Myslím, že je to zamotaných několik problémů do sebe. Jedním z nich jsou určitě biopaliva. Biopaliva 1.generace (mezi které palmový olej nepochybně patří) mají spíše zápornou enviromentální stopu tak či onak; přesto je EU dlouho podporovala a dokonce nařizovala. Vzhledem k mezinárodním dohodám o volném obchodu ovšem ale zřejmě nemohla vyhlásit, že podporuje pouze biopaliva vypěstovaná na území EU (což by jakýsi smysl dávalo - viz třeba jen doprava, i kdyby se žádné pralesy nekácely).
Pak je zde diskutabilní etický rozměr, kdy z hlediska veganů je např. nepřijatelné používat tuk živočišného původu, protože koneckonců, krávám chovaným na mléko jsou celkem běžně zabíjena telata, aby ten objem nadojeného mléka za něco stál.
Představa nějakého etické produkce mléka je pro ně nepřijatelná; současně se ale dostali do situace, kdy etické souvislosti získávání tuků rostlinného původu příliš neřeší (u nás to může být řepka a půdní eroze, v tropických oblastech zas to kácení pralesů + doprava!!! která má obrovskou enviromentální stopu sama o sobě). Tenhle problém se ale netýká jen palmového oleje: pralesy v Brazílii se zase kácí kvůli sóje, a protože sóje žereme i my všichni ostatní, co vegani nejsme, akorát "propasírovanou skrz prase", tak problém v podstatě nemá řešení: chov krav, ať už na mléko nebo na maso, má velkou enviromentální stopu skrze metan, chov čehokoliv jiného má nižší stopu opět pouze pokud by šlo o lokální produkci a nějaký šetrný způsob hospodaření (typu pastviny) a tedy pokud se jak krmivo, tak i vyprodukované maso stěhují sem a tam po planetě a pálí se kvůli tomu ropa a pralesy, tak si nepomůže: palmový olej není
Další rozměr problém je ten, že nějaký enviromentalismus a etiku zacházení se životním prostředím řeší pouze nejvyspělejší země - zatímco většina obyvatel planety řeší především svoje ekonomické přežívání a fungování. Že na tom přímo nebohatnou tolik, jako různí zprostředkovatelé, obchodníci, dopravci, majitelé brandů, apod. - to nic nemění na tom, že ekonomicky budou fungovat tak jako tak. A vyprodukované potraviny téměř v libovolném objemu vykoupí Čína (akorát teda Číňani žádní velcí vegani nejsou a nebudou a vývoj nevyhnutelně směřuje k tomu, že rádi skoupí jakékoliv maso, kdekoliv po světě... s tím, jak u nich roste životní úroveň a velikost střední třídy, je to fakticky nezastavitelné)
V zásadě tedy jediný efektivní ekonomický a politický nástroj, který by snad _částečně_ mohl mýcení pralesů zastavit, by byla reformulace přípustnosti využití biopaliv pouze za přísně definovaných podmínek, které by zohledňovaly např. i způsob dopravy (už třeba jen přeprava palmového oleje v zaoceánské lodi, pravděpodobně poháněné surovou ropou, je absurdní, ale loď poháněná palmovým olejem to nezlepší). Zrušení povinného přimíchávání biosložky snad už i proběhlo (některé pumpy takovou naftu nabízí) a co se týče daňových úlev na biopaliva oproti fosilním palivům, tak tam bych byl velmi opatrný a omezil je fakt na biopaliva lokálního původu, která především nebyla přepravována přes půl zeměkoule (ale ovšem ani třeba přes půl EU: je potřeba omezit to opravdu na čistě lokální produkci, v oblastech, kde z nějakého důvodu třeba měli přebytky potravinové produkce, které jsou ale v dnešním světě popravdě stále méně pravděpodobné - světové trhy vykoupí potraviny zásadně vždy a všechny, debatovat lze jen o kvalitě...)
Samozřejmě viditelným původním hybatelem evropské podpory biopaliv nebyla žádná ekologie, ale byl za tím nevyslovený požadavek energetické soběstačnosti v případě nějaké další blokády či ropného embarga: tedy, aby Evropa vyprodukovala dostatek vlastního lokálního paliva aspoň na provoz základní infrastruktury a aspoň v režimu nějakého přídělového hospodaření (sanitky, hasiči, zásobování, sem tam nějaký dieselový autobus, dieselová lokomotiva...). Tohle bylo jistě motivované reálnými zkušenostmi z obou světových válek a ropné krize v 70.letech. Nicméně, dnes stejný strategický zájem daleko lépe vyřeší podpora elektromobility (i když diskutabilně: rozvodná síť je z principu snadno zranitelná infrastruktura, zatímco zásoby paliva lze vytvářet místní - i z tohoto hlediska se decentralizovaná energetická síť s vysokým podílem lokálních OZE a akumulace jeví jako daleko robustnější, než závislost na velkých centrálních zdrojích, ostatně odpojování dálkových vedení bylo ve hře i během anexe Krymu, apod.... ovšem zrovna elektromobil je něco, co lze dobíjet "do zásoby", i v situaci, kdy jsou dodávky energie přerušované...)
Zase jsem se strašně rozepsal, ale abych to srhnul: přesně kvůli kontroverzím týkajících se biopaliv (ať už jde o lokální řepku nebo o globální palmový olej) se snažím do programu Pirátů zabudovat větší podporu elektromobility - a to nejen té "luxusní", ve smyslu osobních elektromobilů, ale přesně takové, do které se může vložit veřejný sektor: např. na železnici (hybridní akumulátorový provoz na neelektrifikovaných tratích? viz např.
http://www.hybrid.cz/oebb-siemens-vyvij ... umulatorem dobíjení v oblastech s instalovanými OZE?), elektrobusy (hybridní trolejbusy), a drobná elektromobilita (tady je problém stávající regulace, která by měla být spíše uvolněna: tedy nějaká hodně tolerantní implementace evropské normy Fast Pedelec, aby se vytvořilo kontinuum lehkých elektrických dopravních prostředků, na které není potřeba řidičských průkaz, což by se asi odvíjelo od nějakých hraničních parametrů).
Svým způsobem: čím méně nafty budou pálit města ve svých autobusech a příměstských vlacích, tím méně biopaliv se bude přimíchávat do nafty.
