1) vzdělávací program bývá navržený zcela nerealistický a nelze ho naplnit, což vede za
a) ze strany primářů a vedoucích lékařů k formalismu a nezájmu o jeho důslednou kontrolu, navíc chybí i finanční motivace o předávání znalostí.
b) ze strany mladých lékařů chybí zájem, něco se naučit. Vzdělávání bývá často nepřínosné, teoretické a odtržené od praxe. Předepsané výkony a stáže nejsou uvedené na rozumnou realizovatelnou úroveň. Chybí moderní způsob výuky, nácvik výkonů na fantomech, či za pomoci virtuální reality, tak jak je to běžné např. při výcviku pilotů. Chybí i finanční motivace -ve zdravotnictví trh nefunguje, tj. vyčistit trh od hloupých "Cvachů" , jak se říkalo "Vůl zůstane volem, i když umí latinsky,". Bohužel i "Cvachové" se ve zdravotnictví uživí. Ani Pojišťovny tuto samočisticí činnost za trh nezmůžou (asi chybí opět motivace), nedokážou vyloučit neschopné, ohodnotit vzdělané a erudované lékaře , či zdravotnická zařízení. Souvisí to s nedostatkem lékařů, trh s pracovní silou je rigidní , zabetonován a neprostupný a to i ve velkých městech. Na periferii lékaři chybí úplně, takže není , co řešit.
2) Klopotné postgraduální vzdělávání má i dopady v klinické praxi.
a) Zpomaluje dosažení atestace, je nižší počet lékařů se specializací, než by mohl být.
b) nepřátelské prostředí může znechutit absolventy medicíny. , ty pak odchází mimo obor - např do politiky
nebo do zahraničí.
„Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnoho z toho, co víme, není pravda.”
Will Rogers
glosa pobavila, nikoli přesvědčila. Ale budiž ... myslete si o zdravotnictví a švédských stolech své a omezujte si to rádoby vtipnými glosami. Jsem rád, že Vám to pomáhá řešit Váš problém a jste spokojený.