Útok na knihovny je dlouhodobý, systematický, omezující a patří k záměrnému devastování kulturního dědictví a možností občanů.
Naprosto uboze příkladný v tomto trendu byl postoj ke stavbě novodobé Zlaté Kapličky. Kaplického Národní knihovny, jejíž projekt vyhrál první mezinárodní architektonickou soutěž po roce 89. Projekt spojující minulost-odkaz generací předešlých s dneškem našimi možnostmi a schopnostmi a výhledem do budoucna, přehledem a fyzickým výhledem na svět ve kterém žijeme své životy. Rozsahem depozitáře, jeho úrovní, službami čtenářům-studentům neuvěřitelně rychlou dostupností knih fyzicky za 5-10 minut, prostředím pro studium a sdílení poznání okouzlila a nadchla knihovníky architekty i veřejnost. Naši předkové postavili Národní divadlo sobě a nám jejich potomkům a postavili ho opakovaně, když ho zničil ohnivý živel ani absolutistický mocnář jim v tom nezabránil. Zato my rádoby svobodní lidé jsme kapitulovali před laciným kverulantem a ubožákem bez minulosti. Naše děti tomu doufám nebudou věřit, že bylo něco takového možné. To v případě, že se nám podaří začít naši kulturnost efektivněji používat a účinně ji bránit. Ve zdejší malé městské knihovně je to totiž stejné, zdejší radní na ní šetří jak se jen dá, aby měli na libivé megaprojekty. Zatímco naše děti přestavají rozumět psanému textu chápat souvislosti sdělení a život pouze konzumují, aby byli zárověň konzumováni dodavateli distributory dealery všemožných závisláckých zbytečností. Na svobodném svéprávném člověku se totiž hůř profituje a chce protihodnoty za své vzdělanostní-pracovní sebeobětování.
V tomto je Klausistům vládnoucím zdejšímu dnešnímu Klausistánu(středoevropskému bananistánu) dříve Československu trnem v oku hlavně schopnost práce s informacemi, kterou dnes umožňuje urychlit a v některých směrech zjednodušit INTERNET proto přicházejí jejich další a další snahy o omezení. Případně vítají jeho privatizaci jako je třeba ACTA.
