Antonino píše: ↑11 úno 2019, 11:11 Pokud se zmírní ten despotismus, tak se podstatně zmírní i ta rebelie občanů.
Tohle je něco, na co jsem např. ve dvaceti letech také chtěl věřit. Fakticky je to ale složitější. Ve chvíli, kdy autoritu odstraníme, začnou se okamžitě objevovat případy v kategorii "když tady není žádná autorita, tak autoritou tedy budu já, protože nějaká je potřeba". Tohle je bohužel smutná sociální realita, zdravotnictví by obávám se nebylo žádnou vyjímkou, a stinnou stránkou jinak v mnohých otázkách celkem i zajímavého myšlení alternativců je připravenost kdykoliv sklouznout k argumentaci typu "každý přece ví, že...", "tohle se vždycky dělalo takhle", apod. - jinými slovy, nevidím důvod, proč by "předvědecký" tradicionalismus měl být o tolik lepší, než současný "tradicionalismus" vědecký (který pravda sklouzl do fáze přesvědčení o vlastní neomylnosti, který si vnitřně opravňuje svým "heroickým" obdobím v minulosti, kdy skutečně skokově zachránil obrovské množství životů)
Ono je to složitější a nejde doufat, že po zrušení všech tlaků dosáhneme nějakého blaženého stavu dobrovolné účasti občanů. Reálným dalším krokem pak bude návrh na zrušení proplácení očkování ze zdravotního pojištění, apod. V současnosti je možná systém nastavený směrem k marné represi vůci obtížně přesvědčitelným, což minimálně nedává žádný smysl. Ale na druhou stranu, v Ústavě prostě máme zakotveno, že zdravotní péče je jedna z věcí, do kterých prostě stát kecá a kecat bude. Dokud Ústavu nezměníme a nezavedeme nějaké "oddělení zdravotnictví péče od státu" (po vzoru oddělení církve od státu) tak prostě musíme dojít k nějakému konsensu o tom, jakým způsobem se o těhle věcech budeme bavit, jaké metody argumentace jsou přijatelné a jaké ne, apod.
Např. stažení argumentace v souučasném programu do značně defenzivní pozice, že jediný, koho je stát oprávněn chránit, jsou "objektivně neočkovatelné děti", je trochu problematický. Boj proti epidemiím je podle mě legitimní veřejný zájem, stejně jako vojenská obrana nebo ochrana v případě přírodních katastrof. Způsobů, jak toho dosahovat, je ovšem celá řada: místo sankcí je možné např. za očkování dětí nabídnout rodičům odměnu, a to takovou, že tato nebude zcela zanedbatelná. Pokud by očkování nebylo ziskové pro výrobce vakcín, ale naopak pro rodiče očkovaných dětí, postavilo by to velkou část antivax paranoii na hlavu.