Zrušit povinnost členství v profesních komorách

[Jan.Krupka]

K shora uvedenému si dovoluji navrhnout prolomení státního monopolu právnického vzdělání a zrušení akreditační komise jakožto nástroje prosazování moci státu ve školství. Existují jiné, neprávní formy prověřování kvality škol. Snad už nejsme v 18. století. Angloamerický svět se obešel dobře bez obojího. Společnost nepotřebuje vodit za ručičku a poslouchat státní propagandu už od 6 let věku. Ohledně komor je věc zřejmá: princip veřejnoprávních komor prolamuje maximu právní rovnosti, když právo má platit pro všechny stejně. Samotná existence zájmové samosprávy jako veřejnoprávní korporace vzniklé ze zákona je uchopitelná nejlépe skrze arbitrární politické rozhodnutí. Jediné skutečné ospravedlnění existence těchto subjektů je pak pouze v tradici a je odůvodněné pouze kontrolou, která zabezpečuje zdánlivě organizovaný chod společnosti. Zapadá do toho i garance úrovně poskytovaných služeb, institut zkoušky a dalších prvků jako např. trestání členů, kteří jsou kárně odpovědní. Prakticky se ukazuje, že spíše komora drží stát „pod krkem“, a dokáže spolehlivě kontrolovat prospěch svých členů. Z tohoto pohledu je její existence pochopitelná (z pohledu jejích členů). Profesní komory totiž udělují licence, které vždy omezují vstup do odvětví a také vždy dojde ke snížení nabídky a nárůstu cen. V podstatě jde o možnost vyrušení konkurence byrokratickou bariérou pro udržení monopolních výsad organizace.
Lze tedy dovodit, že obecně vzniká monopol na trhu práce u svobodných profesí, jejichž výkon je zákonným způsobem spjat spoluprací se státními orgány a zástupci těchto povolání vykonávají správní dohled nad druhem poskytovaných služeb. Členství v profesní samosprávě je samo o sobě žárlivě střeženou kapitálovou investicí. Dnes ovšem archaismus profesních komor narušuje nejenom fungování svobodného trhu v oblasti právnických služeb nebo vzdělávání a vede k ekonomickým ztrátám, ale jako koncepce neokorporativismu umožňující privilegovaný přístup do politického procesu v rámci tvorby práva je neslučitelná s koncepcí liberálního státu rovných právních subjektů. Jediné, čeho systém dosahuje pak je, že dochází k ex lege vynuceným neefektivnostem a poškozování zákazníků. Podobná privilegia určitě nepovedou k vytváření tržních cen a kvality těchto služeb, pokud komora jednoduše omezí nabídku práce.
Pro spotřebitele by nakonec byla konkurence „privatizovaných“ profesních komor bez obligatorního členství, která je synonymem pro tržní rivalitu (ale také právního vzdělávání), bezesporu ideálním stavem z hlediska kvality, ceny a společenských nákladů za právní služby a vedla by k rozvrácení neformálních vazeb koalic tvořených vedením komor, akademiky a politickou nomenklaturou, které neproduktivní činností jenom spotřebovávají kapitálové zdroje a manipulují toky veřejných peněz s životními motivacemi eliminovat hrozbu personálních výměn, tj. uhájit své mocenské pozice, kontrolovat rozpočtové „penězovody“ veřejných financí a zakonzervovat právní a ekonomické poměry ve státě.