, která se zobrazuje, pokud jste přihlášeni.Ahoj, jmenuji se Jindra Pechanda, je mi 37 let a drtivou většinu svého života žiji v Mladé Boleslavi. Získal jsem titul magistra na Univerzitě Pardubice v oboru religionistika a v současné době a spíše přechodně pracuji jako doručovatel u České pošty. Piráty volím od té doby, kdy jsem se dozvěděl, že existují a poslední rok a půl navštěvuji schůze místního sdružení Pirátů Mladá Boleslav a pomáhám s čím je potřeba. Mrzí mě, že se nepodařilo pro naše město sestavit pirátskou kandidátku, ale věřím, že v příštích komunálkách se to podaří. Mám rád deskové hry, elektronickou hudbu (především tekkno) a cestování.
K pirátským otázkám:
1, Piráti pro transparentnost, otevřenost - to je něco, co tady strašně chybí - občané do politiky nevidí, pořád nějaká jednání za zavřenými dveřmi - to není vláda lidí nad sebou samými ale vláda lidem bez participace občanské společnosti. To je něco, co zabíjí demokracii. Také mám už dlouho pocit, že snahy pirátů jdou směrem ke všem lidem - k prospěchu celé společnosti a nikoliv k prospěchu nějaké spíš užší a vybrané skupiny. Obdivuji snahu o horizontální hierarchii. O této poslední nádherné myšlence mám trochu pochybnosti a potřeboval bych ji s někým více probrat, jestli to je skutečně to, co si myslím a jestli ano, pak se obávám, že je v lidských organizacích nerealizovatelná.
Dokud jsem nevěděl o existenci pirátů, volil jsem zelené, ale myslím, že je zkazila moc. Taky některé jejich požadavky by šly přes mrtvoly a to nechci připustit.
2, Já si osobně myslím, že každý má právo dělat si co chce dokud tím neomezuje ostatní lidi. Takže každý si může podle mě užívat jaké omamné látky chce dokud tím nikoho neobtěžuje. Problém je, že zvláště tvrdé drogy mění osobnost člověka - plíživě a nenápadně. A to tak, že samotný, abych tak řekl náruživý a častý uživatel to ani nepozoruje. Tyto změny pak mohou ovlivnit (a ovlivňují) výkonnost v zaměstnání, osobní vztahy, mění žebříček hodnot a vedou ke korozi charakteru. Pokud by se časté rekreační užívání zvláště tvrdých drog stalo trendem, mohlo by to mít dalekosáhle destruktivní vliv na celou společnost. Osobně bych ve jménu osobní svobody drogy legalizoval a dal bych možnost si je koupit v dobré kvalitě za cenu výrazně navýšenou o zvláštní daň ve filiálkách farmaceutického průmyslu - lékárnách, ALE vždy pouze pro registrované uživatele a to, kolik si kdo čeho kdy nakoupil, by bylo na vyžádání možné zjistit u každého takového uživatele - tak by se dalo odhadnout, na kolik je ten který registrovaný uživatel již více či méně ovlivněn užíváním zvláště tvrdých drog. Samozřejmě u některých se změny projevují rychleji u jiných pomaleji, ale to už by bylo na delší diskuzi. Uživatelé měkkých drog by podle mě měli také podléhat této kontrole, ale u nich nedochází k osobnostním změnám natolik, aby to ohrožovalo chod společnosti.
3, Nejsem přítelem dotací - každý by měl dostávat tolik, kolik je schopen si vydělat. Ale vím, že je nezbytné mít kolem sebe hezké prostředí a pokud se podnikateli - zemědělci nebo průmyslníkovi nabídne možnost využít svůj majetek ve prospěch lidí žijících v jeho okolí - zvelebování místa pro život, s tím, že stát (společnost) mu za to nabídne finanční kompenzaci, mohlo by to vést ke spokojenějšímu životu všech obyvatel toho kterého území. Dotace ano, ale spíše v omezené míře.
4,Tohle je strašná zlodějna. To se pár vykuků domluvilo, že bude brát peníze za něco, co vytvořil někdo jiný. Dostávají vůbec skladatelé a interpreti od OSA nějaké peníze? A jsou ty peníze srovnatelné s tím, kolik se na těch poplatcích vybere? Asi není fér zkopírovat nějaký film a pak ho promítat v nějakém sále, vybírat tam vstupné a tvůrcům filmu nic nedat, ale taky není fér stíhat někoho, že si s pár kámošema ve sklepě pustil nějaký film nebo hudbu a hned se neozval OSA a nezaplatil poplatky, případně, že někomu zkopíroval něco, protože chtěl sdílet ten pocit z toho uměleckého díla. Platit poplatky, že mi v kavárně hraje radio, je nesmysl. Jsem pro oslabování autorského zákona, ale každý tvůrce (filmu, hudby, programu) má nárok na svou odměnu - ta, si myslím, že by dle mých ideálních představ měla být jednorázová a měl by se o ni postarat ten, kdo potom to dílo dál komerčně využívá.
5,To největší nebezpečí je v tom, že komerční subjekty jsou ochotni překračovat kvůli zisku hranice slušného chování - všechny nabídky na míru toho kterého člověka, protože si o něm něco zjistili - že on má něco rád, něčemu se věnuje, něco potřebuje a pak manipulací získávají jeho podpisy na nevýhodných smlouvách. Nebezpečí je v tom, že se člověk může snadno stát terčem manipulativního jednání, protože právě oni - ti, kdo si ty informace koupili nebo shromáždili, je využívají v neprospěch takového "proklepnutého" člověka.
6, Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého - to je staré úsloví a najít tu hranici bude vždy těžké. Já myslím, že je velmi problematické připisovat někomu nějaké vlastnosti na základě jeho rasy, státní příslušnosti apod. - tedy něčeho, co nemůže vědomě ovlivnit. Na druhé straně osobnost člověka je formována prostředím ale i genetickou informací - to jsou nezpochybnitelná fakta. Myslím, že stát a potažmo i společnost by měl usilovat o rovné příležitosti pro všechny, i když to je bohužel nemožné beze zbytku naplnit. Vyzývat k útokům a tzv. konečným řešením nebo je dokonce provádět je odpornost a mělo by být nemilosrdně stíháno. Pojmenovávat věci pravými jmény by mělo být vždy umožněno, aby se znemožnilo kriminálníkům schovávat se v jakési beztrestné zóně. Problémem je stigmatizace nějakých skupin. Když se někdo vyjadřuje pejorativně na adresu nějakých skupin obyvatelstva, musí podrobně vysvětlit a empiricky dokázat, jak k takovým názorům dospěl. Jinak by měl být trestně stíhán pro pomluvu a na cti utrhání. Už jen takový apel by, myslím, takové verbální útoky omezil na čtvrtinovou míru.
7,Jsem příznivcem Všeobecné deklarace lidských práv vycházející z deklarace práv člověka a občana z dob Velké francouzské revoluce. Pokud člověk dokáže, že je ve své vlasti pronásledován pro svoje politické názory, rasu, víru nebo že je přímo ohrožen na životě on nebo jeho děti, může požádat o azyl v první zemi, kde mu toto nebezpečí či pronásledování přestane hrozit. Daná země má tuto žádost zvážit a pokud ji uzná jako opodstatněnou, může danému uprchlíkovi poskytnout azyl do té doby, dokud mu v jeho zemi toto nebezpečí hrozí. Ekonomičtí migranti mají podléhat zcela jistě daným zákonům té země, pokud nejsou ohroženi například hladomorem, což ekonomičtí migranti pravděpodobně nejsou - překročili ilegálně hranice - trest; dostali vízum na určitou dobu a překročili ji - trest; pracují zde a nemají pracovní povolení - trest. Úplně stejně jako kdybych se já rozhodl odstěhovat třeba do Panamy, protože mi přijde, že tam se lidé mají lépe a ignoroval místní zákony - také bych za porušení zákonů země, ve které se nacházím, čekal trest. Rád cestuji, byl jsem v Senegalu a je více než zajímavé, jaké mýty se tam o Evropě tvoří. Otázka za milion zní, kdo takové nepravdy rozšiřuje a proč.
8, Andrej Babiš
