Daniel Hradsky píše:Promiň, ale na tohle nemůžu nereagovat. Zadlužil jsem polovinu rodiny a makal 16hod/den včetně víkendů, abych měl prosperující podnikání a ani teď to není procházka růžovou zahradou. Sorry, že jsem sebestředný. Jsem příslušník střední třídy (to je ta které každá vláda, ať levá nebo pravá, slibuje hory doly a pak jí vždycky odře). Samozřejmě, že v tomto vlastně bráním velké korporace, oni mi tolik neškodí. Zavedeš- li však zásadní změny v nějaké "svaté válce" proti nim, oni to, jak sám říkáš, přežijí. Ten kdo dostane do držky budu proto především já. Takže ať chceš nebo ne, jsem s nimi na jedné lodi. Sám jsi zdůvodnil proč - nemohu své 1-2 zaměstnance nahradit roboty, nemám v rukou výrobní prostředky a na finančním úřadě mi neodpustí ani křivý pohled. Všechny tebou navrhované změny se mě však dotýkají úplně stejně.
Já ale nevedu žádnou "svatou válku" proti korporacím. Jen je nechci nechávat rozhodovat za celou společnost podle jejich vlastních zájmů (které sledují rychlý zisk a jsou dost destruktivní, nejedná se o žádné osvícené podnikatele jako Baťa, Ford nebo Jobs, to jsou výjimky, zpravidla jsou korporace odosobněné mechanismy, kde se ztrácí jakákoliv zodpovědnost). Proto chci fungující stát, který má vliv, ale nezneužívá ho, protože je pod demokratickou kontrolou. Chápu, že naše pohledy na tohle jsou asi příliš rozdílné. Přesto, jsem přesvědčený, že pokud něco škodí společnosti, škodí to i tobě, jako občanovi. Pokud něco škodí ekonomice (třeba obecným zvýhodňováním silných nad slabými), škodí to i tobě - a především tobě - jako malému podnikateli. Já situaci chápu tak, že nejbohatší ve snaze dále bohatnout likvidují střední třídu, která se tak stále více přesouvá mezi chudé. Jestli to bude pokračovat, nakonec proti sobě stanou nějaký proletariát a velký kapitál a ten kdo zvítězí si zavede diktaturu nad zbytkem - to nechceme ani jeden. Nemyslím si, že tvé zájmy jsou stejné, jako zájmy toho velkého kapitálu. Vadí ti mé konkrétní návrhy nebo to, co si myslíš, že si myslím?
Myslím si, že onen pocit "nadprodukce" je čistě evropský, vychází ze současné krize a snižující se konkurenceschopnosti Evropy, právě kvůli vysokým sociálním nákladům a drahé pracovní síle.
Situace, kdy jednotlivci i státy směřují ke stále nižší spotřebě a vyšší produkci, povede k nadprodukci a zchudnutí všech zúčastněných. Na globální volném trhu Číně konkurovat nemůžeme, stejně jako Čína už přestává být schopná konkurovat méně rozvinutým zemím, to opravdu není nic jiného, než "závod ke dnu". Dokážeme vyprodukovat vše, co potřebujeme, ale přesto vyspělému světu hrozí zhroucení ekonomiky, protože ignoruje rozdíl cenových hladin (samozřejmě, že Číňan je tedy levnější pracovní síla, i bez toho, že je navíc ještě o mnoho skromnější) a sociální náklady považuje za přítěž (a ignoruje jejich ekonomické i sociální přínosy a humanistický rozměr). Služby mohou prosperovat jen v blahobytné společnosti, která je ale likvidována. Problém není v drahých evropanech, ale v dogmatickém přístupu k volnému mezinárodnímu obchodu - to z nás dělá montovnu. Zóna volného obchodu může fungovat mezi ekonomikami souměřitelné úrovně (třeba v rámci USA nebo EU nebo mezi nimi), ne tam, kde jsou řádové rozdíly. Troufám si tvrdit, že současná nízká cla prospívají jen nadnárodním korporacím a finančnímu průmyslu, ne státům a jejich občanům.
ve světě, kde tolik lidí hladoví, nemá přístup k pitné vodě, nebo žije na hranici bídy, mi připadá pokrytecké platit někomu za to aby nepracoval. je to podobné, jako podporovat hladovění a kácení deštných pralesů tím, že si v zásadě přiléváme jídlo do nádrže u auta.
Nechápu příměr. Lidi nehladoví proto, že by globálně nebyl dostatek potravin (ani proto, že se nesmyslně pěstují plodiny pro biopaliva), ale proto, že si je nemají za co pořídit, protože nemají možnost slušné práce, natož VZP. A my zavrhujeme téměř jakoukoliv! smysluplnou snahu to změnit.
Dojde k prudkému zvýšení cen pro konečného spotřebitele, tudíž VZP, které dostaneš se rozplyne, takže z 4000 nevyžije ani Martin Kučera.
Nepřímé důsledky změny struktury daní jsou příliš komplexní na to, aby se daly vystihnout jen selským rozumem. Když se zvýší ceny, zvýší se i výběr DPH. Ale celkem předvídatelným důsledkem by byl nárust inflace a dočasná nižší stabilita ekonomického systému - obojí by bylo tím silnější, čím rychleji by k reformě došlo, proto tvrdím, že by měla být postupná - a že financování čistě z DPH není šťastné řešení.
No koukám, že na můj věcný příspěvek je odpovědí opět jen mlčení nebo demagogie.
Opatrně s tím. Nepřipadá mi, že by tvé příspěvky byly úrovní výše (či níže) než ty ostatní. Každý argumentujeme jinak, podle svých zkušeností a názorů, každý se pokoušíme nabídnout nějaký pohled. VZP je politické rozhodnutí (a posuzujeme jeho pro a proti), nikoliv něco, o čem se dá objektivně rozhodnout na základě empirických poznatků, protože ty mít nebudeme, dokud jej někde nevyzkouší (čímž neříkám, že nemáme být věcní). Kdyby to bylo jinak, nepotřebujeme politiku, můžeme si pořídit vládu odborníků nebo rovnou osvíceného diktátora. Je to krok do neznáma, který ale může fungovat.
Třeba argumentace se mzdovými náklady je dost mimo. Kdo by chtěl dělat doktora, když si stejně dobře vydělá mytím záchodů? (Sám odpovím: Jenom stejní idealisti a nadšenci, jací ještě se stávajícími platy vydrží učit na školách.) Doktoři jsou často tvrdě pracující lidé, kteřímusí dlouho studovat, není důvod, proč by VZP mělo zapříčinit, že jejich platy se nezmění a plat za "mytí záchodů" bude stejně vysoký jako jejich. VZP se postupně promítne do výše platů, některé porostou (zejména nutné práce, které jsou dnes brané za podřadné), některé mohou klesnout (třeba státní úředníci) nebo se změnit nemusí. Stejně tak je jasné, že VZP nelze uplatnit v jediné malé zemi zavrhující jakýkoliv protekcionismus a nikdo neříká, že to tak chceme udělat. Není možné poskytovat VZP každému, kdo přejde hranici, to musí být nějak omezeno. To, že německá ekonomika je bohatší (a mohla by si tedy dovolit ještě vyšší VZP, než ČR) není relevantní - že je nutné nejdřív zjednat pořádek ve státní správě je samozřejmost. Prorodinná politika se vždy bude řešit samostatně, přestože VZP jistě povede k jejím úpravám - VZP není prorodinná politika. Prostě používáš mnoho "samozřejmých" argumentů, o kterých si myslím, že nejdou k podstatě věci, které vycházejí z nejproblematičtějších návrhů VZP, ne z myšlenky jako takové. Ano, je důležité promyslet, které návrhy v rámci VZP jsou mimo a vyvarovat se jich, to ale nediskredituje VZP jako takový. Ano, VZP bude znamenat dlouhodobé a rozsáhlé změny, ale civilizace se od raného středověku mění stále (nebo můžeme jít až k neolitické revoluci nebo ještě dál) a tím rychleji, čím rychleji postupuje technologický rozvoj a je pro mě zjevné, že jeho současné tempo si vyžádá změny celkem radikální. Tím radikálnější, čím více se předtím budou brzdit.
Petr Vileta píše:Já bych strach vůbec nepodceňoval, je hybnou silou přírody
Nesmí to být přehnaný strach, ale nesmí se ze života zcela eliminovat.
Souhlasím, ale otázka je v míře. Mladí lidé dnes očekávají a snaží se připravit na kariéru, kde budou vydělávat desetitisíce. Představa, že by skončili s minimálním VZP, je pro většinu materiálně
Ve smyslu, že preferují vlastní pohodlí před službou společnosti, která je důležitá pro jiné. Jistě, kromě materiálně a sociálně činných existuje třetí skupina, "underground", který proti společnosti rebeluje a nechce se podřídit, ani pro ní pracovat a podílet se, protože s ní intuitivně nesouhlasí, to jsou ale často lidé třeba kulturně činní - mám pocit že tenhle popis by se hodil k velké části disentu v minulém režimu a nevěřím, že takové lidi chceme jako Piráti, byť nepřímo, perzekuovat. A dodávám, že tyhle tři skupiny se různě prolínají, většinu lidí nejde zařadit vyhraněně do jediné z nich. založených celkem hrozivá, nepovažuji za správné používat "bič" v podobě bezdomovectví a hladu.
V ostatních zemích totiž té nadprodukce moc není
Produkce je omezená distribucí bohatství, nikoliv zdroji a výrobními prostředky. Globálně. To bych si dovolil nazvat nadprodukcí.
Jen rozvíjející se a zároveň do určité míry protekcionistické státy v čele s Čínou si s tím dokáží poradit, tzn., že bohatne společnost jako celek a zároveň ubývá chudých a nezaměstnaných. Už i Německo selhává, protože jeho strategie exportu produktů a peněz na ně do periferních zemí EU nebyl dlouhodobě udržitelná.
Neříkám, že neustálé zvyšování spotřeby je vhodná cesta (řešení tohoto ale v téhle diskusi neřešíme), považuji ale za nespravedlivé brzdit jí tím, že bohatí bohatnou a chudí (včetně střední třídy) chudnou.
