Tak na outdated argumenty ke článku 11 jsem tu už upozorňoval. Ten dopad směrnice je hodně odlišný zemi od země, protože třeba článek 12 se nás vůbec netýká (protože samotný způsob přerozdělování poplatků, které jdou třeba OSe u nás zákon vůbec neřeší), zatímco v Německu a Rakousku umožňuje společně s článkem 11 dělit licenční odměny mezi samotné autory a vydavatelství, což v Německu před třemi lety zrušil Nejvyšší soud.next_ghost píše: ↑28 bře 2019, 12:29 Koukal jsem na ten duel a fakt potřebujete zlepšit argumenty. Cenzorní filtry nejsou ten hlavní problém článku 13. Je to ještě daleko horší. Zastánci článku 13 argumentují tím, že to autorům přinese peníze, jako by to byla hotová věc. Jenže to je nesmysl. Autoři z toho nebudou mít ani halíř a směrnice jen napáchá miliardové škody na evropské ekonomice. Článek 13 je stejná zhovadilost jako bojovat proti porušování dopravních předpisů tím, že všechny pokuty budou za řidiče platit výrobci aut. "Ať sI nĚjAk tEchNiCkY POraDí."
A co se týče článku 11:Edit: Finální text směrnice. Články 11 a 13 mají po přečíslování nově čísla 15 a 17.
- Přebírání kompletních novinových článků bez povolení je nelegální už teď. Článek 11 v tomhle ohledu nic nemění.
- Finální znění článku 11 přiděluje standardní kopírovací monopol k novinovým článkům (definovaný ve staré InfoSoc směrnici z roku 2001) i vydavateli (vedle samotného autora). S největší pravděpodobností se tedy běžná výjimka pro citaci vztahuje i na článek 11 a dopad bude jen na smluvní vztahy mezi autorem a vydavatelem. (Takže novináři přijdou o možnost nárokovat si podíl ze zisku vydavatele.) Ta "výjimka" pro velmi krátké úryvky je podle všeho duplicitní a zbyla tam z dřívějška, kdy článek 11 definoval úplně nový kopírovací monopol bez běžných výjimek.
Prostě ta směrnice je tailor-made pro Německo, Francii, Británii a Španělsko a naše východoevropský poměry v ní nijak nefigurujou.