Plátci daní (tj. občané a firmy) by si mohli zvolit na jaké veřejné projekty má jít část jejich daní (dejme tomu 10-20%). Tato část daně by byla "povině volitelná" tj. bylo by poviné ji zaplatit, volitelné by však bylo vybrat si, který veřejný projekt budou moje peníze podporovat. O realizaci či nerealizaci toho kterého veřejného projektu zařazeného do této kategorie financování by rozhodovalo to, zda se na něj touto formou vybraly dostatečné prostředky (zda ho podpořilo dost plátců dostatečnou částkou). Není-li mnou vybraný projekt realizován, postupuje mnou alokovaná část daně na jiné mnou vybrané projekty. Nejsou-li realizovány žádné, propadá i tato částka do standartního státního rozpočtu (jako normální "nevolitelné" daně).
Proč poviná součást daní ? Oč je lepší než dobrovolná zbírka?
U crowdfundingu samotného (stejně jako účasti na jakémkoli společném projektu) existuje úskalí, že náš osobní vliv na výsledek společného projektu stejně jako kontrola nad effektivním využitím naší investice je vždy menší než u projektu čistě našeho osobního (tj. který závisí pouze na naší osobně). Proto je pochopitelná a opodstatněná nedůvěra kterou člověk má při dobrovolné vkládáním peněz a úsilí do veřejných projektů a to že preferuje rize osobní užitek záleží-li to čistě na něm (extrémní formou je pak heslo "kdo neokrádá stát, okrádá rodinu"). Proto se není možné spoléhat na to, že lidé dobrovolně (fromou zbírky či daru) zafinancují jim samotným prospěšné veřejné projekty (např. stavba silnic) - neudělají to např. proto že z hlediska teorie her je výhodnější strategie být příživník který minimum investuje a užitek z veřejného projektu stejně získá. Proto je třeba garantovat každému přispivateli, že na veřejné projekty státu budou přispívat i ostatní nějakým "spravedlivým" dílem a všichni si mezi sebe dělí náklady a užitek. Podobně jako funguje např. dodržování a vymáhání zákonů: Lidé jsou ochotni přistoupit ve vlastním zájmu na dodržování určitých zákonů, které je chrání ale zároveňo omezují pouze tehdy, pokud někdo garantuje reciprocitu. V okamžiku, že vyhání reciprocity zákona selže, nastává anarchie a rozvijí se kriminalita, náslilí a msta, přestože je to pro všechny zůčastněné nevýhodné, bylo by pro každého jednotlivce v takovém prostředí ještě nevýhodnější, kdyby sám zákony dodržoval dodržoval zatímco to ostatní nedělají. Ze stejného důvodu je znevýhodněn ten, kdo se podílí z dobročinosti na veřejných projektech v prostředí, kde není zaručeno, že to budou dělat i jiní.
Pozitiva:
- effektivní nástroj přímé demokracie - zvolit si konkrétní projekt je mnohem přímější než volit zástupce či stranu, která projekt podporuje. Přitom je tento prvek příme demokracie organizačně jednodužší a méně nákladný než jiné ( např. referendum ), protože ho lze snadno začlenit do elektronického daňového přiznání. Případná manipulace je méně kritická než u voleb či referenda, protože zde nejde o politické témata potencialně ohrožující lidská práva, svobodu a demokracii.
- pocit spravedlnosti a smysluplnosti daní - Z psychologického hlediska pochopitelně nepůsobí dobře pokud musíme povině někobu odevzdat peníze aby je on ( stát, politik ) využil jak uzná z vhodné aniž by jsme měli na to přímý vliv a kontrolu. Takto by bylo zřetelné na co konkrétně naše peníze jdou když už je máme platit.
- větší zaintersovanost občanů ve veřejném dění - Tento psychologický effekt by posílil pocit lidí, že stát je tvořen jimy a pro ně, pro realizaci jejich společných zájmů, ne že jim někdo něco "z hůry" diktuje. Idealistická představa vzniku sátu říká, že se do států (a jiných společenství) združli lidé proto, aby mohli společně zajisit své zájmy, které jednotlivci nebo menší skupiny zajistit samy nemohou (např. bezpečnost, potírání zločinu, platnost společné měny, infrastrukturu). Tento nástroj by nás k tomuto ideálu zas o kus přiblížil. Dovolil by lidem jasně určit, které to jsou ty společné zájmy kvůli kterým oni konkrétně ve státu participují, a přímo je konkrétně podpořit.
- odstranění kontroverznosti některých veřejných projektů - Prakticky u všech veřejných zakázek existuje kontroverze nad tím zda skutečně slouží zájmum dost velké části veřejnosti, aby byly veřejné výdaje ospravedlnitelné. V některé případy jsou však obvláště kontraverzní - např. podpora sportu či umění (státem dotovaná stavba fotbalového stadionu, státní grant na natáčení nějakého filmu nebo provoz nějaké galerie), případně kosmický program (v česku asi nehrozí, ale v principu...) nebo jiný vědecký megaprojekt. Podobně kontraverzní může být stavba lokální infrastruktury, kdy jedna část země dotuje infrastrukturu v jinde. Pokud bude lidem umožněno přiřadit část svých daní na konkrétní projekty, přestanout být tyto projekty kontroverzní, protože bude jasné a zpětně dohledatelné, kdo ten který projekt zaplatil. Zároveň budou mít plátci pocit, že výsledek veřejného projektu je skutečně jejich - což je motivační, posiluje sounáležitost občanů.
- větší transparentnost veřejných zakázek - Už to že o realizaci či nerealizaci jednotlivých projektů bude rozhodovat zájem občanů omezuje prostor pro korupci a lobování. Dále to, že občan své peníze alokuje na jeden nebo několik málo projektů jejichž dokumentace musí být veřejně přístupná, mu umožní a motivuje se podrobněji o průběh realizace jeho vybraného projektu zajímat (mnohem snáze než o kupu všech anonymních veřejných projektů ve státě). To by mělo zajistit že kontrola veřejných zakázek veřejností bude nejen možná, ale také v reálu prováděná, a tedy velmi zvýšit pravděpodobnost odhalení nějakých nesrovnalostí, podvodů a nekalých praktik.
- Dnes si neumím představit že by tato "povině volitelná" představovala významnou část daní, protože většina státních výdajů je mandatorních a provozních, a investice na konkrétní projekty jsou jen malá část. Je ale v zájmu všech toto do budoucna zmenit - tj. zvýšit podíl investic. Přitom diskutované effekty crowdfundingové daně na snížení kontroverznosti státních investic a omezení korupce potírá některé argumenty proti státním investicím.
- Existuje jistě určitý prostor pro manipulaci veřejným míněním, kde mohou být občané ovlivňováni komerční kampaní zájmových skupiny aby volily projekty které z odborného hlediska třeba nejsou perspektivní. Je možné argumentovat že veřejnost není schopna detailně analyzovat specifika takových otázak jako: Jaký je vědecký přínos vypuštění družice nebo stavby laserového centra? nebo jestli je pro zemi potřebnější železniční koridor, dálnice nebo průplav?. Tento argument se však dá stejně tak namítnout proti demokracii a volnému trhu jako takovým, a alternativou je pouze uzavřena státní experní komise, která je zájmovými lobby a osobními zájmy ovlivnitelná ještě snáze. Pro minimalizaci tohoto problému je možné udělat např. to, že jednotlivé projekty budou veřejnosti náležitě vysvětleny, a že budou jasně formulovány principy a pravidla na základě nichž budou preselektovánby projekty které se budou moci daňového crowdfundingu účasnit. Podmínky takové preselekce by měly zajistit že projekt bude skutečně charakteru všeobecného veřejného zájmu, že nehrozí střed zájmu (že by si někdo ze svých daní zaplatil zakázku sám pro sebe např.) a možná by mohly být vyloučeny projekty příliž technicky specifické které není schopna obecná veřejnost adekvátně posoudit a rozhodnout. Přiznávám že v tomto bodě může být realizace poněkud problematická a nákladná, a nemám promyšlené žádné robusní řešení.
)Otázka je, jestli má takový systém smysl zavádět na rozjezd v nějakém nízkém objemu pár procent daně, když ten výsledný efekt nemusí ani pokrýt náklady na tu byrokracii, která se zas se snížením objemu o tolik nesníží.