Vážení a milí členové Pirátské strany, milí návštěvníci našeho internetového fóra,
chtěl bych se vyjádřit k návrhu na mé odvolání z funkce místopředsedy. Jde v pořadí o druhý návrh, ten minulý celostátní fórum zamítlo a většina členů mě tehdy podpořila.
Nejdříve bych se rád omluvil, že se vyjadřuji na fóru až teď. Musel jsem nejdříve vyřídit své povinnosti v Poslanecké sněmovně. Řešili jsme dnes státní závěrečný účet, a bylo důležité, abych k tématu promluvil, následně bylo vystoupení prezidenta, projednávání rozpočtu státu a předem domluvená schůzka s Ondrou Polanským a člověkem, který přijel z daleka a měl pro nás důležité informace v kauze, kterou řešíme.
Zároveň jsme byli od poledne pod tlakem novinářů, kteří žádali naše oficiální vyjádření. A chtěl jsem si také toto dlouhé vlákno pečlivě přečíst, ověřit veškerá fakta, předtím než se k celé věci vyjádřím, což mi zabralo několik hodin. Protože půjde o významnou sledovanou veřejnou událost, načasování mediálního výstupu a reakci na fóru jsem zkonzultoval s předsedou strany Ivanem Bartošem. Věřím, že mé vysvětlení přijmete.
Předně říkám jasně, že nesouhlasím s obviněním, že jsem někoho šikanoval. Mám vysoké nároky na výkon lidí, protože mám zodpovědnost k lidem, kteří mě zvolili. Za ty čtyři roky ve sněmovně chci, abychom odvedli co nejlepší práci. To, že jsem tvrdý, neznamená, že jsem bezohledný. Bohužel jsou do tohoto podnětu vtahováni lidé, kterých si osobně vážím, a proto se vynasnažím uvádět jen nejnutnější osobní údaje tak, aby je moje osobní vyjádření v budoucím životě nepoškodilo.
Moje práce v republikovém předsednictvu
Myslím, že činy hovoří lépe než slova. Za mě mluví výsledky mé práce za posledních deset let, z toho dva roky jako předseda klubu a několik let jako místopředseda strany. Dotáhli jsme stranu do úspěšných voleb s 10 %. Od té doby máme výrazně vyšší podporu mezi voliči, cca 14 %. Jsme druhá nejsilnější opoziční strana.
Prosadili jsme zveřejňování smluv ČEZu, informační příkaz, aby úřady byly pod veřejnou kontrolou a teď chci Rozklikávací rozpočet státu, aby konečně fungovalo finanční řízení státu. Jako místopředseda strany jsem prosadil několik rozpočtů strany, výrazně jsem přispěl k tomu, aby se strana nikdy nezadlužila. V tomto volebním období jsem vedl tvorbu strategie strany, pravidel pro vzdělávání poslanců, napsal jsem návrh na zřízení kanceláře strany, která obrovským způsobem předsednictvo odbřemenila, a na základě iniciativy z regionů jsme zvýšili příjmy krajů o 1 milion korun ročně.
V podnětu i ve vyjádření některých lidí cítím i rovinu osobní. Věcně to souvisí s vyjednáváním o rozpočtu Pirátské strany na příští rok, kde mám na starosti kasu strany a ručím za to, že se strana nebude zadlužovat. Jakmile je totiž strana zadlužená, výrazně se zvyšuje riziko, že v honbě za penězi udělá věci, které nejsou ve prospěch voličů, ale sponzorů.
Stejně tak nepříjemná rozhodnutí, která z pozice místopředsedy musím dělat, zejména řešit personální otázky a stavět se zdrženlivě k požadavkům na peníze na neprioritní záměry, když držím kasu. Každopádně bych byl rád, kdybych srozumitelnou zpětnou vazbu dostával v době, když nějakou věc řeším, abych ji mohl ihned zohlednit. Současně přiznávám, že sociální vazby nejsou moje silná stránka a tento podnět se týká primárně pocitů, které můj přístup může vyvolávat. Chci být v budoucnosti více vnímavý vůči svým kolegům a spolustraníkům, také abych do budoucnosti předcházel vyhroceným situacím. Proto jsem se rozhodl, že si domluvím komunikační a HR trénink.
Celý vývoj mě velmi mrzí, nejen kvůli Janě Koláříkové, nebo dalším zataženým lidem, ale také vůči straně jako celku. Sám se cítím být pod tlakem a konfliktní situace tento neustálý stres umocňují. Mí kolegové nejsou jediní, kdo má občas problém v noci spát. Ale bohužel nepříjemná rozhodnutí jsou v každé organizaci někdy potřeba a někdy bolí. Tím spíše je musíme být schopni učinit v politické straně, která chce někam posunout naši zemi.
Nyní k jednotlivým věcným výhradám, na které jsem slíbil odpovědět. Budu se snažit držet maximální věcnosti, a to i v případě kritiky.
Sestavování rozpočtu
Na základě rozhodnutí předsednictva jsem měl zodpovědnost za sestavení rozpočtu strany a odbory si u mě musely obhájit, proč požadují navýšení výdajů. Jana navrhla roční zvýšení peněz pro personální odbor z 6,6 milionu na víc než 9 milionů korun ročně (tedy o 36 %). Na to strana nemá peníze a musela by se zadlužit, sebrat peníze krajům, obětovat rezervu na horší časy nebo stopnout jiné důležité činnosti. Jana si také navrhla sama sobě zvýšit odměnu o 120 tisíc korun ročně. Oba tyto návrhy jsem odmítl, protože jsou rozpočtově nerealistické a vedly by k zadlužení strany a schválili jsme realističtější návrh. I tak odměny koordinátorů porostou více než ceny na trhu práce (o 7 % v pevné složce a 10 % ve variabilní složce). Není pravda, že bych o rozpočtu jednal bez mandátu. Byl jsem sestavením rozpočtu výslovně pověřen usnesením RP. Třikrát jsme to projednávali na RP, kde nikdo nevznesl žádnou námitku. Domnívám se, že jsem postupoval správně.
Výběrové řízení na tajemníka klubu
Druhá výhrada se týká výběrového řízení na tajemníka klubu, kterého se účastnila i Jana. Spolu se zbytkem komise odhlasovala jednomyslně výsledek, kdy z 10 lidí byl vybrán manažer Daniel s mnohaletou praxí ze soukromého sektoru. Ten postoupil do druhého kola spolu s dalšími 3 uchazeči. Neměl nejhorší hodnocení z AC (tedy assessment centra, tedy první společné fáze výběrového řízení, která slouží jako filtr), protože získal 3,83 bodu, nejlepší měl v AC 4 body, tedy měl třetí nejlepší hodnocení z 10 lidí. U pohovoru byl nejlepší a měl suverénně nejvíce zkušeností s řízením projektů, což jsme přesně potřebovali. Tvrzení v návrhu na odvolání tedy není pravdivé.
Pamatuji si, že Jana během výběrového řízení vznesla námitku, že Daniel není vhodný, protože má ošklivý rukopis. Na to jsem jí odpověděl, že tuto výhradu považuju za irelevantní. Jana o něm následně šířila, že ve výběrovém řízení, které odhlasovala, nebyl vybrán regulérně, což mu dost poškodilo reputaci na klubu.
Daniel jako aktivní podporovatel Pirátů se skutečně byl na mou nabídku předem podívat na klubu, což bylo jeho právo podle zveřejněných podmínek výběrového řízení a mohl to udělat každý kandidát. Předsednictvo klubu se shodlo na tom, že byl lepší tajemník, než předchozí, a že díky němu proběhly významné změny, některé z nich bolely. V důsledku dlouhodobé nekomfortní situace, která byla částečně zapříčiněna těmito tvrzeními a narušenou důvěrou z počátku, částečně naší chybou v důsledku nedostatečného zaškolení, částečně nepopulárními změnami, které měl na starosti, a částečně tím, že si s dalšími lidmi nesedl, podal Daniel dnes výpověď. Rád bych mu za jeho práci poděkoval.
Vyjádření Romany v tomto ohledu nemohu brát jako úplně objektivní, protože právě Daniel s ní ukončoval spolupráci, když pracovala u nás na klubu. Chápu, že ji to mrzí, mně to bylo také velmi nepříjemné, současně vedení klubu na základě stížností poslanců nemělo jinou možnost postupu, protože ke zlepšení konkrétních nedostatků nedošlo ani po 3 měsíců zkušební doby, na které jsme se domluvili. Přesto jí přeji vše dobré.
V souvislosti se vztahy na sekretariátu klubu proběhla čtyřhodinová interní a vysoce citlivá schůzka za účasti profesionálních facilitátorek. Tam přišla Jana na pozvání Martina Jiránka bez mého vědomí jako předsedy klubu, ačkoliv sezení bylo důvěrné a osobní. Byli jsme totiž všichni vyzváni, abychom otevřeně popisovali pocity. Zejména jsme si všichni slíbili, že nebudeme ze schůzky vynášet, kdo co říkal. Přesto Jana dokonce zveřejnila online část jednání z tohoto sezení, což považuju za hrubé narušení důvěry. Moje intuice, že by na takové schůzce neměla být právě kvůli možnému úniku citlivých informací, byla tedy odůvodněná.
Nařčení z šikanování asistentky
Mikuláš Peksa mě dále nařkl, že jsem před rokem a čtvrt rozbrečel asistentku na klubu. Není to pravda. Absolutně nechci, aby do toho byla asistentka zatahována, nebudu ji jmenovat a budu chránit všechny naše pracovníky před tím, aby byli zatahování do vnitropolitických sporů. Dotyčná asistentka za mnou dnes sama přišla a stěžovala si, že z ní asistent Mikuláše Peksy v Bruselu David Wagner začal tahat další informace, patrně s cílem je zase zveřejnit.
Zároveň mi řekla, že skutečnou příčinou toho, že se před více než rokem rozplakala, bylo, že na ni Mikuláš Peksa nevybíravým způsobem vyjel na pohovoru a že to pro ni byla poslední kapka těžkého dne, který souvisel s problémem, jak jí zaplatit férovou odměnu ze skromných prostředků, co mají poslanci a bylo nutné se na její úvazek složit.
Jinými slovy Mikuláši Peksovi a Davidu Wagnerovi se podařil gól do vlastní branky, protože to byl Mikuláš Peksa, kvůli komu se podle svých slov tato asistentka rozplakala.
Personální vedení
Nyní k manažerskému působení Jany, kterému se Jana ve svém vlastním příspěvku věnuje.
Nemyslím si, že by Jana vedla personální odbor špatně. Jejím problémem je, že je dlouhodobě přetížená, rok nám trvalo, dokud jsme ji nepřesvědčili, aby si našla zástupce. Jana chodí z vlastní iniciativy na obrovský počet jednání. Jana zodpovídá za největší odbor, který má navrhovaný rozpočet 8,3 milionu korun a nejvíce placených lidí ve straně. Jako personální manažerka zodpovídá za to, že tyto peníze budou vynaloženy efektivně a náklady nevybouchnou. Není pravda, že bychom snižovali počty na úrovni centrály, bylo to naopak RP, které kategoricky trvalo na tom, aby Jana měla svého zástupce. Je naprosto standardní postup, že vedoucí odboru dostane fixní rozpočet a je na něm, aby přišel s konkrétním návrhem na nejlepší rozdělení peněz, nerozumím, co mi na tom Jana vytýká a určitě v tom není nic osobního.
Za jejího vedení se změnil systém odměňování, který byl dříve nastaven s mnohem větší vahou objektivních kritérií a Jana to nahradila systémem, kdy koordinátory známkují administrativní pracovnice, PKS a několik dalších lidí. O vhodnosti takového známkování pro účely odměňování mám pochybnosti, které jsem vyjádřil. Odměny koordinátorů jsou dnes asi dvakrát vyšší, než v době startu systému koordinátorů, což je dobře, současně však musíme dbát na rozpočtovou realitu strany. Systém koordinátorů jsem před lety navzdory protestům prosadil já, takže nedává úplně smysl, proč bych na ně měl teď útočit.
Současně za jejího působení došlo k zásadní změně, že lidi, co dříve měli dělat koordinaci dobrovolníků (KODO), začali více dělat administrativu, finance a další věci, tedy stali se koordinátory krajských sdružení (KOKS). Míru tohoto odklonu považuji za nežádoucí, protože to vede k tomu, že máme v regionech méně dobrovolnictví, placený aparát roste a vytrácí se původní duch. V této věci Jana částečně souhlasila a začala připravovat jasnější vymezení práce koordinátorů, aby nesuplovala PKS.
Fungování Prahy
Jako člen předsednictva a bývalý zastupitel v Praze jsem byl RP pověřen dohledem nad naším působením v Praze. Působení v Praze je naší výkladní skříní, koalice pod naším vedením zahájila výstavbu metra D, zavedli jsme rozklikávací rozpočet, snížili výdaje na IT, zajistili miliardu pro učitele - dramaticky nejvíc v historii, udělali audit bytů, zřídili partnerství pro rozvoj technologií umělé inteligence, zkrátka to šlape. Zdeňka Hřiba i dalších zastupitelů si vážím a vadí mi, když na ně někdo neprávem útočí. To neznamená, že bych sám neměl nápady na zlepšení. Pomáhal jsem zde řešit nedostatky jako je tajné hlasování a řešil jsem věci typu Airbnb, kde je třeba součinnost v zásadních věcech. Byl jsem tam na stáži a občas zajdu na zastupitelstvo či na klub. Moje pracovní vytížení mi nedovoluje větší zapojení. Jana ve své práci ve vztahu k záležitostem Prahy nepostupovala vždy korektně a její zásahy do fungování na Magistrátu a KS Praha situaci spíše komplikovaly.
Bohužel ve svém emotivním projevu na zasedání RV, tedy na nejvýznamnějším místě ve straně mimo celostátní fórum, veřejně obvinila lidi na pražském Magistrátu, že mají 14 lidí nabraných bez výběrových řízení, aniž by to s nimi předem probrala. Následně po vystřízlivění emocí vyšlo najevo, že všechna výběrová řízení řádně proběhla, jen nebyly odkazy v tabulce, kterou jí dodal Honza Loužek. Jana tuto záležitost neřešila adekvátní formou s klubem ani na RP a rovnou neúplné informace zveřejnila, ačkoliv si musela být vědoma, že takový postup zbytečně naštve pražské zastupitele. Je to právě Jana, kdo má zodpovědnost za interní komunikaci, a její postup nebyl vhodný. To jsem jí také řekl. Žádné podněty jsem na to nezakládal, protože jsem přesvědčen, že lidé spolu mají mluvit otevřeně a z očí do očí.
Druhým příkladem bylo, že PKS Praha ukončilo spolupráci s koordinátorkou Simonou, která se velmi hezky starala o nové členy, přičemž toto ukončení proběhlo s doporučením Jany. Tím jsem byl překvapen a pochyboval jsem, zda rozvázání spolupráce se Simonou nebylo unáhlené. Dostal jsem stížnosti od členů a požádal jsem kolegyni Olgu Richterovou, aby to řešila. Následně předsednictvo přes odpor Jany a Mikuláše Peksy požádalo Simonu, jestli by pro nás nemohla v dalším měsíci ještě zpracovat analýzu systému Nalodění.
Bohužel jsem se od jedné členky v Praze, která se tomu věnovala, dozvěděl, že z rozhovoru s Janou získala dojem, že za ukončení spolupráce se Simonou můžu já, což byl úplný opak pravdy. Jana přitom velmi dobře věděla, že Simona vůbec nebyla placena z centrály, ale z rozpočtu KS Praha a já na pražský rozpočet nemám vůbec vliv. Toto nebylo vůči mně fér.
Třetím příkladem bylo, když Jana sbírala přihlášky na výběrové řízení, které měl organizovat magistrátní úřad hlavního města Prahy a opozice nás oprávněně kritizovala, že necháváme posílat přihlášky na stranu a děláme v tom guláš. Přihláška každého uchazeče se musela individuálně přeposílat zpět na Magistrát. Na zmatku se podílelo i PKS Praha, které takové věci vůbec dělat nemělo, protože to náleží klubu, a nakonec se dotyční domluvili, že to nechají doběhnout.
Bohužel všechny tyto věci prohloubily prostředí nedůvěry, které bylo umocněno tlakem, pod kterým v Praze pracujeme.
Omyl s odpovědí všem
Vadí mi, že se moje přítelkyně v soukromém mailu vyjádřila urážlivě a mrzí mě to. Vůbec ji neospravedlňuje, že reagovala na nepravdivé informace. Každý si může přečíst můj předešlý e-mail, který je zcela korektní, a také jsem jí to řekl, že takovou komunikaci neschvaluji a že spolu musí obě dámy mluvit. Jejich schůzku svolal Ivan Bartoš, bohužel k žádnému zlepšení nevedla.
Nejsem rád, že z toho vznikl konflikt, a to jak špatným přeposláním, tak i následným zveřejněním. Současně ale nejsme ve středověku a já nenesu ovšem odpovědnost za to, co dělá moje partnerka. Míša mi řekla, že Janě hned volala, že to byla chyba a že jí to mrzí, což probírali i členové předsednictva a dosvědčil to Jan Loužek. Prý se domluvili, že Jana nebude email ani číst a ihned ho smaže.
Jana však rozposlala zprávu dále, až se o měsíc později objevila přes asistenta Mikuláše Peksy Davida Wagnera v médiích, a to poté, co Míša rezignovala. Poslání a zveřejnění e-mailu bylo podle mě zbytečné, uškodilo to Janě i Míše.
Mikuláš Peksa
Mikuláš Peksa se nikdy netajil tím, že i minule podporoval moje odvolání, stejně jako se dříve podílel na akcích na odvolávání dalších lidí. Jeho asistent v Bruselu David Wagner zveřejnil seznam mých údajných pochybení, který následně převzala média. Teď Mikuláš eskaluje konflikt a bohužel to na mě působí, že jeho asistent se snaží sbírat další kompro, viz výše příklad s asistentkou. Načasováno je to na dobu, kdy každý ví, že já i moje žena to máme velmi těžké. Zveřejňování kompromitujících materiálů na kolegy považuji za podlost.
Podstata našeho sporu s Mikulášem Peksou spočívá v různém pohledu na smysl politické práce. S Mikulášem Peksou jsem spolupracoval ve sněmovně, a když jsem mu tváří v tvář vytkl, že místo skutečného politického úsilí se jen schází s velvyslanci, řekl mi, že je ve sněmovně stejně jen kvůli tomu, aby se dostal do europarlamentu.
Jeho poslední vystoupení na interním jednání předsednictva, ze kterého nebudu vynášet žádné údaje, mě však přesvědčilo, že už s ním nechci mít nic společného a určitě nechci, aby měl přístup k interním věcem poslaneckého klubu. K jeho tvrzení bych rád řekl, že není pravda, že jsem měl něco proti kontrole výběrových řízení v Praze, jak tvrdí Mikuláš. Spolu s celým zbytkem RP jsem pouze nesouhlasil se vznikem nové placené funkce vnitřního kontrolora, kterého bychom platili z peněz strany v situaci, kdy na tuto práci máme kontrolní komisi, jak mohou potvrdit zbylí členové RP. Proto jsem Mikulášovi doporučil, ať začne s kontrolní aktivitou u sebe v klubu v europarlamentu (který zatím narozdíl od našeho poslaneckého klubu nemá na svém webu žádný odkaz na smlouvy, peníze vyplacené asistentům a dodavatelům, výši platů atd.).
Martin Kučera
Výhradou Davida Wagnera vůči mně bylo, že jsem Martinu Kučerovi napsal mail, ať zbytečně nekomplikuje život Matějovi, personalistovi-dobrovolníkovi Pirátů z Prahy. Matěj se podílel na výběrových řízeních do dozorčích rad v Praze, a neměl dostatečná práva k publikaci výsledků v příslušném fóru. Martin totiž sám od sebe začal vyžadovat, aby veškerá komunikace s ním probíhala přes podatelnu, že mu nestačí písemná žádost e-mailem. Na žádost Olgy přeposlala Míša e-mail RP, na což jsem reagoval.
Styl komunikace jen přes podatelnu považuju za nevhodný a v republikovém předsednictvu drtivou část požadavků dostáváme osobně nebo e-mailem a jen u těch nejdůležitějších požadujeme podání do podatelny. Přehnaná byrokracie mě rozčiluje a hází klacky pod nohy dobrovolníkům, jako je Matěj. Toto prosazuju soustavně, nejde o žádný nepotismus. S Martinem se úplně neshodneme na tom, jak dál s úrovní přímé demokracie a byrokracie, ale poslední dobu s ním téměř nejsem v kontaktu, což nám myslím oběma vyhovuje.
Pro nově příchozí je vhodné připomenout, že před dvěma lety byl na pokyn Martina poslán soudu návrh Pirátů na zneplatnění voleb, který předsednictvo nikdy neprojednávalo a byl tam podepsán Ivan Bartoš, který to neodsouhlasil, na což jsme reagovali tím, že jsme návrh vzali zpět, což byl důvod, proč se mě skupina členů tehdy pokusila odvolat. Tuto kauzu považuji za uzavřenou a nehodlám se k ní vracet.
Poslední kauzou bylo, když se republikové předsednictvo na můj návrh usneslo, že nesouhlasí tím, aby každý člen musel povinně s občankou na krajskou schůzi, jak požadoval Martin, ale aby se tak dělo pouze na vyžádání v odůvodněných případech, kdy nám v systémech nesedí data.
Věřím, že jsem v tomto příspěvku otevřeně odpověděl na všechny zásadní výhrady, které zazněly. Je jasné, že každá strana má vnitřní spory, u nás je to holt na internetu, kde je navíc hodně komunikačních zkreslení a s tím by měl být každý příspěvek interpretován.
Republikovému předsednictvu za dva měsíce končí funkční období. Návrh mě odvolat má tedy jen symbolický význam. Já jsem již před nějakou dobou řekl, že znovu kandidovat nebudu, že se chci plně soustředit na vedení klubu a přenechat práci v republikovém předsednictvu někomu dalšímu kdo má čerstvý elán posouvat věci k lepšímu. Máme hodně nových šikovných zastupitelů a já si chci trochu oddechnout, dodělat dizertaci a věnovat se více svým blízkým.
V poslední části bych rád poděkoval všem, kdo mě podpořili, ať už jsou to členové strany, příznivci, novináři, špičkoví akademici nebo normální občané a naši voliči. Ozývá se mi hodně lidí, kteří situaci znají, a já si jejich podpory vážím. Ve své další práci udělám maximum, abych vaši důvěru nezklamal.
-- Lucie Spáčilová
