Ovšem opravdu jen na první pohled. Tak je vypíšu, ať je materiál pro další diskuze.
To se zdá logické, ovšem pouze do doby než si uvědomíme, že o tom zda dluh existuje rozhoduje soud, tedy stát, tedy lidé žijící na určitém území. Pokud lidé skrze své soudy mohou rozhodnout o existenci dluhu, mohou stejně tak rozhodnout o jeho neexistenci. Nejedná se o vyvlastnění, jelikož dluh v případě oddlužení zaniká a jeho vlastnictví není nikam převáděno. A už dnes soudy, tedy stát, tedy lidé rozhodují o možnosti zaplatit pouze 30% dluhu, ve stejném duchu je možné rozhodnout o zaplacení 0% pokud lidé uznají, že je to v daném případě lepší pro celek, pro společnost. Takže vidíme, že autor pouze zjednodušil náhled na dluhy na strany věřitel a dlužník a nevzal v potaz společnost ve které obě strany žijí.Odpuštění dluhu je možné tehdy, pokud je existentní dluh přičitatelný konkrétnímu dlužníkovi a pokud věřitel tímto dluhem neomezeně disponuje. Dluh může odpustit pouze věřitel sám nebo jeho dědicové. Pokud ho odpouští někdo jiný, jedná se o skryté vyvlastnění.
K tomu by určitě docházelo, pokud by bylo oddlužování mechanické, bez myšlenkovité, bez posuzování každého jednotlivého případu. Je nutné každý případ posoudit zvlášť, jak k dluhům došlo a v žádném případě nedělat z oddlužení nárok. Má jít o dání šance předluženým, že to může skončit, že mají naději vrátit se do normální společnosti. Věčné, nikdy nekončící exekuce člověka ze společnosti vyčleňují a vyloučený člověk je pro společnost nebezpečný obzvláště pokud jich je více.Uvedený návrh by nevedl ke snížení úrovně chudoby, ale pouze k tomu, že by se dlužníci zbavovali svých dluhů jednoduše tak, že by se z nich stali ještě větší dlužníci. To by nakonec vedlo k tomu, že by se dlužníky nakonec stali i jejich věřitelé a úroveň chudoby by se jen prohloubila.
