Než si to všechno rozmyslím, alespoň navážu na Viktorovu nominaci představením.
Do strany jsem se poprvé chtěl přidat v září roku 2012, tehdy ještě v maturitním ročníku. V lednu 2013 jsem byl přijat do KS Vysočina a velice záhy se stal jeho 2. místopředsedou. Pak jsem do toho skočil po hlavě. S nominací KS Vysočina jsem kandidoval do RV a nebyl zvolen, nicméně jsem si svoje užitečné místečko našel a pod tehdejším vedoucím AO, Vojtou Pikalem, začal předsedat celostátnímu fóru (mimochodem, skvělá zkušenost, od těch dob si vážím každého předsedajícího). Tenkrát byla atmosféra taková trochu hustší, řešila se komunikace, nevraživost (co mi to jen připomíná) a já, pln ideálů, jsem to úplně neustál. A tak jsem kolem maturity rezignoval na funkce a členství a něco málo ještě dopředsedal. Tenkrát to rozproudilo docela výživnou debatu, kdo si chce počíst, může
tady (v kontextu současných událostí bych vlastně komukoliv z novějších členů doporučoval zabrousit do historie strany).
Pak nastalo trapné ticho. Stranu jsem sledoval z dálky a občas jsem zabrousil na fórum, abych se podíval na nějaké jednání CF, volby a tak. S trochou hořkosti v ústech jsem Piráty samozřejmě volil (kromě jednoho případu, kdy jsem upřednostnil v komunálkách lokální sdružení v Jihlavě). V mém osobním životě se stala spousta věcí, emigroval (lol) jsem do Prahy a začínal téměř od nuly, lidsky i finančně.
V květnu 2013, na konci té diskuze, na kterou jsem odkazoval, jsem napsal
"Doufám, že se jednou - a je mi jedno jestli za týden nebo rok - budu moci vrátit a říct: Fajn, tohle jsou Piráti a já mezi ně chci zpět!". Tohle přání jsem si splnil na schůzi KS Praha někdy v srpnu/září 2017, podal znovu přihlášku a jal se pomáhat s kampaní do sněmovny. Přijetí jsem se dočkal někdy na jaře/začátku léta 2018, když se dával dohromady komunál a vstoupil do právě vzniklého MS Praha 4. Uvolil jsem se tehdy k tomu, že budu kandidovat v top 10 i přesto, že o komunál nemám nějak výjimečný zájem. Dosáhli jsme úžasného výsledku a vyhráli Prahu 4, což nás nakonec vlastně dost bolelo - další cenná zkušenost: asi jsme se neměli tak tlačit. Krátce jsem se pak objevil v předsednictvu MS Praha 4.
V současnosti jsem předsedou zastupitelského klubu, který se snažím v rámci možností držet pohromadě a organizovat jeho bytí. K tomu mám na starost náš web, FB a s Věrkou Marušiakovou řeším i mediální věci. Nedávno jsem se připojil k obnovenému týmu Mladých Pirátů.
Něco už jsem zmínil v předchozím příspěvku, ale pro shrnutí nějaké hlavní pointy:
- Preferuji kvalitu nad kvantitou - pokud chceme vykonávat politické funkce, měli bychom na ně být připraveni se vším všudy, včetně personálního zázemí.
- Profesionalizace strany se mi líbí v tom, že vedoucí odborů dostávají zaplaceno a můžou se té dřině tady věnovat naplno. Všeho moc ale škodí a vzhledem k tomu, že mám nějakou zkušenost s korporátem, nerad bych dospěl do stavu, kdy lidé ve vedoucích pozicích nerozumí těm pod nimi (což se bohužel často stává) a jmenováním bychom tomu jen nahráli.
- Pirátskou stranu jsem ve svém idealizovaném pojetí vnímal vždy spíše jako projekt, který má změnit politiku, otevřít ji a polidštit ji. Otázky na skleněný strop mi proto přijdou zcestné stejně jako tvorba širokého programu. Myslím si, že bychom se měli držet těch hlavních věcí, jako je otevřený a efektivní stát, který neomezuje (ergo transparentní, nepříliš byrokratický, elektronizovaný, podporující legalizaci a diverzitu názorů).
Klady:
- Upřímnost - dokážu říct věci na rovinu
- Analytické myšlení - miluju hádanky a snažím se řešit věci ze všech možných úhlů
- Racionalita - mám mozek a vím jak ho použít (vzácná to věc)
- Umím skvělý pasta peperonata
Zápory:
- Upřímnost - umím lidi poslat rovnou tam, odkud přišli
- Asociální nálady - a když mě echt serou, tak se raději zavřu doma a koukám do zdi
- Sklony k nihilismu - nevěřím ve vyšší smysl života, neuznávám autority
Nevím no, asi bych to tady prozatím ukončil.
