Michal.Jokes píše: ↑01 úno 2019, 16:26
A dovolím si dvě otázky z pozice člena na zatím jediného kandidáta.
1) Píšeš, že se chceš věnovat školství, mohl bys trochu více rozvést, jaké jsou tvé představy stran našeho vzdělávacího systému? Jak by podle Tebe měl ideálně vypadat a jaké kroky bys proto za toho 1,5 roku (což není úplně dlouhá doba) svého mandátu udělal?
2) Ve své řeči si dobře popsal svoje silné stránky. Mohl by ses s námi podělit i o své slabé stránky (jsou-li jaké
) a jakým způsobem s nimi pracuješ?
Za odpovědi předem díky
M.
A teď odpověď na první otázku. Školství mě samozřejmě velmi zajímá, je to moje profese. Ale nebudu tvrdit, že všemu rozumím. A troufnu si tvrdit, že neexistuje žádný jeden člověk, který by měl komplexní přehled o celém školství, o mateřských, základních, středních i vysokých školách a ještě k tomu o vědě, výzkumu, mládeži a tělovýchově. To vše je totiž v gesci jediného ministerstva. Jednoduchá odpověď neexistuje. Kdyby existovala, byl by vidět výrazný posun k lepšímu. Ale není vidět, ani náhodou.
Začnu tím, jak to vypadá: školství je tou nepřehlíženější oblastí veřejné správy a ještě pro žádnou stranu ve vládě školství nebylo prioritou. Před každými volbami všechny strany tvrdí, že školství prioritou je, často tou úplně nejdůležitější, vždyť přece jde o naše děti. Tak jasně. Máme u nás desítky tisíc učitelů, statisíce žáků a studentů a miliony jejich rodičů, dědečků, babiček, sourozenců, školství se dotýká skoro každého. A to je slušná řádka voličů. Těm nemůžete říct, že na školství kašlete. Ale žádný politik v podstatě pro školství zatím nikdy nic moc neudělal. Po volbách vždy typicky nastane jedna ze dvou situací: buď jde školství úplně k ledu a ministr jen šlape vodu a řeší pouze největší průšvihy, nebo naopak někdo přijde s novou "geniální koncepcí" školství, která všechno vyřeší. Realita je ovšem taková, že většina změn ve školství jsou změny k horšímu. Mj. proto, že ministři školství jsou většinou lidé naprosto nekompetentní, lidé, na které ten resort prostě zbyl. Ministerstva zahraničí, obrany, financí, vnitra jsou už obsazená? Tak ho (ji) dáme na školství, on (ona) je dobrý (dobrá) manažer(ka), určitě si s tím poradí. Někteří ministři a ministryně byli však příšerní. Co třeba takový ministr Dobeš? Anebo Kateřina Valachová. Ta zvládla tak akorát vydat pamlskovou vyhlášku a na místo náměstkyně dosadit svoji kamarádku, která jak známo čelí obvinění z korupce. Učitelé jsou mizerně placení, což vynikne zejména v platově silně nadprůměrné Praze, o kuchařkách, hospodářkách a dalších nepedagogických pracovnících, kteří jsou ale pro školu naproto nepostradatelní, ani nemluvě. Ale peníze na zavádění "velkých projektů" se najdou vždycky. Rámcové vzdělávací programy například. Moc toho nevyřešily, učitelé je většinou odpracovali zadarmo, ale školitelé na to dostali slušné peníze z EU či ze státního rozpočtu. Podle mého názoru byly ty programy úplně zbytečné, většinou se jen košatějšími slovy přepsaly již stávající osnovy. Nebo státní maturity, co ty sežraly peněz, a stejně pořádně nefungují. Nejsem si zcela jist, jestli samotná existence státních maturit je správná nebo ne, ale rozhodně není správná jejich soušasná podoba. Aby existovaly dvě úrovně státních maturit, je hodně zvláštní. Ještě větší hloupost je fakt, že student může odmaturovat jen ze dvou předmětů, třeba dvakrát z matematiky a dvakrát z češtiny. Úplně špatně jsou pak jednotné přijímací zkoušky. Ve školkách máme všude zoufalý nedostatek míst pro děti, ale stejně zavedeme povinnou předškolní docházku. A tak by se dalo pokračovat.
Jak z toho ven? Podle mě neexistuje žádný zázračný recept, nějaká jedna koncepce, která všechno automaticky vyřeší. Nejsem příznivcem řešení typu "přijměme finský systém školství, ten je nejlepší" a bude to fungovat. Nebude. To teď není nic proti finskému školskému systému! To, že něco funguje dobře v zemi s úplně jinou tradicí, ekonomickou úrovní a mentalitou, neznamená, že to bude stejně dobře fungovat i u nás. Nejsem zkrátka příznivcem revoluce, nýbrž evoluce. Na školství je potřeba systematicky pracovat, a postupovat krůček po krůčku. Měli by se na tom podílet odborníci napříč stranami a školství by mělo být prioritou skutečnou, nejen deklarovanou. Určitě by bylo potřeba výrazně zvýšit platy učitelů na všechy typech škol, od mateřských až po vysoké. Personální situace zejména na základních školách je tristní. 100x si můžete napsat do zákona, že učitel má mít vysokoškolské pedagogické vzdělání, ale pokud se Vám ti lidé nepřihlásí, aprobované učitele mít prostě nebudete a musíte vzít za vděk tím, co je. Také si myslím, že zbytečně bazírujeme na tom, aby učitel měl vysokoškolské vzdělání pedagogického směru. Pedagogická škola samozřejmě studentům předá základní znalosti z oborů didaktiky, pedagogiky, psychologie, ale učit nikoho nenaučí. Pro učení musí mít člověk alespoň trochu povahu a vlohy, a zbytek se prostě naučí dlouhodobou praxí. Podle mě by stačila vysoká škola jakéhokoliv směru a k tomu nějaká méně obsáhlá zkouška ze základů psychologie, pedagogiky a didaktiky. Těch připomínek by bylo hodně, na všechno neumím odpovědět, a na otázku, jak by měl vypadat ideální vzdělávací systém, odpovědět asi nedokážu. Ale pokusím se alespoň zjednodušeně: měl by to být vzdělávací systém lépe financovaný, méně byrokratický, s větší mírou autonomie učitelů a zejména ředitelů, neboť dobrou školu dělá především dobrý ředitel. A dobrých ředitelů máme hodně a musíme je motivovat, aby zůstali a předávali své zkušenosti dál. Zaplaťme ty lidi lépe, nechme jim více kompetencí a nechme je dělat jejich práci a moc jim do toho nekecejme. A hlavně ať do školství nemluví lidé, kteří mu vůbec nerozumí. Aby třeba lidé z BIS nemluvili do toho, jak se má na školách učit dějepis.
Jak začít? Krůček po krůčku a na všech úrovních. Tak například na MČ Praha 9 vzniká, zdá se, zajímavá školská komise. Jsem její členem, její členkou je ale hlavně další naše devítková Pirátka Nela Gottmannová, která pracuje na koncepci změn ve školství na Praze 9. Na magistrátu máme radního pro školství Vítka Šimrala. A v řadách Pirátů na všech úrovních je celá řada dalších lidí, zabývajících se školstvím. Je třeba průběžně pracovat na drobných změnách, jeden zázračný recept, reforma či koncepce to nevyřeší. Je třeba spolupracovat s nezávislými odborníky a i politiky jiných stran. Pokud bych byl zvolen do Senátu, chtěl bych určitě pracovat ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Školství nemůžeme vyřešit jen z jedné úrovně. Je potřeba zapojit lidi na místních úrovních, na úrovni magistrátu hlavního města Prahy a v krajích i v Parlamentu. Co je ale potřeba udělat nejdříve, je zvýšit platy učitelů všech typů škol. Pokud budeme vymýšlet cokoliv a nebudeme na to mít lidi, nebo budeme mít ve školství lidi otrávené a demotivované, nezlepší se nic.
. Ale tak kupříkladu mi schází více trpělivosti a více umění naslouchat. Když se zaberu do nějakého problému, který mě pohltí, chci ho okamžitě vyřešit. Mám rád čistý stůl v práci i čistou hlavu a abych na to pořád nemusel myslet, snažím se věc ihned řešit. Často je to správně, někdy je ale lepší na chvíli vychladnout a víc si vše promyslet. Neudělat první věc, která mě napadne, neříct první větu, kterou mám na jazyku. Neboť jak praví indiánské přísloví, "vyřčené slovo a vystřelený šíp nelze vrátit." Na tom musím pracovat, je to věc sebekontroly.
