Myslím, že by ho nejen nahradit mohl, ale že to je dokonce asi jediná varianta, jak vůbec nějaký univerzální příjem zavést. Rozepisuji se o tom pár stránek nazad v souvislosti s tzv. univerzálním důchodem. Souvisí to se změnou pohledu na sociální systém a důsledné oddělení sociálního pojištění proti sociálním událostem jako je nemoc, nebo úraz (nejen člověka samotného, ale třeba i rodinného příslušníka) a sociálního zabezpečení, tedy zabezpečení proti "běžným" životním událostem, které s vysokou mírou pravděpodobnosti nastanou (stáří, narození potomka, nezaměstnanost ap.).
Proti prvnímu typu událostí (nemoc, úraz), majících povahu nečekaných ran osudu, bychom se všichni pojišťovali a byl by u nich, na rozdíl od současného stavu, důsledně uplatňován pojistný princip, kdy výplata dávky závisí čistě na nastání pojistné události (dnes je například u posouzení nároku na invalidní důchod posuzována i doba "pojištění", tedy roli poněkud nesmyslně hraje i princip zásluhový). Proti druhému typu bychom se nikoli pojišťovali, ale zabezpečovali právě tím výše zmiňovaným univerzálním důchodem, což by byla částka složená jednak ze solidární složky připisované každoměsíčně na individuální sociální účet každého zletilého občana (právě tato část by byla analogií pro nepodmíněný příjem) a zásluhové složky vypočítané jako určitý předem stanovený podíl z příspěvků na sociální zabezpečení zaplacených na sociální účet jeho majitelem (případně za něj jeho zaměstnavatelem). Největším rozdílem proti současným důchodům by bylo to, že kromě starobních důchodů by v sobě univerzální důchod zahrnoval i dávky související například s mateřstvím, rodičovstvím, nebo nezaměstnaností, tedy bylo by jej v zásadě možné čerpat kdykoli během života. Nevyčerpaná část sociálního konta by pak tvořila základ pro výpočet starobního důchodu. Takový systém by mohl nahradit drtivou většinu v současnosti používaných dávek, pokud by:
1. po dobu mateřství a rodičovství byl přiměřeně zvýšen (tak aby lidé s dětmi nedopláceli na fakt, že mají děti, nižším budoucím důchodem)
2. solidární část univerzálního důchodu nebyla nižší, než životní minimum, aby systém plně kompenzoval dávky v hmotné nouzi
Takový systém, který by v sobě zahrnoval i důchodové zabezpečení by byl podstatně lépe ufinancovatelný, protože veškeré náklady na důchodový systém (cca 420 miliard) by představovaly zdroj jeho krytí. Stále by byl zřejmě o něco dražší, než systém současný, ale nikoli o stovky, ale jen o nižší desítky miliard. Nemusel by tak být o mnoho dražší než v nedávné době realizovaná mimořádná valorizace důchodů, která nás bude každoročně stát 14 miliard navíc, aniž bychom udělali něco s Bismarckovým ve své době pokrokovým, ale dnes už přece jen poněkud zastaralým systémem sociálního zabezpečení.
A dokonce to zřejmě je i jediný možný způsob, protože pokud bychom s tím snížením důležitosti zavrhli například i peněžní směnu a nahradili ji mnohem méně efektivní směnou naturální, výsledný ekonomický propad by zcela jistě znemožnil jakékoli úvahy o nepodmíněném příjmu, ať už v naturáliích, nebo v penězích.