Sansom píše:
Ja osobne jsem spise pro povinne ockovani, z duvodu socialnich a efektivnosti. Ale CO se ma ockovat, CIM a v JAKE INTENZITE, k tomu imho nemam dost informaci ani znalosti...
Tak číst jistě umíš a každá vakcína má svůj příbalový leták. Faktem je, že v originálu toho bývá napsáno mnohem více, ale i to lze dohledat a upřesnit. No a pak je to na každém, jak rozumí tomu, co tam napsáno, a má možnost se poradit i s odborníkem. Ostatně to by měl rodič dostat jako první: příbalový leták od vakcíny, než dojde k rozhodnutí zda očkovat. Má ho každá krabička s léky. Je to povinnost lékaře - informovat o tom, co pacientovi předepisuje.
Moje zkušenost je jiná. Až do okamžiku, kdy jsem si vyžádala ten leták sama, (a stejně jsem ho nedostala, ale mi dali brožurku, proč je dobré očkovat.) pak jsme začali vést polemiku s naší doktorkou a domluvily jsme se.
Nicméně i mne by zajímalo, dle čeho vybírají vakcíny a nemoci, proti kterým nařizují povinně očkovat.
Také by bylo vhodné ujasnit pojmy - jestliže někdo zpochybňuje systém povinného očkování neznamená to, že volá po neočkování, ale jen po úpravě represivního přístupu, po které bude proočkovanost vysoká, ale nebude se jí dosahovat zásahem do lidských práv, nýbrž informovaností.
Narůstá nedůvěra rodičů k lékařům - čím větší tlak tím větší protitlak (nedůvěra je již nyní na vysoké úrovni vinou jednostranné a nátlakové “informovanosti” ze strany státu a lékařů)
Větší represí se ještě zvýší obcházení zákona - nepřehlednost/nejasnost situace neb se jí mnozí snaží jakkoliv to jde obcházet (falešná potvrzení o očkování, o kontraindikaci a pod.)
A ve výsledku zájem dítěte je v této chvíli na posledním místě, není prostor zabývat se jak dítě očkování snáší, či zda není nemocné, nebo zda ho izolace z kolektivního zařízení nepoškodí - jediný zájem, který všechny subjekty mají a budou mít ještě silnější je hlavně vše naočkovat bez ohledu na okolnosti.
A pro ilustraci, odpověď od člena vakcinologickej společnosti na otázku:
"Proč očkovací kalendář nutí rodiče očkovat hexu ve schématu 3+1, když schéma 2+1 je dle výrobce stejně účinné?
Očkovací schéma 2+1 je téměř stejně účinné a možným přechodem na toto schéma se budeme velmi záhy zabývat. Důvody jsou však naprosto dominantně ekonomické ne zdravotní. Zatím stále schéma 3+1 v Evropě dominuje."
http://www.vakcinace.eu/otazky-a-odpovedi-blue
Budu citovat jeden post: [quote]V poslední době stále roste počet rodičů, kteří se k očkování staví negativně či se značnou rezervou.
Možná z důvodu, že skupina lidí, kteří o očkování přemýšlejí a shromažďují informace je stále hlasitější. Je tedy zjevné, že tato akce vyvolala také reakce. Řada nejasností, nepravdivých informací a lživých a manipulativních jednání vede k zamyšlení.
Neustále slýcháme, že rodiče, kteří nechtějí své děti nechat očkovat, jsou nezodpovědní a zanedbávají tak povinnou péči o dítě. Není to však pravdou. Takový argument neobstojí ani z hlediska českého či mezinárodního práva. Nařízení povinně očkovat bylo pouze rozhodnutí vlády ČR. Povinná očkování, zahrnuta ve vakcíně InfanrixHexa (Hexacina), obsahují tyto nemoci: tetanus,
pertusi, difterii, poliomyelitis, hepatitis typu B a invazivní infekce vyvolané hemofilem B. Druhou vakcínou, která je nutná ke splnění povinného očkování, je Priorix. Ten zahrnuje následující dětské nemoci – spalničky, zarděnky a infekční příušnice. Tato očkování jsou dána vyhláškou a státní správa proto kontroluje rozsah očkování.
A státní správa také může tuto vyhláškou ukládající povinnost doplnit či zrušit. Na druhou stranu, odpovědnost za své děti nesou pouze rodiče.
Pokud se dítěti cokoliv stane, zahrnujíce i následky očkování, zodpovědní jsou pouze rodiče. Nikoliv pediatři, kteří vakcíny píchají, ani stát, který tuto povinnost ukládá.
Položme si tedy otázku, proč by měl kdokoliv doporučovat, ukládat či dokonce nařizovat pediatrům nahlašovat rodiče neočkovaných dětí orgánům státní správy? Neexistuje žádná ohlašovací povinnost v tomto smyslu. Stát se k těmto informacím může dostat příslušnými pravomocemi a prostředky.
Dětští lékaři by neměli aktivně oznamovat orgánům státní správy neočkující rodiče. Bylo by ale vhodné položit orgánem státní správy rodičům dotaz, proč u konkrétního dítěte nebylo očkování provedeno.
Dále si položme otázku- proč by zdravé dítě nemohlo navštěvovat kolektivní zařízení? Vždyť očkované dítě nerovná se zdravé dítě a neočkované nerovná se nemocné či nakažlivé dítě. Proč by tedy i neočkované děti nemohly navštěvovat kolektivní zařízení bez omezení? Proč by měly být diskriminovány? Pokud chce správa přijímat pouze očkované děti, musí toto diskriminační rozhodnutí zdůvodnit odborným posudkem. Vždyť v doporučení stačí pouze uvézt, že je dítě zdravé a neočkované, ať si každý ředitel konkrétní školky sám rozhodne, zda-li dítě přijme či ne.
Navíc, neočkované dítě nemůže epidemiologicky ohrozit ostatní děti ve školce očkujícími nemocemi, protože ty jsou přeci očkované. Nejsou však známy hranice kolektivní imunity pro jednotlivá onemocnění, proti nimž se povinně očkuje. Očkované či neočkované děti se vzájemně ohrožují drobnými infekty zejména horních dýchacích cest, přibližně 5-7 infektů ročně, což je dnes v normě.
Dále si položme otázku, koho budou rodiče vláčet k soudu, až se u jejich dítěte po měsících, ale třeba i létech objeví psychické problémy nebo určitý stupeň školního neprospěchu, který se bude vztahovat k očkování v kojeneckém věku? Stát, který nařizuje? Pediatr, který aplikuje? Sociální správa, která donucuje pod pohrůžkou odebrání dětí? Jak by to asi dopadlo v naší zemi, v zemi legislativně nezvyklé, zmatené, kde se právo tak těžko vymáhá? Kdo bude zodpovědný? Kdo se bude zodpovídat rodičům, kteří pouze plnili nařízení shora, navzdory svému vlastnímu přesvědčení?
Úkolem ve vztahu k očkování je vyšetřit pacienta, prohlásit ho za zdravého, což je předpokladem k očkování, očkování doporučit a po souhlasu rodičů odsouhlasenou vakcínu aplikovat dítěti.
Formulář pro přijetí do mateřské školky řádně vyplnit. Není a nemůže být možné, aby pediatři rozhodovali o tom, zda bude či nebude dítě přijato do kolektivního zařízení.
Stejně tak je nežádoucí, aby pediatři své chlebodárce ohlašovali či udávali, vůbec nepřipadá v úvahu, aby pediatři vyřazovali z péče děti, jejichž rodiče nemají v očkování důvěru.
Je-li očkování nařízeno státem, je pouze jeho povinností jeho výsledky sledovat a kontrolovat. Stát nesmí svou zodpovědnost převádět na dětské lékaře.
Čerpáno ze Zdravotních novin ze dne 1.9.2014 číslo 19.[/quote]
V Německu byla povinnost očkování zrušena v roce 1983. Na základě vzpoury lékařů. Píše o tom ve své knize přední a uznávaný německý odborník na očkování Gerhard Buchwald – Očkování - obchod se strachem