Tak za prvé - pro všechny, kteří mě tu hodnotí jako trolla a člověka babrajícího se v neplodné historii, nejsem troll - mě o tohle opravdu dost jde (a nejsem sudetský němec).
1. Považuju vysídlení třetiny obyvatelstva českých zemí za tragédii pro tuhle zemi, a za stále žijící, tepající svinstvo. Jak je to živé a zdaleka ne "historické" se ukázalo v poslední prezidentské kampani.
2. Tahle událost předznamenala vývoj kultury a morálky v ČR a pořád ještě tenhle vývoj ovlivňuje. V žádném případě to není "mrtvé", a to na české ani německé straně. To je vidět i ze vzrušené diskuse tady. Proto je to téma potřeba vnitřně otevřít a řešit. Ne společně s Němci na základě nějaké mezistátní deklarace, ale nejdřív uvnitř našeho národa. Česko-Německá deklarace má prd platnost, pokud se i přes její existenci strašák sudetských němců neustále vytahuje.
3. Všichni tady víme, že všichni čeští němci nebyli nacisti, ani ve chvíli, kdy volili v naprosté většině SdP se nerozhodovali pro tuhle volbu z důvodů, že by fandili Hitlerovi, ale proto, že za první republiky byla potlačována jejich práva. To, jakým způsobem se to tehdy dělo by se dneska považovalo za příšerný útlak národnostní menšiny, Přesto byli okradeni a odsunuti podle národnostního klíče. To, že to ještě dneska někdo obhajuje - tvrdí, že odsunout / povraždit lidi podle toho, jakou mají národnost bylo před 70 lety vpořádku - prostě nechápu. Když to bylo vpořádku tehdy, proč to není vpořádku teď? (a obráceně)
4. Naše mezinárodní směřování nabralo (už od první republiky, ale hlavně tou událostí vyhnání) tzv. "slovanské směřování" jako výraz naší příbuznosti s rusy. Vytvořil se jakýsi "československý" národ, a jak se později ukázalo, jednalo se o zcela neviabilní umělý konstrukt. Jak historie a kulturní vývoj, tak genetické analýzy ukazují na mnohem větší spřízněnost čechů s němci (zejména Sasko a Rakousko) než se slováky a potažmo s rusy, včetně toho, co během ranného novověku ovlivňovalo dění u nás nejvíce, tedy náboženské reformace. Celé tohle "slovanství" čechů je lež, která zničila a stále ničí tisíce let vývoje kultury a morálky na našem území a znemožňuje nám vlastenecké myšlení, protože vlastenectví založené na našem slovanském spolupůvodu s rusy už nikomu nevoní.
5. Celý ten koncept "cizáctví" a "páté kolony" českých němců je chybný. Po celý ranný novověk docházelo vzhledem k tomu, co okolo nás bylo k poněmčování českých elit, smíšená manželství mezi "čechy" a "němci" byla pravidlem, i když se tehdy jako "němci" označovali spíše lidé, kteří opravdu aktuálně přišli odněkud z jiných německých zemí (např. přišel do obce řemeslník a vzal si za ženu místní děvče). V protikladu proti tomu, jak se chápe národní obrození jako celonárodní vzepětí českého ducha, šlo o relativně izolovaný děj. Spousta lidí zůstávala až do konce 19 století "národnostně neuvědomělých" a oproti národnosti cítili spíše svojí příslušnost k zemi jako takové, tedy k čechám nebo moravě, bez ohledu na to, jestli mluvili česky nebo německy. Tahle příslušnost k zemi vela k tomu, že etnický původ, často smíšený, v "národnostním uvědomění" nemusel hrát velkou roli - tak se mohl Hans Friedrich Tirsch stát bez problémů českým vlastencem Miroslavem Tyršem, a založit Sokola spolu s Jindřichem Fügnerem, narozeným jako Heinrich Anton Fügner. Zároveň tahle absence hranic mezi národnostmi vedla zejména v příhraničních oblastech k výraznému poněmčování původně etnických čechů, zároveň byly zhusta poněmčeny i české elity, dorozumívající se německy. To všechno je velmi dobře zdokumentováno. Vyhnaní čeští němci tedy nebyli v žádném případě "cizáckým" živlem, jejich vyhnáním přišly čechy a morava o spoustu výborných lidí.
6. Tohle všechno řečeno, pojďme se věnovat možnosti odškodnění. Z mého hlediska by bylo morálně naprosto vpořádku. Bylo-li něco před 70 lety ukradeno a jsou li k tomu dohledatelní dědicové, mělo by to být vráceno, pokud to není možné, musí následovat finanční náhrada. Jediné propadnutí majetku je možné v tom případě, že by se individuálně prokázalo, že daný člověk se aktivně dopouštěl zločinů, byl členem nějaké nacistické místní samosprávy apod. Je potřeba vytrvale a jasně trvat na tom, že nacismus byl zločinný režim a pokud se na jeho prosazování někdo aktivně podílel (tj. ne jen členstvím v nějaké straně), musí za to nést odpovědnost. Naprosto podporuju jakékoli majektové nároky lidí, kteří neudělali nic kromě toho, že byli "němci", a není na tom nic špatného, je to stejné, jako když podporuju restituční nároky lidí, kteří nic neudělali, ale byli "buržoazie".
Nerozčilujte se a čtěte dál.
7. Oba nástupnické státy Německé říše po válce neodškodňovaly individuálně škody vzniklé v ČSR v průběhu války, ani rodiny obětí, ani materiální škody (ty nebyly ve srovnání s ostatními zeměmi velké). V porovnání s požadovanými válečnými reparacemi bylo ČSR vyplaceno minimum. V současné době jsou individuálně odškodňováni nuceně nasazení, (
http://www.fondbudoucnosti.cz/obeti-nac ... asazenych/) spoustu lidí ale samozřejmě odškodnit nelze. Vzhledem k tomuto dle mého existujícímu "dluhu" ze strany německa a i vzhledem k tomu, že ke škodám na majetku sudetských němců došlo zejména v důsledku válečných aktivit říše, bylo by vhodné obrátit se na vládu nástupnického státu, což je teď Německo, a požadovat vytvoření společného Německo-Českého zvláštního fondu pro odškodnění sudetských/českých němců. Do jaké míry by do toho měla přispívat Česká republika je na diskusi, podle mě tak kolem 10-20 procent bylo adekvátní (reálný prospěch ČSR ze zabrání majetku sudetských němců by musel někdo vyčíslit, ale je to vždycky politická dohoda). Stejným lidem nebo jejich dědicům by měla být nabídnuta možnost dvojího občanství s Českou Republikou jako výraz příslušnosti k zemi (resp. měla by být zrušena zákonná ustanovení rušící jejich nárok na občanství na základě národnosti a zajištěno dědění občanství, tak by se stali českými občany již narozením).
JDE
