Ukrajina

[Andrej.Ramaseuski]

Na východě Ukrajiny probíhá válka. Jestli je to občanská válka nebo ruská agrese, o tom se můžeme dohadovat, ale faktem zůstává, že se tam střílí. No a legitimní ústřední vláda by se asi měla snažit tu válku ukončit, třeba i silou. Abys měl sílu, musíš mít zbraně.

to jak budeme te valce rikat je jedna vec (je to ideologicka zalezitost), ale to ze rusko v ni podporuje protivladni stranu zbranema a lidma - neni zadne tajemstvi. a bude podporovat dal, nezavisle od snahy centralni vlady tu valku ukoncit. a neco mi napovida, ze rusko, sice neni zadny superstat, ale ma lidskych zdroju a zbrani o neco vice nez ukraina, coz znamena ze eskalaci konfliktu tato valka nemuze byt ukoncena. coz znamena, ze musi se najit mirove reseni, ktere soucasne uspokoji separatisty, rusko a kiev. a smirit se s myslenkou, ze vychod ukrainy uz nikdy nebude takovym jako pred valkou (a ten i pred valkou byl totalni prdel sveta, jen se tam mene strilelo).

[Jan.Zavadil]

Tak DAEŠ se povedlo "vybombardovat do středověku", třeba by se to povedlo i s "Doněckou republikou". Ale vyčítat UK vládě zvýšené výdaje na zbrojení je fakt mimo.

[Andrej.Ramaseuski]

Tak DAEŠ se povedlo "vybombardovat do středověku", třeba by se to povedlo i s "Doněckou republikou". Ale vyčítat UK vládě zvýšené výdaje na zbrojení je fakt mimo.

no, prosim, ukraina je prece na hranici evropy. tady nemuzes totalne vybombordovat dva okresy. navic, daes nehranicil s ruskem, takze tam po vybombardovani nenalezl nikdo dalsi.

a na zbrojeni, samozrejme, ukraina prachy davat musi. na rozdil od ceska to potrebuje. a bylo by nejlepsi. kdyby ty penize utraceli nekde u nas. jenze, bohuzel tech prachu nemaji moc, takze ve valku s ruskem musi kupovat levnejsi ruske zbrane v belorusku...

[Petr.Vileta]

Ještě tu nějaké sovětské zbraně máme, mohlo by se jim to hodit. Třeba BVP, vrtulníky, tanky. Třeba i na náhradní díly.

[Ivan.Sirko]

Na východě Ukrajiny probíhá válka. Jestli je to občanská válka nebo ruská agrese, o tom se můžeme dohadovat, ale faktem zůstává, že se tam střílí. No a legitimní ústřední vláda by se asi měla snažit tu válku ukončit, třeba i silou. Abys měl sílu, musíš mít zbraně.

Jen doplním ten fakt, že do roku 2014 armáda Ukrajiny papírově počítala s 150 t. nebojeschopných mužů (spoléhalo se na Budapešťský memorandum o ukrajinských jaderných zbraních od roku 1994) a disponovala zbraně vzorku roku 1980 které při vypuknutí války na vychodě Ukrajiny, jak se ukázalo byli úplně k ničemu.

Pro to Ukrajina musela řešit závažný problém za pochodu: finansování nákupu moderních
zbraní, od nuly vybudovat zásobovaní armády a vůbec znovu učit se válčit

Takže těch 5% jen doplacení za 20 let zanedbaní obranyschopností (pro Mikuláše F. poznámka )

A to všechno v pozadí "štědrého" zásobovaní Doněcka ze strany Rusu!!!

Povstalci na Ukrajině mají silnější armádu než evropské země. Díky Kremlu, který to ale popírá

Tož tak!

[Ivan.Sirko]

Reakce českých ukrajinistů na článek:
https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland- ... nL0nf5V8vo

Reakce na komentář Jana Fingerlanda „Žid v čele ukrajinských fašistů“

V úterý 23. dubna zveřejnil Český rozhlas Plus na svých internetových stránkách značně necitlivý a fakticky chybný komentář Jana Fingerlanda se skandálním titulkem „Žid v čele ukrajinských fašistů“, který byl po stížnosti Velvyslanectví Ukrajiny v Praze změněn na „Žid v čele Ukrajiny“ (https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland- ... -ukrajiny-…). Vedení ČRo se následně omluvilo pouze za titulek, který měl být – podle jeho slov – ironický, avšak zároveň konstatovalo, že „obsah příspěvku je věcně správný a korektní“.

Bohužel text Jana Fingerlanda není ani věcně správný, ani korektní. Hned na začátku bychom rádi ujistili, že jsme myšlenkovou konstrukci autora pochopili. Nebyla totiž nijak nová ani originální a sdílela ji asi všechna světová media. Ta měla spočívat v tom, že s ukrajinským antisemitismem to nemůže být tak špatné, když „kromě Izraele bude Ukrajina asi jediným státem na světě, kde dvě nejvyšší funkce zastávají Židé“. Zároveň však musíme konstatovat, že i v tomto si autor argumentačně protiřečí.

Nedostatečná znalost ukrajinských reálií způsobila, že autor tuto myšlenku zpracoval způsobem, který posloužil ruské propagandě. Nejde ani tak o to, že úryvky z textu převzala proruská dezinformační média, ale především, že reprodukuje nejdůležitější teze, které využívá Rusko v informační válce proti Ukrajině. Přes veškeré výhrady jsme nicméně ochotni věřit, že nešlo o úmysl.

Konkrétně k věcným nepřesnostem.
1. Podle pana Fingerlanda byli Židé „podobně jako ukrajinští Češiza carských i sovětských dob předmětem systematické rusifikační politiky“. Jenže předmětem systematické rusifikace byli i samotní Ukrajinci jakož i ostatních více než 100 národů a národností bývalého carského Ruska či SSSR. Dědictvím této politiky je dodnes přetrvávající silná jazyková rusifikace Ukrajiny, která ale nemá vliv na národnostní cítění Ukrajinců.

2. Podle Fingerlanda „Zelenského židovství nabylo na nové důležitosti v závěru kampaně“. Faktem ale je, že Zelenského židovský původ nehrál po celou dobu předvolební kampaně naprosto žádnou roli, což potvrdil i jeden z nejbližších poradců Zelenského Dmytro Razumkov.

3. Autor dále ve svém textu tvrdí, že „Porošenko, ve snaze smazat ztrátu, zesílil svůj důraz na ukrajinský etnický nacionalismus“, a to že voliči dali přednost Zelenskému, „lze chápat jako odmítnutí šovinismu“. Patrně se jedná o reakci na Porošenkovu konzervativní rétoriku a předvolební slogan „Armáda, jazyk, víra“, který ovšem s etnickým nacionalismem nemá nic společného. Jedná se o vysoce aktuální problematiku národní bezpečnosti. Rádi bychom připomněli, že Rusko začalo válku na Ukrajině pod záminkou „hájení zájmů ruskojazyčného obyvatelstva“.
Nehledě na to, že Ukrajinci mají podobně jako Srbové, Řekové, Rumuni, Bulhaři, Češi, Slováci či Poláci právo na vlastní autokefální pravoslavnou církev, byl duchovní život značné části pravoslavných věřících na Ukrajině stále ovládán z Moskvy, což je pro stát tváří v tvář otevřené ruské agresi značný bezpečnostní problém. Zároveň je nutné poznamenat, že náboženská otázka se řešila jen ve vztahu k rozdělenému pravoslaví a nikoliv k jiným náboženským komunitám, od řeckokatolíků přes protestanty či muslimy až po židy.
Pokud jde o jazyk, od vyhlášení nezávislosti země v roce 1991 je jediným státním jazykem Ukrajiny ukrajinština a je nezadatelným právem Ukrajinců, aby jím nebyla jen formálně na papíře. Pokud jsou to projevy etnického šovinismu, pak všechny výše zmíněné státy včetně České republiky dlouhodobě provádějí šovinistickou politiku.
Slova o Porošenkově důrazu na etnický nacionalismus jsou navíc o to absurdnější, pokud vezmeme v úvahu kampaň před parlamentními volbami na podzim 2014. Tehdy visely po celé Ukrajině předvolební plakáty Bloku Petra Porošenka, představující Žida Volodymyra Hrojsmana a Krymského Tatara Mustafu Džemileva s heslem „Jsem hrdý na to, že jsem Ukrajinec“. Krom toho, že téma etnicity nehraje a nikdy nehrálo v ukrajinské politice žádnou roli, je zcela absurdní mluvit v souvislosti s volbou Zelenského (jakožto Žida) o „odmítnutí šovinismu a hledání nějaké nové, jiné cesty“.

4. Rádi bychom zdůraznili, že slovní spojení typu „etnický Slovan Porošenko“ nejen že nemá ve veřejnoprávním médiu co dělat, ale je rovněž nesmyslné. Paradoxem přitom je, že právě Porošenko byl v lednu 2018 vzhledem ke svému rodišti v etnicky smíšeném Budžaku a mládí stráveném v dnešním Podněstří označen bývalým gruzínským prezidentem Saakašvilim za Moldavana. Kromě toho se po internetu šířily texty, které měly „dokazovat“ Porošenkovu židovskou národnost.

5. Jan Fingerland dále uvádí bez odvolání na jakýkoliv zdroj, že „ukrajinský antisemitismus je podle průzkumů vysoký a počet protižidovských útoků navíc roste“. Seriózní průzkumy a statistiky přitom mluví o opaku. Podle údajů srovnávacího průzkumu Pew Research Center z let 2015–2016 má Ukrajina v regionu střední a východní Evropy vůbec nejnižší počet osob, které by neakceptovaly Židy jako občany své země. Zatímco na Ukrajině je takových osob jen 5 %, v České republice dosahovalo číslo 19 %.
Americký State Department ve své zprávě o dodržování lidských práv za rok 2018 konstatoval, že k poslednímu zaznamenanému antisemitskému útoku proti fyzické osobě v zemi došlo v roce 2016 a celkově na Ukrajině dochází k poklesu podobných incidentů a vandalismu s antisemitským podtextem, což souvisí s lepší prací policie a dalších státních orgánů. I proto byla Ukrajina v listopadu 2018 vyřazena Světovým židovským kongresem ze seznamu zemí, ve kterých dochází k nárůstu antisemitského násilí.

6. Autor se také nevyhýbá klišé a nepravdivým stereotypům dlouhodobě spojovaným s Ukrajinou. Mezi ně patří tvrzení o „ukrajinském národním sporu“, které absolutně nereflektuje ukrajinskou realitu. Jeho nesmyslnost výmluvně ilustrují mimo jiné výsledky posledních dvou prezidentských voleb v roce 2014 a 2019, kdy vítězný kandidát přesvědčivě vyhrál téměř po celé zemi.

7. Neméně problematické je tvrzení o ukrajinských nacionalistech, kteří prý „otevřeně oslavují někdejší spolupráci s nacisty“. Pokud pomineme fakt, že radikální ukrajinský nacionalismus je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi zcela marginální problém (jediný nacionalistický kandidát získal v prvním kole prezidentských voleb pouhých 1,62 % hlasů) , pak jádro nacionalistického hnutí na Ukrajině tradičně neodmítá osoby jiných národností. Nikdo v dnešní Ukrajině také neoslavuje někdejší spolupráci s nacisty, protože to byli právě nacisté, kdo se ve své době vehementně postavil proti snahám o obnovení ukrajinské státnosti. Mnozí z tehdejších nacionalistů navíc umírali z rukou okupantů na stejných místech jako Židé: v Osvětimi, Sachsenhausenu, Babím Jaru. Pokud má pan Fingerland na mysli spolek veteránů divize Waffen-SS Halič, pak může také vzpomínku na hrdinství Čechoslováků v Rudé armádě ocejchovat jako oslavu spolupráce se Stalinem. Je snad jasné, že je to nesmysl, neboť v obou případech šlo o osvobozenecké úsilí po boku spojenců, jaké si tváří v tvář smrtelným hrozbám nešlo příliš vybírat. Neoslavuje se spolupráce, ale připomíná se boj. A objektem rozšířené glorifikace je boj proti sovětské vládě, který na západě Ukrajiny trval až do 50. let minulého století.

8. Problematický výrok o tom, že prezidentem by měl být křesťan a etnický Ukrajinec, skutečně od politického technologa Oleksandra Palije padl, nicméně on sám zdůraznil, že se jedná čistě o jeho vlastní názor. Palij sice pro Porošenka pracoval, ale nazvat jej blízkým spolupracovníkem je přehnané. Navíc rozhodně není pravdou, že by k podobným výrokům na západ od Ukrajiny nedocházelo. Stačí si připomenout takové osobnosti, jako je zakladatel francouzské Národní Fronty Jean-Marie Le Pen nyní působící ve funkci poslance Evropského parlamentu, který například v roce 2007 označoval tehdejšího prezidentského kandidáta Sarkozyho za „cizince“ a „imigrantského kandidáta“. Vzpomeňme si také na české prezidentské volby v roce 2013, kdy se propíral původ prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga.

Na závěr bychom ještě jednou chtěli upozornit na to, že téma Ukrajiny je specifické a citlivé tím, že je součástí ruské informační války, kterou Rusko nevede pouze proti Ukrajině. Jeho neprofesionální a necitlivé zpracování neškodí pouze Ukrajině. Prosíme proto české novináře, aby si uvědomili, že i oni mohou být cílem a zároveň nechtěným nástrojem informačních útoků.

Michal Lebduška, analytik Asociace pro mezinárodní otázky
Lenka Víchová, ukrajinistka
David Svoboda, historik
Pavel Havlíček, analytik Asociace pro mezinárodní otázky

[Ales.Jakl]

Existuje solidní šance, že nový prezident už nebude pokračovat v dosavadní militární demenci a spor s Ruskem povede diplomaticky a získá si zpět přízeň ruskojazyčných ukrajinců a ukrajinců, kteří ze země odešli.

Porošenkův klan končí. Taky Putinovská éra v Rusku se chýlí ke konci. (Bismark: S Ruskem je to jako s počasím - musíte počkat, až přejde).

Ukrajina potřebuje postavit silnice, železnice a přidat učitelům, lékařům, policistům a zbavit se zkorumpovaných soudců a politiků.

Z pirátského hlediska by bylo dobré navázat kontakty s budoucí "prezidentskou stranou" a zjistit, nakolik budou silné ty pirátské prvky ze Zelyenského předvolebního programu.

[Ivan.Sirko]

Z pirátského hlediska by bylo dobré navázat kontakty s budoucí "prezidentskou stranou" a zjistit, nakolik budou silné ty pirátské prvky ze Zelyenského předvolebního programu.

Z pirátského hlediska by bylo dobré spíše udržovat kontakty s ukrajinskými piráty, pokud někdo neví tak připomenu, že jsou registrované členy Pirátské Internacionály. Bohužel kvůli "místní" specifice mají zatím status jen "občanského sdružení", ale určitě mají lepší přehled o současném denní na politické scéně. Ukrajina v tomto smyslu plna překvapení s otevřenou falešností.

Obecně taky platí, že pro jakékoliv kontakty s zahraničím má na starostí zahraniční odbor, který musí mít aspoň základní přehled o denní v dotyčné zemí. Stejně jako ve statní spravě není dobře, když diplomacií ujme nějaký politicky funkcionář bez patřičného vzdělaní!!!

Například: víte, že v roce 2014 oficiálně podvodníkem zaregistrovaná Pirátská strana Ukrajiny??? A že nemá nic společného s pirátstvím? A že člověk který ji založil byl stíhán američáný za karding? A že teď je poslancem ukrajinského parlamentu za stranu Porošenka? A taky víte k čemu ji využívají?

Myslím, že toho o Ukrajině nevíte vůbec nic!!!!

[anonym2064]

Hmmm....na 2 kliknutí je vidět, že PP-UA nemá členy a webovky jsou neaktuální....

Ukrajina mě zajímá jako blízká evropská země a jako dějiště současného nesmyslného válečného konfliktu v Evropě 21.století. Přečetl jsem si Dějiny Ukrajiny (Magocsi, Rychlík, Zylinsky) a našel jsem tam mimo jiné zajímavosti (Kyjevská Rus, povstání Bohdana Chmelnického) i Ivana Sirka a jeho dopis tureckému sultánovi Mehmedovi IV. Tehdy měli Ukrajinští kozáci jiné spojence a nepřítele než dneska a taky jiné prostředky k diplomacii a řešení konfliktů, než existují dnes....Ivane gratuluji! Máš slavného předka!


http://neviditelnypes.lidovky.cz/histor ... ultura_wag

Můj názor: Rozpoutání konfliktu mezi Ukrajinci navzájem, mezi Ukrajinou a Ruskem a snaha o zatažení EU do válečného konfliktu s Ruskem je agenda, kterou zavádí do Evropy někdo třetí, kdo má zájem oslabit Rusko a EU, zajistit si dominanci, odbyt pro své zbraně a ropné produkty. Propagace války, jako řešení konfliktů v 21.století je pro mě absolutně nepřijatelná.

[Ivan.Sirko]

Skutečnost, že Kundera překládal, byť poměrně krátce, také z ukrajinské poezie, je dnes prakticky zapomenuta. Tato jeho aktivita v prvních poúnorových letech vyvrcholila Kunderovým podílem na vydání překladu básní Pavla Tyčyny (1891–1967). Právě toto překládání z Tyčyny bylo nejsoustavnější, zatímco několik jiných překladů můžeme ponechat stranou pozornosti. V těchto zbylých případech se jednalo o překlad dvou ukrajinských lidových písní z roku 1951 (Slunce je nízko a Oj, po břehu dívčina chodila) – první z nich je označen jako společné dílo Kundery a jeho spolužáka a celoživotního přítele, pozdějšího prozaika Jana Trefulky (1929–2012). Jako málo podstatné se jeví i překlady (vždy po jedné básni) z díla dnes zapomenutých básníků Oleksy Juščenka a Stepana Olijnyka a z tvorby nepoměrně známějšího autora a Tyčynova vrstevníka – Maksyma Rylského. Zdá se, že se v těchto případech jednalo o celkem náhodné marginálie.

Jubilant Milan Kundera jako překladatel z ukrajinštiny