem po výměně na pozici asistenta za člověka z Prahy, zjistil, že přesto, jak jsem nedokonalá bytost, existují i lidé, kteří v tom dokážou fungovat a s věcmi mi opravdu pomoci. Teď když to vím, už bych znovu na výměnu asistenta, se kterým to neklape na 95 a víc procent, dva roky neotálel. Tohle jde kompletně za mnou a za mojí nezkušeností.
2. Rozkročenost mezi ideálem používání Svobodného software a realitou poslaneckého klubu
- když jsme se octli v roce 2017 ve Sněmovně, začali jsme nejdřív z rozhodnutí Jakuba Michálka a zbytku předsednictva klubu fungovat na produktech od Google -- já jsem to jako správný fanatik od začátku hejtil, že musíme začít brát svoje ideály v tomhle ohledu vážně a z Google disku a FB co možná nejdřív odejít, alespoň, pokud jde o vzájemnou komunikaci a strategické dokumenty. Po měsíci nebo dvou to Jakub už nechtěl poslouchat, tak mi uložil úkol, ať pro PK zařídím plnohodnotnou náhradu za Google disk
- to mi udělalo velkou radost, protože jsem konečně měl velkou zodpovědnost za něco ryze idealistického. Ve spolupráci s dalšími geeky a wannabe geeky jsem vybral platformu Nextcloud a začal řešit provizorní provoz mimo stranické servery, protože mi s nasazením toho cloudu pomáhal Lukáš "krtek.net" Nový, který byl stranou čerstvě nenáviděn a zapovězen. proto nemohla příprava probíhat na stranickém železe. Když jsem po zhruba 10 měsících měl konečně funkční instanci Nextcloudu se všemi appkami, co byly potřeba, pořád to nebylo dost uživatelsky přivětivé, klub už na ten úkol prakticky zapomněl, rychlost toho cloudu nebyla bůhvíjaká, technický odbor byl zaseknutý a rozhodně se tehdy nechtěl nasazení vlastního serveru věnovat, a já jsem se ve svém sebemrskačství octnul mezi dvěma kameny v podobě legalizačního týmu, který jako jediný používal krtkem nasazený Nextcloud a tam odváděl spoustu relevantní práce, a poslaneckým klubem, který pořád valil na Google a nehodlal kvůli expertovi na technologie a chytrákovi Vymazalovi ztrácet čas. On si postupně najde synchronizační aplikace, které budou umět i Nextcloud i google drive apod. No, jo, našel jsem, ale trvalo mi to zhruba do letních prázdnin 2020, kdy jsem konečně měl čas se nadechnout a zamyslet. Na tom má velký podíl můj nejnovější asistent Andy, o kterém jsem psal v bodě 1. v této kapitole, jako o tom člověku z Prahy. Mezitím navíc strana nasadila vlastní Nextcloud, který je stabilnější a připojený na SSO (Pirátská identita), takže se ty appky v telefonu mění mnohem snáz. Dokonce mám teď úplně žhavou novinku. Před třemi dny jsem zjistil, že moje problémy se sněmovním emailem způsoboval klient gmail, ze kterého jsem na psp.cz přistupoval z telefonu. Takže dneska už mám i funkční email... po třech letech. Šílený, já vím. A stydím se, že jsem kdy podceňoval Thunderbird a myslel si, že ty problémy dělá on na mým noťasu.
3. Třetím a posledním faktorem, který mě jednoznačně přibrzdil, byla moje ex-přítelkyně, kterou jsem potkal někdy na začátku mandátu. Nehodlám ji tu pomlouvat, takže řeknu jen tolik, že když nemáte doma člověka, který vás podpoří v obtížných chvílích, tak je politika na sebevraždu. Ona navíc nedokázala pracovat s tou samotou, když já byl v Brně a já se proto nesnášel za návštěvy JmK, kde jsem byl zvolen do té Sněmovny, že jo... Byl to recept na katastrofu a taky to tak zafungovalo. Dneska mám přítelkyni, která mě respektuje, miluje a podporuje. Já mám trochu mezery v té podpoře poskytované jí, na tom musím hodně zamakat, ale mám v živote tak o 9/10 méně stresu způsobeného partnerským vztahem, takže zbývá mnohem víc prostoru na ten pracovní stres, o kterém jsem psal na začátku.
Tohle všechno rozhodně mělo lví podíl na tom, proč mi rozjezd v prvním období tak trval. Zeptejte se mých kolegů, uvidíte, co vám řeknou. Mně už to sami od sebe řekli mockrát, že je to šílenej rozdíl oproti tomu stavu před květnem 2019. Teď se mi i často daří jezdit do Brna, takže se zase vylepšily moje vztahy s kamarády, což je další bonus. Ono to má hodně synergií, tím vás nebudu nudit, asi si to umíte představit.
Moje role v poslaneckém klubu -- poslanec na nevděčnou práci:
- tohle je věc, které jsem si všiml až v posledním roce a opět mě zajímá, pokud budete mít pocit, že to je jen můj dojem:
- člen podvýboru pro vězeňství
- člen podvýboru pro ochranu práv osob omezených na svobodě
- předseda komise pro kontrolu použití odposlechu
- člen komise pro kontrolu GIBS
- legalizátor/regulátor konopí
tohle všechno jsou pomyslné atributy, které mě činí důvěryhodným pro lidi na okraji společnosti, pro různé blázny ve smyslu psychických nemocí i ve smyslu nesnesitelných nátur. Navíc když přijde Ivanu Bartošovi nebo Jakubu Michálkovi dopis od nějakého odsouzeného člověka nebo někoho, koho zmlátila policie, komu myslíte, že to předají k vyřízení. Mně a já jsem si to oblíbil. Nebojím se s těmahle lidma jednat drsně, když je to potřeba, nebojím se s nima ani sejít osobně na kafe, když je to potřeba. Jsem čím dál zkušenější v tom, abych neinvestoval příliš mnoho energie do snahy o záchranu těch, komu pomoci momentálně nemůžu, ale naopak znám čím dál víc triků, které se hodí pro rozhodnutí, jak dál, když se proti mě všichni spikli (nebo mám aspoň ten pocit) -- v tomhle ohledu doporučuji z toho dlouhého dokumentu sekci týkající se komise pro kontrolu činnosti GIBS. Nejsou tam konkrétní osudy lidí, protože na to už nebyl prostor, ale stejně budete kroutit hlavou, co je u nás vůbec možné a dokonce zcela legální. Právníci se divit nebudou, ti ne.
Nevděčná práce je to jen v tom ohledu, že s nikým z těch bláznů, co mi píšou, a jejichž problémy sem tam reálně řeším, neuděláte kdovíjaké PR, pokud si zároveň nechcete podříznout větev k příslušníkům bezpečnostních sborů apod. Zradou (např. leaknutím nějakého dopisu) a pomluvou statních zástupců apod. samozřejmě snadno uděláte zajímavý článek. Ale já to chci dělat poctivě, takže říkám nevděčná práce.
A tou nevděčnou prací je navíc i to, když chcete být v poslaneckém klubu hlasem disentu, když je to potřeba. Pokud tam chcete být tím, kdo má vždycky na všechno support a finance, tak se nehodí předsedu klubu štvát. A tam já dneska třeba už nejsem, ale v době nasazování nextcloudu jsem jím rozhodně byl. A jelikož nemám až tolik, co ztratit, tak si to můžu kdykoliv dovolit znova, pokud to bude potřeba. Zároveň umím být týmový hráč a empatii mám úplně pro všechny, když nejsem zrovna rozčílený, což díky mé přítelkyni Lucii bývá mnohem mnohem méně často. Takže se nemusíte bát, že bych dělal neuváženě problémy, nedělal jsem je v minulosti a nehodlám s tím začínat. Prostě se jen umím ozvat a umím se taky upozadit a mlčky pozorovat situaci.
O co jako kolektiv přijdeme, když nebudu v příštím roce ve Sněmovně:
- Domnívám se, že bychom přišli o mojí někdy až netaktickou upřímnost, bezprostřednost a autenticitu v tématech, kterým se věnuju.
- Navíc tvrdím, že jsem pro vás měl plnou pozornost, kdykoliv jste něco potřebovali probrat.
Co jako strana získáme, když budu moci v práci poslance pokračovat:
- Staronového poslance, který si konečně uvědomil, v čem spočívá jeho přínos a začíná to aplikovat v dalších oblastech výkonu mandátu
- Získáme strategii dalšího postupu v oblasti regulace psychedelik a dalších psychotropních látek po vzoru hnutí v Oregonu v USA a v Anglii jako celku
- Získáme poslance bojujíciho za ochranu soukromí a dalších lidských práv
- Kontinuitu v poslanecke praci v těchto oblastech https://codimd.pirati.cz/s/G83o1g7Rv
Moc vás prosím o podporu na druhé místo kandidátky, případně na libovolnou jinou volitelnou pozici. Važím si už projevené podpory a počítám s váma, jako doufám, že vy počítáte se mnou.