Ahoj,
jsem moc ráda, že tohle důležité téma směrnice o copyrightu sledujete. V Bruselu jsem se touhle směrnicí zabývala a rozhodla jsem se vám teď sepsat takové shrnutí té směrnice a hlavně článků 11 a 13, kde trochu vysvětluji jejich účel a uvádím pár věcí na pravou míru. Bez urážky, ale třeba ten první odkaz, co tu máte, má špatně i název té směrnice, takže podle mne stojí za to se na věc podívat trochu víc nezaujatě. Avizuji, že pokud vnímáte celé autorské právo jako zastaralý koncept, tak se vám směrnice asi líbit nebude. Ale stojí za to mít pár kvalitních informací
O směrnici
• Neexistuje žádná směrnice European Digital Single Market Directive, jak říká tento článek odkazovaný na fóru! Digital Single Market je soubor evropských návrhů na odbourávání bariér ve vnitřním jednotném trhu, která obsahuje více směrnic a nařízení (např. konec geoblockingu, audiovizuální pravidla, copyright).
• Diskutovaný dokument se jmenuje
Copyright in the Digital Single Market, který Komise představila už před dvěma lety a který je v Bruselu celou tu dobu velmi živě diskutovaný.
• 2 body směrnice, které jsou niž od počátku nejvíce diskutované, jsou článek 13 (value gap) a článek 11 (nové autorské právo pro vydavatele)
•
Článek 13 (value gap)
o Ve zkratce: value gap znamená, že lidé dnes konzumují historicky nejvíc kulturního obsahu, což se neodráží v příjmech umělců. Ten článek by měl ve zkratce zajistit, aby platformy na sdílení obsahu licencovaly díla, která u nich někdo nasdílí
o I v samotném návrhu směrnice ve verzi schválená Radou členských států (
http://www.consilium.europa.eu/media/35 ... 4-en18.pdf) je napsáno, že nová směrnice nemá odporovat směrnici o elektronickém obchodu a rozsudkům ESD (hlavně SABAM v Netlog), které monitorování obsahu zakazují. V současné praxi je může nelicencovaný autorský obsah být odstraněn jen v případě, že na něj někdo upozorní (většinou vlastník práv). Není rozpoznáván apriori.
o
Článek 38e mluví o technologiích, které mohou být použity při odstraňování nelicencovaného obsahu (v přiměřené míře). Všimněme si ale, že apriorní monitorování obsahu vůbec nezmiňuje, i když původní komisní návrh to dělal!!! (ano, nechává možnost pro různé výklady, ale monitorování je ilegální podle jiného unijního práva)
o Obecně je ale pravda, že článek zasazuje právní nejistotu (i třeba v nejasných definicích toho, kterých platforem se to vůbec týká). Chápu taky, že pokud Piráti nerespektují autorské právo tak se jim v podstatě obhájit nedá.
•
Článek 11 (autorské právo pro vydavatele novin)
o Zavádí autorské právo pro vydavatele novin (e.g. Economia). Znamená to, že mají právo zakázat publikaci textů z jejich publikací: V praxi by tedy např. Google News musel s vydavateli vyjednat, pokud chce k jejich článkům linkovat.
Netýká se běžných uživatelů a třeba jejich sdílení na Facebooku, jen sdílení komerčních firem!
o Ve verzi schválené Radou (odkaz výše) se říká, že si legálnost snippetů (krátké texty uvozující text např. v Google News) mají členské státy vydefinovat samy, není to, že je Unie zakazuje.
o V současné době mají autorské právo pouze autoři textů a vydavatelům se pak v případě sporů před soudy těžce vysvětluje, že někdo jejich text sdílel neoprávněně, protože musí dokázat, že je to vůbec jejich text. Vydavatelé také tvrdí, že mají nad publikací autorské právo, protože do toho dali investice, editorskou práci apod.
o Je potřeba vnímat kontext: Google a Facebook mají duopol na trhu s digitální reklamou (podle FT v roce 2018 až 84 %:
https://www.ft.com/content/cf362186-d84 ... 4b1c09b482). Vydavatelům novin, kteří jsou tradičně závislí na předplatných a právě digitální reklamě, tak zbývá jen malá část příjmů, přestože vytváří obsah, investují do něj, platí si novináře apod., zatímco Google a FB ty informace pouze uspořádávají. Celá fake news aféra se odehrává primárně proto, že se úplně rozbil model financování novin a na kvalitu nejsou peníze.
Takže tady v tom návrhu jde o to posílit postavení vydavatelů ve vyjednávání s giganty.