Trochu mi ve vyjádření chybí stanovisko Ivana jako předsedajícího jednání RP, protože kritika JM směřuje i k neúnosnému průběhu některých republikových předsednictev.
Systémovým problémem je nikoliv diskutované chování jednoho člena RP, ale nízký počet členů RP, který potom vede nejen k možnosti více vnímat vlastní výjimečnost, ale i tuto poměrně vysokou výjimečnost využívat. Příznačné na této věci je, že když jsem v rámci projednávání strategie navrhoval zvýšit počet členů RP na sedm (s argumentací hlavně zvyšujícím se rozsahem politického působení strany) a v případě podílu na vládě automaticky na devět, tak to byl Jakub, který daný návrh škrtl s odůvodněním, že by RP nebylo potřebně pružné a akční. Pokud by se některý člen můj návrh osvojil a chtěl ho prosazovat, tak doplňuji, že jeho součástí byla i podmínka, že minimálně třetina členů v každém předsednictvu strany nesmí být zastupitelem na stejné úrovni (z důvodu potřeby přirozené vnitřní kontroly).
Při vyšším počtu členu orgánu se snadněji jeden výjimečný nebo "výjimečný" člen snese. To však neznamená, že slušnost není základ, na té musíme trvat.