Ahoj,
k tématu "krize" respektive mnohem lépe řečeno zpomalení hospodářského růstu. Zazněla tu spousta výborných nápadů a postřehů a já jsem upřímně nadšený, že se tu debata vede na dobré úrovni.
Vzděláním jsem ekonom a dalo by se říci, že ji praktikuji ve specifickém segmentu "mezinárodní obchod", ekonomickou filosofií jsem spíše neokeynesián, to podotknu na začátek, abych některé kolegy připravil, možná se mnou budou, možná nebudou souhlasit.
Primárně politik nebo významná osobnost veřejného či odborného stylu by měl
naprosto vypustit ze svého slovníku slovo KRIZE. K tomu mně vedou dva hlavní důvody:
1)
Není to pravda, nic nenasvědčuje příchodu "krize" - Ať už podle prognóz ČNB, nebo Ministerstva financí, nebo OECD, nic neukazuje na příchod nějaké "krize" z hlediska České republiky. Všechny prognózy ukazují v různé míře pokles tempa růstu (ovšem stále růstu), postupně v horizontu řekněme tří let. Míra poklesu růstu (ovšem stále růstu!) se podle jednotlivých prognóz liší. Když zobecním, bavíme se o pokles růstu HDP od 3% ke 2% růstu, přibližně. HDP není zdaleka jediným ukazatelem zdraví a výkonu hospodářství, dokonce bych řekl, že v posledních letech sílí hlasy, říkající, že je značně přeceňován co by ukazatel. Přesto, nikdo neočekává, že budeme mít záporný růst HDP v nejbližších letech, porosteme, ale méně než v uplynulých dvou letech. To je pořád dobré!
2)
Pokud mluví politik o krizi, a je vidět, má nějakou váhu, tak krizi přivolá, i když by nutně nemusela přijít, nebo jí zhorší, pokud by k dojít muselo. Panika se šíří jako požár. V pravém smyslu je o sebenaplňující se proroctví. Když Mirek Kalousek, mnohými proklínaný kvůli kauzám na obraně, zastával pozici ministra financí, dopustil se hned několika chyb.
První byla, že přestože ve světě byly příznaky krize zjevné,
mylně se domníval, že malá otevřená exportně orientovaná ekonomika, z nějakého důvodu, který by nám vysvětlil asi jen on sám,
zůstane nezasažena. Jeho nepřipravenost byla zdrojem dalších chyb.
Druhou chybou byla hysterická reakce v momentu, kdy se ukázalo, že krize do ČR příjde. Nasadil
rétoriku extrémních škrtů a strašení lidí. I kdyby žádná krize nepřišla z důvodu vnějších, ta hysterie, která se kolem toho rozpoutala, a rozpoutali jí politici, tím, co říkali, a tím, co dělali (bezhlavé škrty), v populaci prohlubovali extrémní pocity blížící se krize, by ji způsobili. Co to má za následek? HDP se skládá z krom dalších složek, primárně ze spotřeby domácností, firem, vlády. Pokud lidi dostatečně vyděsíte, přestanou utrácet, začnou spořit, firmám začnou klesat tržby, vedení firem je infikováno stejným strachem jako populace, škrtá investice, do toho stát rapidně snižuje výdaje, tržby firem a důchody (příjmy) občanů dále klesají, firmy začínají propouštet, propuštění mají nižší kapitál, spoří, méně utrácí, firmy mají méně zakázek, odvede se méně daní, stát má nižší příjmy, dále škrtá výdaje, lidé dostávají méně peněz, firmy méně zakázek.......... A nekonečný koloběh-spirála hysterie je v plném proudu. Tuto spirálu je extrémně těžké zastavit, pokud nepříjdou zásadní pozitivní impulzy a) zevnitř, b) zvenčí...
Kdyby někdo dokázal vymyslet postup, jak předcházet obdobím snížené hospodářské výkonnosti, nebo precizně dokázal najít recept na jejich rychlé a efektivní řešení, bezpochyby by se stal největším ekonomem lidské historie, současnosti i budoucnosti. Období růstu a poklesu, zvýšeného či sníženého růstu, nebo i záporného růstu, jsou příznakem, základním parametrem, kapitalismu,
horší časy v tržním hospodářství nelze je efektivně preventivně potlačit. Jsou jeho integrální součástí.
Kdybych měl navrhnout základní opatření, co by měli politici a národohospodáři na světové i lokální úrovni dělat, nebo o co se snažit:
1) Za všech podmínek
zachovat chladnou hlavu. Nepouštět se do hysterických výroků ani opatření. Mohou mít a mají přímé i nepřímé negativní následky a vedou ve výsledku ke zhoršení situace.
2) Snažit se inteligentními opatřeními
předcházet vytváření bublin, do té míry, jak to vůbec jde (nelze to zcela). Nepromyšleným kvantitativním uvolňováním v USA a EU jsme bohužel vytvořili podmínky pro jejich vznik. Pokud jsou peníze levné (jsou nízké nebo nulové úroky), tak efektivita vynakládání peněz je nízká. Firmy i stát investují často bezhlavě nebo do projektů, které mají malý potenciál. Vznikají nadhodnocená aktiva (v USA to byly hypotéky co by rozbuška krize v momentu, kdy lidé začli přicházet o práci, nebyli schopní splácet, banky začaly prodávat najednou velké množství nemovitostí, které měly v zástavě, ceny nemovitostí klesaly, banky nedostaly dostatek peněz, které do toho vložily, začaly krachovat. S krachujícími bankami se dále akcelerovala hysterie. Firmy přicházely o provozní úvěry a kapitál... atd. atd. Zase ta spirála)...
V tomto kontextu bych vyjádřil částečné uspokojení nad politikou ČNB, která se snaží normalizovat úrokové sazby nyní, aby pokud to bylo třeba, mohla hospodářství stimulovat v budoucnosti nižšími úroky. Přisadil bych si ještě
B) ČNB by měla rozpustit část svých devizových rezerv, které vytvořila v době kurzového závazku. Aktuální hodnota devizových rezerv je na úrovni cca 2,4 bilionu při přepočtu na české koruny. To je v její historii zcela bezprecedentní, množstvím devizových rezerv (zpravidla EURových), je pak vytvářen velký tlak na českou korunu v případě jakýchkoliv světových výkyvu (je zde obrovská zásoba korun, které investoři nakoupili, a kterých se budou zbavovat, pokud budou stahovat likviditu), koruna bude velmi snadno oslabovat a to povede v vyšší inflaci v důsledku zdražování importovaných komodit a zboží (ropa, zemní plyn, stroje, potraviny...), což je
kontraprvek proti snižování úrokových sazeb v momentu, kdy to bude zapotřebí. ČNB se tak sama blokuje co do účinnosti možných opatření. Toto je na naprosto separátní diskuzi a téma. Ve stručnosti, tato politika činí korunu velice křehkou a náchylnou na vnější vlivy, ještě více, než by tomu bylo za normálních okolností.
To je jednoznačné riziko, které by bylo vhodné redukovat.
3)
Podporovat primárně malé a střední podnikatele, nikoliv ty velké. Malí podnikatelé jsou výborným polštářem v případě snížení hospodářské výkonnosti ekonomiky, narozdíl od velkých podniků, extréměn zjednodušeno - velké firmy nemají problém škrtem pera propustit tisíce lidí, zrušit celé národní filiálky, aby přesunuly likviditu do mateřské země. Malý podnikatel takto nepracuje, neuteče do daňového ráje, nepotřebuje sanovat svojí matku ve Francii, Holandsku nebo USA, protože žádnou matku nemá. Jak by se to dalo udělat?
Primárně jednodušší daňový systém s významně menším množstvím vyjímek, snížení administrativní zátěže a státní buzerace
4)
Efektivní využívání zdrojů a tzv. anticyklická opatření Ve státním rozpočtu prioritizovat takové výdaje, které mají vysoký multiplikační efekt. Infrastrukturní stavby, technologické inovace, vzdělání, výzkum, ideálně aplikovaný výzkum.
Zásadním prvkem anticyklických opatření je
podlé mého soukromého názoru efektivní prevence vzniku soukromých monopolů a oligopolů. Monopolisté a oligopolisté jsou extrémně náchylní na snížení výkonnosti hospodářství, jsou nepružní, nezvyklí na konkurenci, investují špatně a neefektivně. Byla tu řeč o tom, že
špatně využíváme zdroje Evropské unie. To podtrhuji a dávám k tomu tři vykřičníky, jde o velkou pravdu.
5)
Diverzifikace hospodářství. Různé obory a sféry hospodářství mají různou míru citlivosti na hospodářské výkyvy. Už to tu bylo zmíněno v diskuzi. Naše země je extrémně závislá na automobilové produkci. Už jsou světová čísla ukazující na zásadní zbrzdění růstu prodeje automobilů. Automobilů je v populaci velké množství. Nový automobil je zbytný statek. V případě příchodu jakéhokoliv negativního hospodářského výkyvu, lidé omezí spotřebu zbytných statků. Nová auta se prostě budou prodávat mnohem méně. To bude mít za následek velmi negativní vývoj v automobilovém průmyslu. Musíme se snažit aktivně podporovat jiné formy "jemného strojírenství a elektrotechniky". V tomto smyslu se mi líbí politika pirátského primátora Hřiba, který se snaží navázat dobré hospodářské vztahy s Taiwanem, elektrotechnickým gigantem Asie. Pokud by se nám podařilo přilákat taiwanské hospodářské giganty k investicím u nás, byla by to obrovská výhra, milionkrát lepší než nějaká hedvábná stezka Číny, která si chce jen vytvářet ekonomické kolonie, které může z minuty na minutu opustit. Příklady známe. Taiwanské technolgické kolosy jako Asus, Acer, Gigabyte, MSI, VIA - to jsou velmi zajímaví investoři, kteří nám mohou pomoci snížit závislost na automobilovém průmyslu co by potenciálního rizikového faktoru při negativním hospodářském vývoji.
6) Existuje mnoho špatných interpretací keynesiánské hospodářské politiky. Ti, kteří nás nemají rádi, zejména monetaristé a příznivci rakouské ekonomické školy, o nás tvrdí, že jsme nezodpovědní, že rádi utrácíme, že zadlužujeme. Skutečná
keynesiánská politika je ovšem jiná, říká - V období růstu spořme, abychom si vytvořili kapitál pro období poklesu, kdy jej investujme, kdy ano, efektivně utrácejme, abychom státní spotřebou, inteligentní spotřebou, stimulovali ekonomiku a přinášeli do ní peníze, které soukromý kapitál najednou poskytovat nechce.
Tady je obrovskou příležitostí možnost řešit bytovou krizi ve velkých městech - přijďme s plánem státní/obecní/krajské bytové stavby. Vytvořme adekvátní a inteligentní plány na obnovení obecního/městského dostupného bydlení a investujme do toho. To bude mít několik efektů - a) snížíme bublinu v sektoru bydlení, snížíme riziko pádu cen nemovitostí z extrému do extrému, b) vytvoříme podmínky k řešení vytové krize, c) vytvoříme polštář pro ekonomicky slabší obyvatelstvo v podobě cenově dostupného bydlení při příchodu nižší ekonomické výkonnosti ekonomiky a růstu nezaměstnanosti, d) podpoříme výstavbu z dlouhodobého hlediska. Stavebnictví je jednou z nejcitlivějších oblastí při příchodu snížené ekonomické výkonnosti.
........atd. atd.
K osobám, se kterými bych doporuči se setkat, souhlasím s
Tomášem Sedláčkem, který zde byl navržen. Není úplně přesně moje ekonomická krevní skupina, ale je chytrý, vzdělaný, má přehled, je skvělý řečník. Mohl by nastínit své myšlenky. Z trochu extrémnějšího názorového spektra bych vyzdvihl, a teď se asi stanu velkým terčem, ale mám jí rád,
doc. Ilonu Švihlíkovou, ona je ještě víc nalevo, než já
) a bohužel se nechala malinko spojit s komunisty, kterým řečnila na jejich srazu, ale má skvělý přehled a entuziasmus a i ona, jako pravověrná keynesiánka, by mohla přinést pár zajímavých receptů a nápadů, své komentáře a vášeň, kterou bezesporu má. Poradil bych se také s guvernérem ČNB Rusnokem, který má exekutivní praxi a může vnést do hry názor ČNB. Monetární politika je stejně důležitá, jako ta fiskální, zejména v období snížené výkonnosti. Řešil bych s ním třeba tu totálně nepřiměřenou a bezprecedentní úroveň devizových rezerv ČNB, která z mého pohledu je rizikovým faktorem pro budoucí vývoj inflace. Inflace je největší strašák, který pro národní banku existuje, speciálně pokud nastane v období stagnace nebo deprese (která nám nehrozí), protože zásadně limituje možnosti národní banky reagovat snížením úrokových sazeb (tedy zdostupněním peněz pro soukromý sektor).
Dal by se o tom napsat román, omlouvám se za extrémní délku příspěvku.
Přiznám se, že už ani nevím, jestli stále existuje NERV, Národní ekonomická rada vlády, protože Babišova politika ve mně vzbuzuje dojem, že je totálně anarchistická (v tom horším slova smyslu - absence konceptu a plánování), ale pokud existuje, určitě bych se na ně jako zákonodárce obrátil s tím, jak situaci analyzují a jaká opatření mají připravená.
Howg
)))
EDIT: V hlubokém berserkrovství jsem zapomněl na jednu důležitou věc - česká ekonomika je extrémně otevřená, malá, náchylná na ovlivnění zvenčí. Jakékoliv krize a nejistoty ve světě jí poškozují. Aktuálně je to obchodní "válka" mezi USA a Čínou. Tady by Evropská unie mohla hrát roli určitého moderátora diskuze a snažit se jí zmírnit, a s tím i čeští politici.
Možná by tuto poznámku taky měl by dat do OT ?
