Když něco nasraně píšu, tak to většinou mám podložené. Dalo by se samozřejmě debatovat, kdo v které zemi je přesně "maloburžoazní" a kdo už ne... ale v obecné rovině, vzestup fašismu v řadě zemí provázely politické čistky... to že se někdo nechá zavraždit, snad lze pokládat za "nečinnost", ale...
Dle wiki, kterou snad jako Piráti můžeme akceptovat jako konsensuální výklad historie, se konkrétně Mussolini dostal k moci skrze vraždu centristického (velko)buržoazního politika:
https://en.wikipedia.org/wiki/Benito_Mu ... e_to_power
https://en.wikipedia.org/wiki/Giacomo_Matteotti
Matteotti was born a son of a wealthy family, in Fratta Polesine, Province of Rovigo in Veneto. He graduated in law at the University of Bologna.
V Německu je situace složitější, a to skutečně proto, že původ nacistů je jaksi duálně fašisticko-socialistické podstaty. S více "socialistickou" větví, hlásající sociální revoluci, se ovšem nacisté vypořádali už v roce 1934. Sice to není přímo argument o tom, zda maloburžoazie byla či nebyla nečinná, ale zaujme, že se tato "slepá" větev nacismu hlásila k čemusi jako "komunitarismus" - každopádně v roli samozvaného demagoga.cz tvrdím, že Petr Vileta má pravdu a nacismus v počátcích taky hlásal boj proti kapitalismu (a ovšem asi i proto později toto křídlo Hitler skutečně nechal odstranit).
https://en.wikipedia.org/wiki/Gregor_Strasser
"unselfish old German community sentiment, community purpose and economic feeling"
Co se týče Německa, tak je skutečně těžké vysledovat nějaký "maloburžoazní" odpor po nástupu Hitlera k moci, ale zajímavé je, že teoretických odpor existoval ve strukturách samotné státní moci - netroufal si ale pustit do větších akcí, vzhledem k masivní Hitlerově oblibě mezi nejširšími vrstvami. Lze tedy argumentovat, že německá střední třída, i když někteří její zástupci byli v opozici vůči Hitlerovi od začátku skutečně až do pokusu atentát trochu pozdě v roce 1944 neudělali nic. Tato část kritiky je tedy pravdivá.
https://en.wikipedia.org/wiki/German_re ... %80%931939
Fašismus samotný se od buržoazie pokud možno distancoval (v podstatě přesně, jak jsem sem psal):
https://en.wikipedia.org/wiki/Fascism#Economy
Fascism condemned what it viewed as widespread character traits that it associated as the typical bourgeois mentality that it opposed, such as materialism, crassness, cowardice, inability to comprehend the heroic ideal of the fascist "warrior"; and associations with liberalism, individualism and parliamentarianism.
...
In particular, fascists criticized capitalism not because of its competitive nature nor support of private property, which fascists supported—but due to its materialism, individualism, alleged bourgeois decadence and alleged indifference to the nation
Jinak tezi o neschopnosti liberálně-demokratických států čelit nástupu nacismu si dovoluju vyvrátit opět citací Wiki. V Chille si všichhni vybaví předevší Pinochettovu neofašistickou diktaturu, ovšem méně známý v Evropě je masakr z roku 1938, při kterém vláda nacisty jednoduše postřílela ("kill them all"). Trochu radikální, možná to hrálo roli v tom, co pak následovalo po několika desetiletích.... taky je pravděpodobné, že aplikace téhle metody v Evropě by vynesla nacistům spíš status mučedníků, tedy zdrženlivost demokratického establishmentu v Evropě je poměrně pochopitelná (pravděpodobně by historie vypadala jinak, ale otázka je, jak - pokud by v Evropě zločiny nacismu neexistovaly právě díky podobně nekompromisním akcím?)
https://en.wikipedia.org/wiki/Seguro_Obrero_massacre
V neposlední řadě argumentace o buržoazii a fašismu působí dojmem, že všude, kde se fašismus objeví, okamžitě získá podporu (malo)buržoazie a uchvátí moc; to ovšem není pravda, Itálie a Německo byly spíš vyjímky potvrzující pravidl. Fašistické puče většinou selhávaly (dokonce i u nás), Hitlerova hlavní finta spočívala v podstatě v uchopení moci (polo) demokratickou cestou. Fašismus existoval mezi válkami v řadě zemí a byly to právě demokratické země se silným postavením buržoazie či "maloburžoazie", kde se nechytal - Británie, Francie, USA - na rozdíl od nedemokratických a v zásadě chudých výchoevropských zemí. V těch ale byla hranice mezi prostou nacionalistickou autokracií a nějakým fašismem dost nejasná. Zajímavým případem je Horthyho Maďarsko, které sice s Hitlerem kolaborovalo, ale současně domácí fašistické/nacistické hnutí do značné míry potlačovalo, dokud to šlo. Víceméně se se dá říct, že úspěšných fašistických převratů bez přímé vojenské podpory Hitlerova Německa se v historii zas až tak moc neodehrálo, i když rozlišit, kdy přesně se populistická diktatura nebo vojenský převrat dají označit za "fašismus" je docela složité (jsou dokonce země, ve kterých vojenské převraty občas svrhávají populistické diktatury a po čase umožňují návrat demokracie... tady je těžké to poměřovat evropskými měřítky).
Obecně asi tenhe flamewar nemá cenu vést donekonečna, ale obecně lze říct, že fašismu se ubránily spíše země, kde kapitalismus jakž-takž nějak fungoval a kde se občané identifikovali s demokratickými strukturami, zatímco k moci se dostal spíš v zemích, kde selhal a kde lidé na demokracii moc nevěřili. Jinak ne nadarmo se používá slovo "reakce" - Karl Popper si povšiml, že bez Marxova proroctví "převzetí moci proletariátem" by pravděpodobně neexistoval strach, který ovládal řadu těch, kteří se "proletariátem" necítili být (což nemusí nutně znamenat, že byli vůbec nějaká maloburžoazie) k tomu, že se skutečně orientovali na vznikající fašistická hnutí, která se snažila na zjevné problémy kapitalismu reagovat jinak, než naplněním kvazi-náboženského Marxova proroctví. Víceméně se v tomhle případě dá říct, že bez akce by možná nepřišla reakce... samozřejmě je trochu extrémní říct, že nejdřív hrozili revolucí marxisti a až potom se objevil fašismus, oba směry spíš vznikaly nezávisle jako produkt nějaké hluboké nevíry ve většinovou společnost své doby a schopnost řešit tehdejší problémy... stejně si ale troufám říct, že fašismus se od začátku TAKY snažil profilovat jako alternativa ke kapitalismu, zejména pak tomu globálnímu. Ostatně to v rétorice dnešních fašistů lze vysledovat i dnes.
Suma sumárum - je faktem, že u nás existoval i disent, který kritizoval systém východního bloku v podstatě zleva. V Evropě existují výrazné levicové směry, které vesměs tím spíš prohrávají volby, čím radikálnější rétoriku vytahují (příkladem může být Corbynova prohra voleb za Labouristy). Pravice i levice se pochopitelně spojenými silami snaží vymezit vůči centristům.. a situaci dál komplikuje to, že fašisti se sami za jakýsi střed či "třetí cestu" rádi označují, takže v tom politickém středu je pak poněkud tlačenice (a pak ještě Babiš, ten je samozřejmě všude... nalevu, napravo i uprostřed, čaulidi). Nuance mezi buržoazií, která žije z renty, tzn. pronájmu majetku či zisku z podnikání, vs. jinou buržoazií, která žije ze spekulace a růstu hodnoty majetku samotného, se vysvětluje těm, kteří nakonec prostě jen nemají kde a zejména za co bydlet, holt dost stěží....
Kritika skutečných excesů kapitalismu je prostě jedna věc, kladení rovnítka mezi kapitalismus a fašismus/nacismus je ovšem úplně jiná věc. A ještě další věc bude, pokud si někdo vzpomene, že Stalin vlastně jen udělal chybu, že rezignoval na Trockého ambice na světovou revoluci a jinak se jeho kroky dají nějak pochopit či omluvit... samozřejmě uvidíme, jak velká pirátská paluba vlastně je a kolik různých subkultur se na ní ještě vejde....