Vzhledem k tomu, že se zákony o zálohovaném a náhradním výživném vrací do hry:
https://www.novinky.cz/domaci/473588-dl ... tenim.html
tak mi to nedá a musím sem dát pár připomínek k podle mého technickým chybám obou návrhů (více méně je to problém obou variant)
- zálohové výživné má být relativně vysoké na to, aby se s tím dalo dělat "podvody", v návrhu ČSSD navíc není jasná formulace, jestli to má být chápáno stejně, jako návrh KSČM, tedy jde o odkaz na § 3 odst. 3 zákona č. 110/2006 Sb. nebo má jít o existenční minimum samostatné osoby dle § 2. I ta první varianta znamená 2.088,- Kč až 3.396,- Kč. Problém vidím hlavně v určité spravedlnosti vůči dětem, které mají přiznané výživné menší a také z něj (i jako hrazeného) musí nějak vyžít a vůči dětem v společné domácnosti rodičů, kde často na ně také nemusí ani zbýt nějaká větší částka a tady by to dodotoval stát
- více méně by se to mělo nazývat pravím jménem, je to uhrazení výživného, jelikož z těch neplatičů se to nikdy nedostane. Pokud to jde snadno exekuovat, tak přeci není problém pro příjemce podat návrh na exekuci nebo zavést nějakou asistenci k podání návrhu na exekuci.
- je to svým způsobem až komické, kdy někdo bez exekuovatelného příjmu může podle těchto návrhů platit výživné až 3.396,- Kč. Pokud nemá exekuovatelný příjem, tak je to výživné nepřiměřeně vysoké a není důvod, proč by jej měl doplácet stát. Lidé bez příjmu hradí výživné v řádu stovek korun. Toto vede pouze k tomu, že osoba povinná hradit výživné bude naprosto demotivována podat návrh na změnu výživného, pokud jde z jeho pohledu o setrvalý stav. Zavřít jej za to nikdo nemůže, protože neplacení výživného není trestné, pokud daná osoba hradit objektivně nemůže. Pokud je problém ten, že ten člověk má majetek nebo příjem nějak zatajený, tak se k němu nedostane ani stát, pokud se nějak nezmění "opovrhované" předpisy týkající se exekucí, insolvencí a odporovatelnosti právním úkonům. Pokud někdo tvrdí, že to ty příjemci nejsou schopni udělat, tak se dá přidat do exekučního řádu, že se exekutorovi dá u výživného možnost přímo napadat neúčinné úkony a v případě úspěchu bude mít vyšší odměnu. Prostě co nevymůže exekutor pro příjemce nevymůže nikdo ani pro stát.
- rovněž komické je ustanovení týkající se zvyšování (!) náhradního výživného v důsledku zvýšení výživného dle rozhodnutí soudu. To nikoho opět nenapadlo přemýšlet nad tím, že pokud soud zvýší výživné, tak by asi neměl být problém s exekuováním výživného a není důvod hradit náhradní výživné. Ten plátce by musel mít nějaký příjem, na základě kterého by došlo k zvýšení. Takto to pouze umocňuje možnost zneužití dávky, kdy všichni v zájmu svých dětí rychle zvednou výživné (klidně i v součinnosti obou rodičů), ale příjem tam buď vůbec nebude nebo bude třeba na měsíc. Je potřeba si uvědomit, jak probíhá jednání o výživném. Soudy tam pokud není mezi stranami spor mohou i přistoupit na souhlasný návrh rodičů na vyšší výši výživného. V rámci zákona o zvláštních řízeních soudních by tak muselo být zakotveno, že soud musí vždy sám aktivně zjišťovat příjmové poměry plátce výživného a nesmět je přiznat ve výši vyšší, než by bylo možno vést výkon rozhodnutí pro přednostní pohledávky.
- ani jeden z návrhů neřeší střídavou péči. Je naprosto běžné, že u střídavé píče hradí výživné oba rodiče. Technicky by pak asi mohli být příjemci náhradního výživného oba rodiče a je jen otázka, jestli by se to ustálilo judikaturou na tom, že pak mají nárok na maximální možnou výši náhradního výživného v poměru přiznaných výživných nebo má každá samostatně nárok na maximální výši. To by pak mohlo znamenat náhradní výživné až 6.782,- Kč na jedno dítě, což je víc, než připadne na dítě v normální společné domácnosti s lehce podprůměrným příjmem natož s příjmy jen těsně nad zaručené mzdy.
- celkově si myslím, že to diskriminuje děti v úplných rodinách, protože tam, když je u jednoho z rodičů výpadek příjmu třeba kvůli nemoci. Berte to tak, že pokud je v rodině se dvěma dětmi jeden z rodičů na rodičovské (tj. nějakých 7.400,- Kč měsíčně) a druhů má 30 tis. Kč hrubého (tj. asi 26 tis. čistého) padne ten vydělávající na měsíc do pracovní neschopnosti, tak dostane asi 14,2 tis. Kč na nemocenské. Tam je propad 12 tis. Kč a nikdo to řešit nebude. Tam fakticky taky na ty děti nepřijde tolik, kolik normálně, v takovéto rodině pak může na dítě zbýt klidně 1 tis. Kč, protože z 19 tis. Kč po úhradě nájemného, energií, cest k lékaři a léků nic moc nezbude. Pokud ovšem ti rodiče spolu nebudou, tak u 26 tis. Kč čistého bude výživné na 2 děti takových 4-8 tis. Kč celkem podle nutných výdajů platícího rodiče (myšleno třeba doprava do zaměstnání apod.). Je to komické, že tam by pak stát výživné klidně doplatil, přispěl tedy po dobu nemoci a ano, následně to i vymohl. Ale v té úplné rodině je to prostě smůla, normálně fungujete, tak si nestěžujte a zatněte zuby.
- standardně je problém u vymezení oprávněných osob odkazem na zákon č. 117/1995 Sb. Tento zákon neřeší příspěvek na pěstounskou péči, což zejména v případě svěřených vnoučat dělá často nemalý paradox, kdy rodina disponuje solidním příjmem, ale nemá téměř žádný příjem dle uvedeného zákona. Stejně tak se neposuzuje za příjem příspěvek a doplatek na bydlení. Běžně se tedy děje to, že příjemce splňující příjem do 2,7 násobku reálně disponuje (zákon č. 110/2006 Sb. v § 4 odst. 4 a zákon č. 117/1995 Sb. v § 7 odst. 10 řadí mezi okruh osob pro stanovení 2,7 násobku existenčního minima i děti v pěstounské péči, ale posuzovaným příjmem je pouze odměna pěstouna). Pak jedno vlastní dítě a jedno v pěstounské péči činí existenční minimum 3.410,- Kč plus "2 krát" 1.740,- Kč až 2.830,- Kč, tedy 6.890,- Kč až 9.070,- Kč. Příslušný 2,7 násobek pak je až 24.489,- Kč (tedy odměna za pěstounskou péči plus nějaký ten invalidní důchod dá 20 tis. Kč jak nic a dotyčný má celé dopoledne od dvou středoškoláků klid a ani není v práci). I to samotné je mnohem víc, než má uvedená příkladová úplná rodina s jedním průměrným příjmem při nemoci a rodičovským příspěvkem. Natož když se k tomu přidá příspěvek na bydlení (ze zkušenosti naprosto běžně 8 tis. Kč) a příspěvek na pěstounskou péče (4,5 tis. Kč až 6,6 tis. Kč). Pan najednou zjistíte, že "normální" pracující rodina má běžně 33 tis. Kč disponibilních a v nemoci jen 19 tis. Kč (na čtyři lidi), zatímco osoba nepracující s dětmi může mít klidně 32 tis. Kč (cca 11 tis. Kč čistá odměna pěstouna, 7 tis. Kč invalidní důchod, 8 tis. Kč příspěvek na bydlení, 6 tis. Kč příspěvek na pěstounskou péči, to pouze na 3 lidi v domácnosti). Vedle toho by stát doplácel takovéto rodině až 3.396,- Kč na zálohové výživné. Takováto modelová rodina (které skutečně existují) by pak měla i standardní rozpočet vyšší než běžná rodina, která z pohledu zákona potřebná není. Je to na hlavu postavené, s příspěvky a doplatky na bydlení a příspěvkem na pěstounskou péči je nutné u 2,7 násobku počítat. Navíc ani neřeším, že jeden z návrh KSČM má zánik nároku na náhradní výživné až u překročení 2,9 násobku, pokud již předtím došlo k přiznání nároku. Disproporce tedy může být ještě vyšší.
- přeplatek na náhradním výživném se bude dostávat zpět často jen velmi těžko. U jednoho dospělého a dvou dětí nelze exekučně srazit nic pod cca 10 tis. Kč (to je zase trochu nelogické v kontextu předchozího odstavce, na jednu stranu mohu mít potřebné s reálným disponibilním příjmem přes 30 tis. Kč, ale na druhé straně klidně pak někomu, kde došlo k přeplatku seberu část peněz z 11 tis. Kč plus tedy jasného příspěvku na bydlení, který exekuci nepodlého, takže reálně tak 20 tis. Kč, ten už při placení výživného klidně 500,- Kč měsíčně potřebný není.
- návrh ČSSD má pro nárok na vrácení přeplatku pro jistotu v § 13 odst. 3 rovnou prekluzi. I když tedy bude pro přeplatek veden výkon rozhodnutí, tak co se nedostane zpět do 3 let od zjištění přeplatku (nebo 10 let od vyplacení), tak se fakticky promine. Bude se to tedy muset řešit výhradně přes trestní právo a to je krapet pitomost. Dotyčný za to dostane stejně s ohledem na péči o děti maximálně podmínku a jen to bude stát rozpočet další nemalé peníze.
- a poslední poněkud kontroverzní je vymezení okruhu oprávněných osob u návrhu ČSSD, kde v ust. § 2 odst. 1 písm. b) je i odkaz na azylový zákon, což okruh osob rozšiřuje velmi nepříjemně. Vždyť tam už je to téměř automaticky nevratná dávka. Navíc je otázkou, proč zahrnovat do okruhu i tyto osoby zrovna tímto způsobem, ještě bych chápal, kdyby povinná osoba byla občanem EU (což mimochodem je také problém toho, že se vůbec neřeší problematika povinné osoby, aneb cizinec, který tu již nikdy nebude a bude otázkou, jestli by nebyl jako otec označen pouze účelově).
Nechci tedy hodnotit, jestli něco takového má nebo nemá být. Chtěl bych ovšem, pokud by to už být mělo, tak aby to neumožňovalo snadné zneužití a také aby to necílilo na osoby, které reálně na tom jsou mnohem lépe, než osoby jiné, které ale mají smůlu (většinou tedy kombinace kompletní rodina a bohužel příjmy zahrnující se do 2,7 násobku existenčního minima).
, ale bydlení apod., dle mě se musí řešit obecně pro všechny potřebné, takže ani podobné arguzmenty nejsou pro mě důvod, dávat druhému případu ze svých daní solidárně třeba jenom korunu...