Vojtech Pikal píše:A je potřeba asi vskutku postupovat jednotlivě, po budovách a případech.
Souhlasím s panem Pikalem. Postupovat případ od případu jednotlivě, ale zároveň se nebránit tomu dělat z církevních hodnostářů samostatné hospodáře. Vždyť je stát nebo kdokoli jiný přeci nemůže pořád držet za ručičku, aby se náhodou ten či ten kostel neprodal do soukromého vlastnictví. Opravdu at se starají sami o sebe, co se týče hospodaření a to bez státních dotací. S výsledkem bychom měli počítat, že se prodá pár církevních objektů a třeba se zboří v nejkrajnějším případě, ale kdo má v dnešní době peníze na neustálou nákladnou údržbu takových starobylých budov? Daňoví poplatníci, kteří se ze dvou třetin nehlásí k žádné víře? Nesmíme tak úzkostlivě lpět na všech historických budovách. Za udržení stojí jen ty nejvýznamnější, které si finanční podporu státu zasluhují svojí význačností. Nebuďme sentimentální, at staré a nepotřebné ustoupí novému.
Dále neživit všechny představené. Beru je stejně jako jiná zaměstnání, tudíž jsou tzv. profesionály víry, ale proč je jejich zaměstnání opět oproti ostatním zvýhodňováno příspěvky od státu? Znovu přiicházím s argumentem rovnoprávnosti. Nechť jsou živeni svými klienty(rozuměj farníky), svojí prací, která bude mít nějaký hmatatelný výsledek prospěšný pro CELOU společnost a náboženství at se stane jejich volnočasovou aktivitou.