Proč jsem se rozhodla odejít z předsednictva

Moderátoři: PKS Vysočina, Mediální tým - KS Vysočina

Pravidla fóra
  • Toto je veřejné fórum. Stanoviska nevyjadřují názor Pirátů, pokud nebyla schválena příslušnými orgány. Stanoviska se publikují na krajském webu.

  • V anketách mohou hlasovat i návštěvníci bez přihlášení. Ankety proto nelze v žádném případě považovat za závazná hlasování.

  • Moderátorem tohoto fóra je krajské předsednictvo.

  • Toto fórum je viditelné pro návštěvníky bez přihlášení. Přihlášeným uživatelům se zobrazuje pouze tehdy, pokud jsou členy krajského sdružení nebo jeho registrovanými příznivci. Fóra místních sdružení se zobrazují pouze jejich členům a jejich registrovaným příznivcům.

  • Mezi registrované příznivce se můžete sami zařadit přidáním do příslušné skupiny v nabídce Obrázek Nastavit zobrazovaná fóra.

Uživatelský avatar
Eva.Novakova
Krajský zastupitel
Příspěvky: 968
Registrován: 29 led 2018, 14:38
Profese: Metodička
Bydliště: Jihlava
Dal poděkování: 4177 poděkování
Dostal poděkování: 1686 poděkování

Proč jsem se rozhodla odejít z předsednictva

Příspěvek od Eva.Novakova »

Vážené krajské fórum,

rozhodla jsem se s vámi sdílet vysvětlení mého odchodu z PKS, které jsem se snažila sepsat na začátku tohoto týdne. Původně jsem ho sem zatím dávat nechtěla, protože nebylo dokončené a chtěla jsem na něm ještě pracovat, některé pasáže přepsat a zkonkretizovat, aby to sdělení bylo jasné i fér.

Jak jsem uváděla už v prvním příspěvku k tomuto tématu, je pro mě pořád brzo na to, abych dokázala oddělit emoce od faktů, takže to nebyl lehký úkol. Nakonec jsem se ale rozhodla ho poslat v podobě, v jaké jsem ho zanechala v úterý odpoledne, protože kontext, ve kterém jsem ho psala, není možné po posledním jednání PKS zrekonstruovat, a nový text už by odrážel jiné skutečnosti. Text jsem neupravovala, kromě toho, že jsem smazala poslední odstavec, který se týkal konkrétní konverzace s jednou osobou a nebylo by možné jej dostatečně vysvětlit tak, aby nebyl zavádějící.

Jinak jsem tam nestihla napsat, že mě osobně ten odchod mrzí, protože mě ta práce bavila a věřím, že jsem i něčím přispěla, každopádně jsem ráda, že jsem ten krok udělala a stále doufám, že povede k pozitivním změnám. Jako pozitivní ostatně vnímám i reflexi některých dlouhodobých problémů, ke které došlo na úterním jednání PKS a doufám, že ji vezmeme jako příležitost, abychom se mohli znovu pustit do budování širokého týmu aktivních lidí.

Text, který byl adresovaný v první řadě PKS, dávám sem a ne do původního vlákna, protože chci být otevřená i vůči KF a umožnit vám se ptát nebo diskutovat.

Díky za vše!


Ahoj, slíbila jsem vám, že rozvedu důvody mého odchodu z PKS. I když se na jejich formulaci ještě úplně necítím, vnímám, že jsou důležité pro vás, KF a nakonec i pro mě, abych si je sama zpracovala. Už to bude několik týdnů, co o tom přemýšlím a možná i proto, že jsem nebyla schopná vám své důvody sdělit, se ve mně dál posiluje blok, který mi brání v jejich komunikaci.

I když některé důvody považuju za závažné, snažím se je vidět na rovině vlastních potřeb, které ostatní nemusejí sdílet. Netvrdím, že existuje jeden jediný správný způsob komunikace a fungování (pirátského) týmu, některé věci ale sama pro sebe považuju důležité pro to, abych mohla být jeho aktivní součástí a přispívat k jeho chodu. Také tím nemířím k dokonalosti a chápu, že součástí fungování týmu je i práce s chybou – vlastní i ostatních.

Pokud vám během čtení bude něco připadat jako přehnané, zkuste si prosím připomínat, že to jsou vždy mé pocity (nebo některé z nich), o které jsem se rozhodla podělit. U řady věcí si uvědomuju, že bylo i mou zodpovědností přispět k jejich vyřešení (namísto odchodu).

Toto jsou základní okruhy, které do mého uvažování vstupují (ne nutně v tomto pořadí a mnohé jsou provázány): komunikace, důvěra, týmovost, ochota přebírat a sdílet zkušenosti, pirátské principy.

Myslím, že bychom jako PKS měli KF poskytovat vizi, přenos pirátských hodnot (v čase i do praxe) a určitou stabilitu. Zjednodušeně řečeno, aby se věci mohly dít a posouvat, aby se lidé mohli realizovat a rozvíjet a měli k tomu zázemí. Je to velký a těžko uchopitelný úkol. Pro mě osobně se musí odehrávat v komunikaci a kooperaci, bohužel k němu jinak přistoupit neumím. Pokud komunikace a spolupráce fungují, jsem schopná a ochotná dát do práce hodně času a energie, když nefungují, je to pro mě trápení.

Komunikace je bod, který úzce souvisí se všemi ostatními. Otevřenou komunikaci (a vytváření podmínek pro ni) vnímám jako základ fungování každého týmu. Otevřená komunikace pro mě znamená i to, že v diskusi respektuji názor druhého, a i když se s ním nemohu ztotožnit nebo mu nerozumím, snažím se jeho nositele nezrazovat nebo neobviňovat tak, aby příště neměl obavu svůj názor vyjádřit. Všichni máme svá silná témata, ve kterých je to těžší než u jiných, každý máme jiné priority, ale několikrát jsem se v diskusích necítila vůbec dobře.

Byly to směrem k názorovým oponentům vyhrocené diskuse o stažení kandidatury TT; jednání o smlouvě pro VM, které na jednu stranu nesprávně probíhalo na Zulipu, ale které zároveň obsahovalo obvinění vůči mě a KoKS z neznámých motivů v pozadí (namísto diskuse a snahy našemu pohledu porozumět) nebo jednání, na kterých byly snahy o diskusi označovány za zatěžující. Don’t get me wrong – problém nejsou opačné názory, ty považuji za přirozené a přínosné, ale to, že někdy snaha o jejich prosazení převážila nad hodnotou budovat tým spíše než ho bořit.

V komunikaci jsem se někdy cítila jako ve slepé uličce – na úterních jednáních toho máme moc, jsme všichni unavení, dlouhá jednání jsou pro nás zatěžující, zároveň ale nejednáme na fóru a nemáme jednotnou platformu pro operativní komunikaci. Schválili jsme jako PKS dokument s doporučením, které nedodržují naši vlastní členové. Opuštění doporučené platformy bez předchozího upozornění považuji za netýmové, a požadavek kontaktovat každého člena PKS zvlášť, který se objevuje v diskusích (a ke kterému je teď reálně nutné přistupovat) pro mě osobně představuje neúměrnou zátěž. Zatěžující pak pro mě byl spíš nedostatek komunikace než její přebytek. V některých úkolech jsem si připadala sama a zbytečně se na nich vysilovala.

Rozumím tomu, že jsme se někteří mohli cítit přetíženi, nemůžu se ale ubránit pocitu, že toto přetížení jsme nechali nad námi vyhrát. Nechali jsme se převálcovat každodenní operativou a nevyhradili si čas pro týmovou komunikaci a nastavení týmové spolupráce OFFTOPIC(ano, myslím „pokecy na gaučíku“). Každý máme k věcem trochu jiný přístup a osobně se v řešeních „to je všem přeci jasné“ ztrácím. Model pěti individualit, kdy každý vykonává své úkoly, mě osobně u předsednictva krajského sdružení nevyhovuje. Daleko větší hodnotu vidím ve spolupráci a synergiích.

Chápu i to, že svou „práci“ vykonáváme všichni dobrovolně. To nás ale nezbavuje zodpovědnosti a bylo pro mě těžké se vyrovnávat s tím, že se některé úkoly neposouvají, neumíme se chopit úkolů bez jasně určené zodpovědné osoby a když s nimi někdo potřebuje pohnout, musí ostatní kontaktovat zvlášť. Opět – nemyslím to nutně jako kritiku jednotlivců (občas se to stane každému), ale popisuju svůj pocit z atmosféry v týmu.

Mou důvěrou otřáslo několik momentů. Asi prvním a nejvýraznějším je zpochybňování práce KoKS. To se s námi táhne už od listopadu, doteď na jednáních zní, že někteří členové nevědí, co KoKS dělá a proč ji vlastně máme. Rozumím tomu, že bylo možné to na začátku takto vidět (ostatně jsem na tom byla úplně stejně, podobně jako u správce). Není mi ale příjemné, že se tyto názory přelívají do osobní roviny a brání nám v širší kooperaci. Vnímám to tak, že určitá míra nespokojenosti KF s prací KoKS je i naši vizitkou a vizitkou toho, jak se ke KoKS sami jako předsednictvo stavíme.

Podobně na mě působilo zpochybňování práce Romana, někdy (i když možná ve vtipu) i Jana. Jsem ráda, že se nám pochybnosti o náplni práce a práci správce podařilo překonat tím, že jsme mu poskytli podporu. Takový přístup je dle mého v konečném důsledku daleko efektivnější. Ne, nejsme pomocná škola, jak s oblibou říká Honza, osobně ale preferuji pracovní prostředí, ve kterém se navzájem podporujeme a společně hledáme řešení našich možných pochybení. Osobní averze, které vnímám v rámci PKS i v širším okruhu, toto z mého pohledu komplikují.

Ano, mohla jsem to vydržet (a několikrát si vyčítala, že nevydržela), snažit se změnit to, s čím jsem byla nespokojená, jít příkladem a trpělivě vysvětlovat, že nemám žádné postranní úmysly a že je důležité o věcech diskutovat, ale našla jsem sama sebe ve stavu, kdy raději mlčím, než abych nadnesla téma, které je podle mě potřeba řešit (ano, není to vždy špatně), a kdy to, že s něčím nesouhlasím, ve mně vyvolává pochybnosti sama o sobě. Možná si beru věci moc osobně, možná mám nereálná očekávání – s tím vším souhlasím. A proto pro mě byl odchod nejlepším řešením.

Podporuji myšlenky Renesance Pirátů
web | forum | zulip

Odpovědět

Zpět na „Vysočina“