Chudoba jako porušování lidských práv – příspěvky mimo mísu

[Ivan.Sirko]

Ivane, já netušila, že tu chceš probírat filosofii. Právo na svobodu názoru je v tuto chvíli asi stejné jako právo nebýt chudý.

Proč? Pokud své právo na svobodu názoru budu prezentovat tak, že přelezu přes plot k sousedovi, vlezu mu do bytu a tam mu budu tvrdit, že je debil, velmi pravděpodobně mi dá, slušně řečeno, přes ústa a stěžovat si sice můžu, ale bude mi to asi málo platné.

Analogicky mám právo nebýt chudý v tom smyslu, kdy kdokoli má nárok na sociální dávky a těch je tolik, že stačí dojít na sociálku a ptát se (případně se ptát žadatelů, když fakt nevím, co a jak).

Kdo ale pro ty dávky nedojde čistě proto, že se o to nestará, toho bych přirovnala k těm, kteří svůj svobodný názor jdou prezentovat někomu domů a tam se o něm vyjadřovat nelichotivě.

Čímžto je z mého hlediska téma filosofické uzavřené a dále přemýšlím o reálném řešení situací, kdy je výše dané právo porušeno systémovou chybou (člověk si vezme příliš vysoký úvěr na příliš vysoký úrok a pak se musí schovávat před úřady, žena má dítě s neseriózním mužem, který jí neplatí zákonem předepsané dávky...).

Nicméně znám příslušníky obou skupin a vím, že když se sami trošku snaží, tak i oni se té skutečné chudobě, kdy by neměli na jídlo, mohou vyhnout. Pro zbytek je tu psycholog či psychiatr, neboť tam je to spíše patologické. Doporučuji si občas popovídat například s prodejci Nového Prostoru - tito lidé jsou často příslušníci skupiny, co byla za hranicí chudoby a bylo jí pomoženo možností, aby si sami vydělali peníze. Následně bydlí na ubytovně a mají peníze na jídlo. A to i když se musí schovávat před věřiteli.

[Ivan.Sirko]

Nutné náklady (bydlení, elektřina, plyn) sežerou většinou velkou část příjmů. Tyto náklady bychom měli korigovat !!!!.

Jak to chceš korigovat? A jen proboha ne dalšími regulacemi. Obecně jakékoli regulace považuji za největší zlo, co existuje. Pak člověk čte o tom, jak někdo zjistil, že by mohl dělat to či ono (a chránit se před chudobou), ale naběhly na něj úřady, v lepším případě mu to jen zavřeli, v horším rovnou napálili pokutu.

Korigovat zcela jistě ano, a samozřejmě že nikoliv regulacemi. Jsme piráti, proto bychom měli využít moderní technologie a použít globální know-how (okopírovat nějaký dobrý nápad u kolegů), a pokusit se najít třetí cestu. Tou by mohlo být podle mého názoru vybudování příznivého ekosystému (legislativního, technického, poradenského, ...) pro koncept energeticky soběstačných obcí a měst, jako mají třeba ve Fledheimu u Berlína. Problém s regulací se vypaří sám (při dnešní úrovni výkonu ekonomiky by se tak stalo možná dokonce rychleji než si představujeme, navíc se krajina zbaví těch otřesných dalekonosných vedení). Mělo by to samozřejmě pozitivní dopad na úroveň chudoby (která je koneckonců předmětem tohoto vlákna) a to správným způsobem, tedy relativizací nutných životních nákladů pro všechny, aniž by kdokoliv komukoliv cokoliv bral či přerozkrádal.

To je samozřejmě pouze příklad, ale myslím že ukazuje směr, kam bychom se měli dívat abychom našli společnou řeč.

[Ivan.Sirko]

Nechápu tvou otázku. Já vysvětluji proč k těm válkám a revolucím dochází...

Protože se bavíme o současné situaci a ty tvrdíš, že tento obvyklý cyklus bývá završen vyjmenovanými "revolučními" změnami, které vztahy srovnají a celé to začne fungovat. (netvrdím, že je to správná či jediná cesta, jen konstatuji fakt jako ty). Ptám se, že pokud to tak je, máš pocit, že při revoluci v průměru každých 15-20 let stejně dochází k situaci, že hlavní brzdou ekonomiky je hromadění kapitálu??? Možná, že příčina současných problémů tady je spíše jinde.....

Nic takového netvrdím. Hromadění kapitálu je hybnou silou rozvoje, ale bez tlumícího zásahu může vyvolat sociální rozpory, které vyústí v revolucích a válkách. Revoluce a války jsou důsledkem neřešení rozporu mezi lidskou společností a tržní motivací k tvorbě zdrojů. Sociální systém eskalaci těchto rozporů může zabránit. Znovu připomínám, z čistě tržního pohledu by bylo nejlepší invalidy a nezaměstnané fyzicky likvidovat.

[Ivan.Sirko]

Vím že strana prosazuje zavedení nepodmíněného základního příjmu a diskuze je tady i když mne tam vyskakuje: "Nejste oprávněn číst toto fórum".

Nejsem si vědom toho, že by strana prosazovala nepodmíněný základní příjem (ale možná jsem něco minul). Vím jen tolik, že jsou ve straně lidé, kteří jsou pro a lidé, kteří jsou proti. Já jsem zásadně PROTI. Už jen titulek mi přijde zcestný (ale možná šlo o cílenou provokaci s cílem vyvolat co největší diskuzi;-). Titulek bych změnil na "Chudoba jako základní lidské právo". Nechápu, kde se bere přesvědčení, že každý chce být bohatý anebo mít zaručený nějaký základní příjem. Dovolím si vykopírovat svůj příspěvek, pokud někdo nemá přístup do druhého fóra.
(Nejen) v tomto případě mi totiž pomáhá analogie s dětmi. Můj syn má kromě školy nějaké pravidelné základní povinnosti - např. vynášení koše s odpadky. Dostává pak týdně malé kapesné. Pokud koš nevynese. Kapesné nedostane. Není to trest. Má možnost svobodné volby. Pokud udělá nějakou práci navíc. Může si vydělat i něco nad rámec kapesného. Je to můj systém jak děti naučit, že za svůj čas a energii strávenou nějakou prací a dostane na základě předchozí dohody dojednanou odměnu. S tímto systémem samozřejmě nemusíte souhlasit.
Pokud bych ale svému synovi dával základní kapesné bez toho, aby musel udělat byť sebemenší činnost, stalo by se pár pro mě nepříjemných věcí:
- Můj syn by nepochopil smysl peněz (tj. že je to odměna za vykonanou činnost nebo-li pozměněná vynaložená energie) a začal by brát základní příjem jako svoje nezadatelné právo.
- Vzhledem k tomu, že člověk je v podstatě tvor líný, tak by se mohl raději spokojit se základním příjmem než by cokoliv tvořil a byl přínosem sobě a ostatním.
- To souvisí i s tím, že nemálo lidí se zaměří raději na to, jak tlačit na zvyšování základního příjmu (demonstrace, apod.) než na to jak si ho aktivně zvýšit.
- Můj syn by se na mě také stal závislým. Pokud by se mi něco stalo a já mu již nemohl dával základní příjem, očekával by logicky, že peníze sami přijdou odjinud. Velmi pravděpodobně by ho nezajímaly důvody (např. můj těžký úraz), ale jenom to, že najednou nemá svoje peníze na které si zvyknul. Myslím, že by mu pak bylo těžké vysvětlit, že si peníze může vydělat sám a nečekat až mu je tatínek (analogicky stát) bez práce dá.
- V neposlední řadě někteří lidé nepotřebují ke svému bytí peníze. Ze své pozice nechápu, proč rozdávat peníze lidem, kteří o ně nestojí. Je totiž spousta možností jak si peníze vydělat. Čas, kdy nás všechny nahradí v práci roboti patří i v dnešní době do oblasti sci-fi. Osobně soudím, že tento čas nikdy nenastane. Stačí se jen podívat kolem sebe - jak některé činnosti zanikají (resp. jsou automatizovány), nové možnosti výdělku vznikají. Je sice pravda, že nově vznikající činnosti zpravidla vyžadují vyšší kvalifikaci, ale takový je hold náš svět. Není moc lidí, kteří skončí školu a pak už se celý život nemusí ve svém zaměstnání nic nového naučit. Je hold volbou každého z nás jak chceme ten svůj život vést a jak využít svůj čas. Život zdaleka není jen o penězích, ale je na každém z nás abychom si vybrali svoji míru.
Pokud mi k životu stačí nula peněz, stát ode mě klidně může obdržet nula práce. Přišlo by mi vskutku divné, že bych za nula práce (činnosti) dostával základní příjem. To poněkud popírá význam peněz (viz. výše).

[Daniel.Hradsky]

Ivo: Aplikovat Marxův popis divokého protokapitalismu konce 19. stol. na současnou postsocialistickou společnost mi připadá poněkud mimo. Neříkám, že teorie o hromadění kapitálu a sociálních otřesech je blbost. Ale popisuje dobu, kdy po staletí klidu patřila většina půdy, výrobních prostředků a vlastně celé země hrstce šlechty a církví a několika úspěšným kapitalistům, které by jsi spočítal na prstech jedné ruky. Střední třída (tj. dnešní ti, kteří mají jen o generaci starší mobil, auto nicmoc, každý den maso a nadávají sice na složenky, ale nakonec to nějak poplatí) takřka neexistovala. Sociální systémy nebyly vůbec žádné. V té době bych byl asi také marxista.
Sám říkáš, že důsledkem takového kapitalismu, jsou sociální otřesy a války, které systém jaksi resetují.
Takže, prosím, vem v potaz:
a) za posledních pouhých 80 let se náš systém resetoval takřka každých 15 let. (válka, revoluce, reformy, znárodňování, privatizace, perestrojka) Takže si myslím, že systém je resetován ažaž.
b) v současné době každý ekonomicky činný člověk odvádí zhruba 50% svého výdělku státu na různých daních, poplatcích a odvodech, nepočítaje platby státním firmám jako je např. ČEZ. Tyto odvody by měly sloužit k tebou vyzývanému sociálnímu smíru a budování infrastruktury. Nevím o kolik více by měl pro sociální smír ještě dělat. Tyto odvody totiž nedostává nějaký na žocích peněz sedící kapitalista, ale stát. Věř mi, že bych je raději dával chudým.
c) náš dosavadní systém není liberální, jak mnozí neomarxisté s oblibou tvrdí, aby mohli na lidi, co chtějí trochu volnosti a samostatného podnikání, házet špínu, ale jedná se o jakýsi přeregulovaný systém korporátně politického klientelismu, který s opravdovým liberalismem a svobodou nemá moc společného.

Takže prostě nepopírám platnost některých tebou zmiňovaných mechanismů, jen si myslím, že štěkáš na nesprávném hrobě.

[anonym2064]

Ještě k tomu synovi co psal Aleš. To je krásná ukázka právě základního příjmu. Kluk má zdarma stravu, bydlení, lidi a když chce něco navíc musí ven s košem.

A jinak souhlasím s Martinem. Dnešní společnost dává příliš mnoho překážek k dosažení soběstačnosti. Např. daň z nemovitosti je toho krásná ukázka. Když už nakrásně budu mít pozemek a chtěl bych si pouze pěstovat/chovat jídlo, s tím že přebytky směním třeba za oblečení, nutí mně stát stejně vydělat peníze abych mohl zaplatit daň.

měl sem rozepsáno pár příkladů a tento byl mezi nimi
jako další - fotovoltaika - jak složité je vše vyřídit a montáž pak trvá dva dny a pak tě čez ojebe na ceně za připojení.
-vlastní studny
příkladů by se našlo více

[Daniel.Hradsky]

Danieli, já neštěkám. Ekonomická zákonistost tvorby zisku nezávisí na Marxovi. To, že k resetům dochází častěji není důsledkem chtění, ale objektivní situace, tedy rychlejšího tempa koncentrace kapitálu. Neřešení sociálních rozporů příchod revolucí urychluje (ale možná je to tvůj a Viletův záměr). Chápu, že pod vlivem chybných paradigmat řešíš zdanění a podobnou povrchovou kosmetiku. Nicméně systém zdanění nemá na problém téměř žádný vliv. Nevím zda úmyslně, či z blbosti jsou neustále předkládány pseudoproblémy, které reálně problémem nejsou, nebo jsou zákonitostí.
1)kapitalismus v současných i minulých podmínkách bez dluhů nemůže existovat (pro dosažení tržeb větších než náklady musí být kupní síla navýšena o úvěr, pokud není úvěrování možné, nastává kolaps systému)
2)zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti běžné práce je možné jen v případě snížení životního standardu na úroveň rozvojových zemí. Je vysoce pravděpodobné, že takovou změnu nebude obyvatelstvo akceptovat.
Z tržního hlediska:
Z pohledu korporací jejichž podíl na trhu začíná být dominantní není žádný důvod pro nákup pracovní síly za vyšší cenu. Jak tady píše Simona - v některých zemích lidi nemají žádný důchod, žádnou zdravotní péči a jsou ochotni pracovat za zlomek evropských mezd. Lidi v Evropě se tedy musí přizpůsobit světovému průměru a vrátit se k životní úrovni před sto lety, jinak o ně nebude mít globalizovaný kapitál zájem.

Nevím, mě to že 50% zisku, který v potu tváře vytvořím, odvedu státu, který velkou část promrhá, rozkrade a zašantročí, nepovažuji za povrchovou kosmetiku. Protože kdyby je použil místo toho na "chudé" nebyli by tak chudí. Tohle prostě odkazováním na chybná paradigmata neokecáš.
Potřeba dalších úvěrů vzniká tiskem peněz a následné inflace, místo připuštění deflace a občasného krachu.
Ano, shodujeme se na tom, že nezaměstnanost je důsledkem rozmazlenosti západní civilizace a tudíž nekonkurenceschopnosti v globální ekonomice. Po nějakém čase se to srovná někde uprostřed?
EDIT: Prostě jsme si zvykli, že získávání "standartu" lze dosáhnout pouze tiskem papírků, bez vytváření skutečných hodnot, které by pro ty papírky tvořily podklad, jaksi bez práce, snahy a úsilí. Nemyslím si, že máme dřít 12 hodin/den za dolar na hodinu, ale jak přede mnou správně popisuje Robert, nemůžeme s otevřenou hubou čekat na pečené holuby a vytvářet témata o tom, že je potřeba zakázat chudobu. Není možné, že kdybychom ty papírky netiskli, tak při současné nadprodukci by bylo vše levnější a my se měli paradoxně lépe? Tohle všechno ale není o kapitalismu, ale o politice.

[Ivan.Sirko]

.
.
Děkují Robertu, Alešů a Simone za věcné příspěvky.

Na něco málo odpovím:

Aleši máš pravdu, jsem uvedl nepřesnou informace: „Vím že strana prosazuje zavedení“ Správně jé: „Měl by být nepodmíněný základní příjem diskutován jako komponenta Pirátského programu? 72% z celkového počtu hlasujících 101 členu CF“

vnitrostranicka-diskuze-f75/vseobecny-z ... t5205.html

Roberte:

Mám cítění s lidmi, kteří to nedokáží, jsou nemocní, nebo jde třeba o matku samoživitelku, babičku, kterou rodina připravila o všechno atd.

o tuto skupinu od začátku zde jde

Simono, děkují za účast dámy a především Pirátky, Jana nebude osamocena

A ještě pro Marxisty a neMarkxisty a všichni ostatní:
Prvotním cílem vlákna je a zůstává vypracovat většinový názor Pirátu na jeden z "horkých" společenských problému a přes hlasovaní CF, prostřednictvím podnětu, přijmout jasný postoj strany. Proč? Aby v roce 2014 měli min práce při sepsaní "volebního" programu.

Ivo a Dane, nevadí Váše solo-duo-trio(včetně Marxa), ale zkuste taky par vět k věcí

Panu Marxu chci vzkázat, že za to ne muže, že napsal "Kapitál", a můžeme Váši práci ignorovat, ale skutečny kapitál od toho ne zmizí, včetně tech mechanizmu které nim hýbou. Takže vybodnete na to a seznamte se s EGALITÁRNÍ DEMOKRACIE.

EGALITÁRNÍ DEMOKRACIE

Mimořádně mohutné záplavy ze srpna roku 2002 vyvolaly v naší zemi i širokou diskusi mezi politickými komentátory. V dobách samotné povodně se doslova rozplývali nad projevy solidární pomocí postiženým. A jakmile pak začala vláda hledat prostředky na finanční krytí škod, roztrhl se ve všech sdělovacích prostředcích doslova pytel s ideovými, mravně politizujícími myšlenkami. Klíčovým slovem se v nich stal pojem solidarita a určující tezí tvrzení, že k solidaritě nelze nutit. Nejvýrazněji se projevovali někteří boháči a jejich ideoví zástupci v emotivní diskusi kolem vládou prosazované „milionářské daně“. Bylo až dojemné, jak sami sebe hodnotili coby zaslouženě úspěšné, a veřejnost přesvědčovali že jsou natolik mravně vyspělí, že by dobrovolně poškozeným poskytli dokonce více, než kolik si jim troufá stát vzít formou této daně. A hned k tomu přidávali výhrůžku, že příště tedy nedají dobrovolně nic. Tak hluboce stát zasáhl do jejich vysoké morálky. Na jedné straně se všichni jmenovaní snažili prokázat, že solidarita není vlastní jen socialistům, ale na druhé jasně sdělovali, že solidaritu považují pouze za princip mravního rozhodnutí a ne politické regulace.

Patří k jednomu z mýtů, který s pomocí především sociáldemokratů ve veřejnosti šíří neoliberálové, že solidarita patří do arzenálu politické praxe socialistů. Jako každý mýtus to samozřejmě vůbec není pravdivé. Mezi politické nástroje socialistů nepatří solidarita, ale přerozdělování důchodů. Jen ono je určujícím znakem skutečně sociálního státu a nikoliv nějaká dobrovolná úlitba z velkého majetku motivovaná soucitem bohatého, nebo dokonce jenom jakási oběť uklidňující mu svědomí. Pokud ve slovníku sociálních demokratů a v jejich politických či vládních programech, je používáno slovo solidarita, pak jen oni ví, proč. Ze zkušenosti lze říci, že sociálními demokraty se vždy stávali lidé s vyvinutým sociálním cítěním, ale bohužel s nejasně formulovanou touhou po sociální spravedlnosti. Její přední politici a ideoví vůdci za všechna ta dlouhá léta tak pouze zamlžují mravní a právní rozměry lidské sounáležitosti. A nejen to, dokonce nedokonale kopírují církevní příkazy.

Solidaritu totiž přinesla do lidského soužití náboženství a o kodifikaci do lidských mravů se pak zasloužily církve. Pro muslimy je například poskytování almužny dokonce denním příkazem. Jenže almužny, veškerá charita a všechny ty další, jistě dobře míněné, projevy dobročinnosti však postrádají to zásadní – systémovost. Jedinec může pomoci jen tomu, jehož svízel zná a daruje jen tolik, kolik mu dovolí především vlastní zájmy. Jde tedy o čistě liberální pojetí soucítění s jinými, méně úspěšnými, poraženými, či dokonce postiženými. Naskýtá se v takové situaci ale v prvé řadě otázka, jak lze pomoci trpícím, o nichž se to žádný „pouze svobodně konající jedinec“, nedověděl? Kardinálním společenským problémem následně je, že svobodně poskytovaná pomoc od nezávislých jedinců je vždycky rozdělována „nespravedlivě“. Nedostávají ji všichni postižení podle stupně potřebnosti, ale podle toho, jaký momentální soucit u dárců budí. Takové pojetí solidárnosti je čistým projevem liberální demokracie v níž je dominantní hodnotou svoboda.

Neoliberalismus se sice hlásí k solidaritě, ale vnímá ji jako shovívavou pomoc slabším, je pro něj doslova projevem soucitu vítězů s poraženými. Podle toho také tyto jejich projevy lidskosti vypadají. Za vrchol humanity vydávají charitu, dobročinnost, soucit či lítost a rozdělují ji namátkově podle toho jak se o potřebnosti, neštěstí či tragediích jiných dovídají. Neoliberální solidarita není systematická, ale pouze výsledkem svobodného rozhodnutí bohatého jedince nechat spadnout „desert“ ze svého stolu tomu potřebnému, který je zrovna nablízku. Ti horší z nich se dokonce dobře baví, když o jejich dobročinnost samotní potřební vedou soutěž, jako se kdysi rvali žebráci o mince vhozené davu – lůze.

Taková realizace solidárního myšlení je zrůdná, povýšenecká a veskrze cynická. Zásadně odporuje demokratickým principům lidského společenství. Velmi zřetelně se to projevilo na příklad i při povodňové pomoci. Jednotlivé dobročinné organizace pomáhají podle jim dostupných informací, takže vlastně svou pomocí vytvářejí nové diskriminace.

Je rysem pokleslosti každého demokratického politického systému, pokud je založen pouze na jediné, nejvyšší hodnotě. Vždyť již Mojžíš od boha Izraelitů dostal deset přikázání, kde hodnot lidství je dokonce více jak deset. A žádná není důležitější, než jiná. Vždyť Jahve trestal stejným trestem - ztrátou spásy - neplnění každé z nich. Proto pro skutečné socialisty je svoboda stejně důležitou hodnotou jako na příklad rovnost. A při snaze dodržovat tento princip, je na příklad nejvyšší povinností společnosti umět poskytnout při podobných katastrofách, jakými byly zmíněné povodně, všem lidem stejného postižení i stejnou pomoc.

Druhým problémem demokracie rovnosti pak vždy, tedy i bez mimořádných událostí jakými jsou katastrofy, bylo a je hledat mechanismy přerozdělování neopírající se pouze o dobrovolnost. Umět odpovědně určit, kolik se ve prospěch strádajících mohou a někdy i musí vzdát ze svých přebytků ti co mají nadbytek, bude vždy základním principem vlád skutečných socialistů. A to k naplnění jedné ze zásad demokracie rovnosti, která říká, že co nemůže být poskytnuto všem, ať není poskytováno nikomu.

Rovnost totiž, stejně jako solidaritu, do všelidského vědomí nepřinesli teprve socialisté. Byla na příklad hned druhým slovem v hesle revoluce třetího stavu ve Francii již v 18-tém století a dostala se pak do většiny ústav států v nichž se měšťanstvo podílelo na vládnutí. Stojí tedy také v prazákladu liberálního paradigmatu, čili u kořenů soudobého demokratického kapitalismu realizovaného politiky všech barev od křesťanské po ekologické demokraty. A to nehovořím o tom, že se rychle blíží doba, kdy lidstvo tento problém bude muset řešit dokonce v globálním měřítku.

Stanislav A. Hošek

2002-09-09

[Daniel.Hradsky]

Mne hlavně šlo a pořad jde o možném jednotném postoji pirátu k chudobě, připadne a co by bylo ještě lepši zaujmout nějaký postoj ve smyslu klasického přístupu k chudobě (liberální, sociálnědemokratický nebo konzervativní). Zatím slyším jen jeden názor, že tento problém neexistuje!!!

Mno, já měla za to, že Piráti z podstaty svého programu a toho, že jsou liberální stranou, nebudou mít přístup ani sociálnědemokratický, ani konzervativní nýbrž výhradně liberální.....

Hahaha, také jsem měl ten pocit. Dnes vím, že pirátský liberalismus začíná u internetu, táhne se přes autorská práva a svobodu žvanění a končí u marihuany. Jinak to moc liberální není. Rozhodně ne ekonomicky. Jinak s tebou plně souhlasím.
EDIT:
Ivane, promiň, ale my se tu snažíme mluvit k věci. Pokud budeš chudobu v programu řešit bez ekonomicko společenského kontextu, zůstaneš jen u programových výkřiků typu: "Jsme proti chudobě!", "Chceme více peněz pro chudé!", "Ať nikdo netrpí!", ale bez řešení a vysvětlení. V takovéto formě se jedná jen o plkání a populismus. Musíš říct, jak toho chceš dosáhnout a proto se tu s Marxem hádáme.
V článku, který jsi přiložil, je směšován liberalismus s anarchokapitalismem, což je častá chyba. Ani já nejsem asociál a nemyslím si, že nemocní a postižení mají být odkázáni pouze na dobročinnost. Byl jsi u nás, tak asi víš proč. Ale kdyby všechny státu odvedené peníze směřovaly jen k potřebným a nezbytné infrastruktuře, vypadalo by to jinak.

[Jana.Syrovatkova]

.
Roberte:

Mám cítění s lidmi, kteří to nedokáží, jsou nemocní, nebo jde třeba o matku samoživitelku, babičku, kterou rodina připravila o všechno atd.

o tuto skupinu od začátku zde jde

Jenže v okamžiku, kdy řekneme, že chceme "nechudobu" jako právo, kdo se o toto právo bude víc bít? Babička, kterou rodina připravila o vše, někdo kdo je nemocný, že ani pomalu nedojde do obchodu, matka samoživitelka, která ráno vstane, dovede děti do školky, utíká do práce a z práce utíká do školky, aby na ni neposlali sociálku, že zanedbává děti, protože je včas nevyzvedává ze školky - nebo ten, kdo přemítá, kde získat, jen aby nemusel dělat a měl se dobře?

Nemám ráda ony výroky: Právo na to a právo na tamto. Protože plno lidí si nechce uvědomovat, že k právům patří i povinnosti a pak to vypadá tak, že se bijí o práva, která mají splněna - na rozdíl od jiných, kteří ale nemají tak ostré lokty.

Hahaha, také jsem měl ten pocit. Dnes vím, že pirátský liberalismus začíná u internetu, táhne se přes autorská práva a svobodu žvanění a končí u marihuany. Jinak to moc liberální není. Rozhodně ne ekonomicky. Jinak s tebou plně souhlasím.

Tak pak je třeba to stále připomínat. Protože svoboda a liberalismus spolu souvisí - nemůžeme dát lidem svobodu a svázat je regulacemi. A bohužel svoboda sama bez osobní odpovědnosti jedince také nebude moc fungovat.