Milus.Kotisova píše: ↑05 říj 2019, 10:35
jirimittner píše: ↑04 říj 2019, 00:27
Předesílám, že pracuji v bance, ale s názorem níže to nesouvisí.
3. Vítěz bere vše. Tak funguje příroda a volný trh je přírodou. Naše země má dost negativních zkušeností s nahrazováním přírodních zákonů utopiemi. U opravdu velkých firem by ale stálo za to, tyto přírodní zákony alespoň lehce pokřivit daní z velikosti. Tím by se totiž růstu podporovaného globalizací a zákonem "vítěz bere vše" nastavila pozvolná ekonomická bariéra, která by extrémní růstový potenciál brzdila a dala příležitost dalším soutěžícím na trhu. Domnívám se, že by to byl "tržnější" mechanismus, než klasická antimonopolní politika, která umí pouze zasáhnout (rozdělit společnost, nepovolit fůzi, udělit pokutu za manipulaci trhem, apod.), nebo nezasáhnout.
Díky za obsáhlý příspěvek, v zásadě souhlasím s velikostí a poznámkou o nesystematičnosti hlediska liberálů v případě sektorové daně.
Ale kde nesouhlasím, je poznámka "volný trh je přírodou". Trh byl už v samých počátcích vždy organizovaný, jak popisuje mimo jiné francouzský historik F. Braudel, vznikl na popud panovníků jako regulovaný koncept - trhy se konají v městě M právě v den D a obchoduje se se zbožím Z a za toto privilegium platí město určitou "daň" do panovníkovy truhlice (trh A). Teprve později - porušením!- nastavených pravidel vznikl trh B (protitrh ho nazývá Braudel), který nedodržeováním smluvených pravidel získal obrovské výhody. Přívlastek volný je velmi zavádějící ("vítězové beroucí vše" jsou
dnes velmi dobře opevněni ve svých monopolních nebo oligopolních pozicích a chráněni prolobovanou legislativou). Přirovnání s přírodou kulhá ještě víc. V přírodě nic neroste tak exponenciálně jako v lidské ekonomice, nebo pardon - rakovina například.
1. Možná to v probíhající diskuzi zapadlo, ale já se právě toho principu "vítěz bere vše" obávám, ne naopak. To mě právě vede k podpoře daně z velikosti.
2. Díky za srovnání s genezí organizovaného trhu, to je velmi zajímavé! Já jsem myslel "trh" v širším smyslu jako jakoukoliv dobrovolnou směnu svodobně jednajících aktérů. To, že se takto chová příroda, tím myslím jevy typu souboj o to, kdo bude v tlupě alfa-samcem, nebo rivalitu mezi konkurenčními kmeny, apod. To, o co mi v mém příspěvku šlo, je následující obava: dokud byl princip "vítěz bere vše" u výběru nejlepšího kohouta, který má oplodnit všechny slepičky, uplatněn pouze na jednom dvorku, bylo to OK. Ale pokud se ten kohout díky efektivním technologiím tak globalizoval, že si ho pak objednají všechny slepičky na celém světě, vznikne porucha celého systému. Z mnoha důvodů: rezistence vůči chybě výběru, komunikační vzdálenost-dosažitelnost k vítězovi, diverzita, schopnost reflektovat střídání fází životních cyklů jednotlivých aktérů, atd.
Vezměte příklad ČR: ani jedna z našich nejlepších firem - Škoda auto - by možná neosbstála v konkurenci s těmi nejlepšími automobilkami na světě - třeba Volkswagen, Ford, Toyota. (To je jen příklad! Všechny fanoušky Škody prosím o shovívavost
) Je správné, aby pak zanikla firma Škoda auto jenom proto, že hodnota, kterou může zákazníkovi přinést např. firma Volkswagen je jen nepatrně větší? Rozhodně ne. Dříve by se to ale nestalo už jen proto, že Volkswagen nemůže organizačně zvládnout dodávat pro celý svět. Dnes to nemožné není. Díky kombinaci globalizace + technologie + "vítěz bere vše", hrozí, že pak všichni ostatní soutěžící, i ti kteří jsou stále extrémně dobří, budou odstraněni z trhu. Firmě Škoda auto se to zrovna nestalo díky spojení s vítězem. To byla ale do značné míry náhoda a šťastná ruka Ivana Kočárníka v roce 1990. Myslím si proto, že systém se globalizací a ICT pokrokem kvalitativně změnil. Vznikla podstatná porucha a měla by se kompenzovat daní z velikosti.