Fórum Pirátské strany

Ales.Jakl píše:Pro Viletu a jeho pirátské "utrály" sem dám do OT děj filmu, převyprávěný od Mr.Dfense, možná, že se shodnete i s jím vyvozenými závěry...lol. Zkusím ještě přeložit ten nádherný závěrečný dialog otce-kmotra s nezbednou dceruškou, stojí opravdu za to.

Aby bylo jasno. Zpět k filmu.
Ten je poměrně těžko stravitelný. Odehrává se kompletně v interiéru na velké černé ploše. Postavy mají k dispozici několik kulis, jako třeba stůl, židli nebo postel. Domy jsou znázorněny pouze půdorysy na podlaze. To by až tak nevadilo, i když jsem čekal větší výpravu. Horší je, že film trpí značnou rozvláčností. Dialogy jsou zbytečně zdlouhavé a nanicovaté. Ale možná to je umělecký záměr, stejně jako to, že postavy nemluví, ale jen tak skuhrají, jako by měly nemocné hlasivky. V následujících odstavcích prozradím celý děj.
Představte si ten nejzapadlejší americký prdelákov v době světové hospodářské krize. Několik bídných baráků na konci cesty kdesi v horách a v nich nuzně živoří dohromady asi 20 lidí. Celé vesnici se pokouší šéfovat mladý pseudoučenec Tom, který žije z otcovy penze a hraje si na spisovatele. Jeho postava je pro mě ztělesněním levičáckého filosofa. Ruce mu jdou dozadu, do všeho se montuje, plká hovadiny a myslí si, jak je důležitej.
Jednoho dne se ozvou z údolí výstřely. Po několika hodinách přiběhne do buranova mladá dívka jménem Grace (Nicole Kidman) a chce se schovat před gangstery, kteří ji hledají. Ti po chvíli vjedou do vesnice a po Grace se ptají. Tom ji však zapře, i přesto, že zločinci nabízí značnou odměnu. Nechají Tomovi kontakt a odjedou.
Tomovi se návštěvnice hodí k jeho pochybným sociologickým experimentům. Snaží se totiž spoluobčanům dokázat, že jsou špatní. Grace se mu hodí do krámu jako příklad, na kterém vesničani mohou prokázat svoji dobrotu. Vesnice se opravdu usnese, že dívku mezi sebe nezištně přijmou.
Grace je ráda, že našla dobrý úkryt a z vděčnosti se nabízí, že pomůže ostatním v práci, ačkoliv nikdy v minulosti nepracovala. Vesničani se nejdříve zdráhají, ale pak si dají říci. Grace koná pro všechny nejrůznější činnosti, od učení dětí, přes vytírání podlahy a česání jablek až po vyměňování plen ochrnuté černošce. Tom a Grace se vzájemně zamilují. Všichni jsou šťastní a spokojení, prostě idylka.
Vtip je v tom, že Grace je taková dobrá duše a nejraději by se pro dobro všech rozdala. Vyznává filosofii stoicismu a když ji někdo uhodí, nastaví druhou tvář. Lidi jsou ovšem svině. Naši vesničané nejsou výjimkou a tak postupně začnou Grace zneužívat. Začne to tím, že po ní požadují více práce. Pod hrozbami udání ji šikanují stále drsněji, až ji nakonec připoutají řetězem a tu a tam ji někdo znásilní. Grace přijímá všechnu buzeraci a ponížení s odevzdaností.
Tom je sice tvrdí, že je do Grace blázen, ale před ostatními to tutlá, aby zachoval pospolitost. obce. A tak, místo aby sousedy rázně vykázal do patřičných mezí, pouze planě žvaní a je naprosto neschopný jakéhokoliv činu. Posléze sice pracně vymyslí plán útěku pro Grace, ale ten se nezdaří. Tom dokazuje, že je naprostý sráč, který by sice rád všechny řídil, ale nechce se do ničeho namočit, a tak předstírá, že o útěku nevěděl.
Vesničany začíná tížit svědomí. Grace je nepohodlným svědkem jejich hříchů a žádají její likvidaci. Tom též usoudí, že dívka mu za případné problémy nestojí, navíc je frustrován její neochotou mu dobrovolně dát. Proto spoluobčanům navrhne zavolat gangstery. Ti zavítají na návštěvu a Tom jim chce naservírovat Grace v železech na stříbrném podnosu.
Jenže Grace je dcerou mafiánského bosse. Trochu se s fotříkem pohádala a utekla z domova. Zde je jediné výrazně slabší místo příběhu, protože ani gangster by po svojí dceři nestřílel. Fotr se s Grace usmíří, ale je pochopitelně nasraný, co si to drbani dovolili a apeluje na dcerku, aby se s městečkem vypořádala.
Nastává zásadní obrat v uvažování hlavní hrdinky. Ta nejdříve přikládá všechnu vinu za zvěrstva vesničanů sobě, protože jim k tomu svojí pasivitou poskytla prostor. Nakonec však usoudí, že náprava vesničanů je nepravděpodobná a že si odpuštění nezaslouží. Proto poručí celé město kompletně vypálit a vystřílet, a to včetně žen a dětí. Osobně pak odpráskne přizdisráče Toma. Z celé vesnice zbývá naživu jen pes.
Musím přiznat, že závěr filmu mě naladil jednoznačně pozitivně. Celou dobu mi lezlo na nervy, že Grace se chová jako tupá ovce, která sebou nechá vláčet a neumí se ozvat, když se jí něco nelíbí. Jsem proto rád, že nakonec dokázala překročit svůj stín a vydobyla si prostor na slunci. Vesničanů mi líto není, protože je nikdo nenutil, aby jednali jako mrchy. Pokud v sobě nechali zvítězit svoji zpupnost, lenost a vychcanost, museli přijmout následky. Se zadostučiněním jsem přijal popravu Toma. Byl to pouhý žvanil, který se vyhýbal přijetí jakékoliv odpovědnosti. Ani v okamžiku své smrti si neuvědomil, že v životě občas přijde situace, kdy se musí konat a žádné kecy nepomůžou.
Konec dobrý, všechno dobré

Film jsem neviděl a ani bych mu nerozuměl (není česky), ale pokud je to D-fensovo převyprávění správně, pak podepisuji i to jeho závěrečné zhodnocení.
Někde jsem četl takový bonmot, nebo možná i příběh ze života.

Tatínek mi vštěpoval: nebuď agresivní, ale když ti dá někdo poprvé facku, oplať mu dvěma ranami pěstí. Když ti dá facku podruhé, zlom mu obě ruce a nohy, snad si něco zapamatuje.

Ano vím, že stojíš na pozici síly, v tomto případě gangsterského tatíka. V rámci terapie (i pro ostatní) slíbený dialog:

Grace: Já nejsem ten, kdo vynáší rozsudek, tati ,to jsi ty!

Taťka: Nemůžeš je soudit, protože s nimi sympatizuješ. Zprznění a vražda není nutně vražda, že jo? Jediná věc, která nese vinu jsou okolnosti. Násilníci a vrazi mohou být podle tebe oběti ... ale já jim říkám psy. A když se koupou ve vlastních zvratcích ,jediný způsob, jak je zastavit je bič..

Grace: Ale psi jen poslouchají svou vlastní přirozenost , tak proč bychom jim neměli odpustit?

Taťka: Psi se mohou naučit mnoha užitečným věcem , ale ne když jsme jim odpustíš vždy, pak budou poslouchat jen svou vlastní přirozenost.

Grace: Tak já jsem arogantní, jsem arogantní, protože odpouštím lidem?

Taťka: Můj Bože! Copak nevidíš, jak jsi povýšená, když to říkáš? Myslím, že máš apriorní představu, že nikdo .., poslouchej , že nikdo nemůže dosáhnout stejně vysokých etických standardů, jako ty, takže je omlouváš. Neumím si představit nic troufalejšího.Ty, mé dítě, mé drahé dítě, budeš odpouštět druhým s omluvami, které bys nikdy v životě neuplatnila na sebe?

Grace: Proč bych neměla být milosrdná? Proč ?!

Taťka: Ne, ne, ne, měla bys být milosrdná, když je čas, abys byla milosrdná. Ale musíš udržovat svou vlastní úroveň ... dlužíš jim to, dlužíš jim to. Trest si zasloužíš za svůj přestupek, oni si zaslouží trest za své prohřešky.

Grace: Oni jsou lidské bytosti otče.

Taťka: Ne, ne, ne! Vždyť každá lidská bytost musí být odpovědná za své činy! Samozřejmě, že ano. Nemáme jim ještě dát šanci, že! To je nesmírně troufalé! Miluju tě, miluju tě, miluju tě k smrti, ale ty jsi ten netroufalejší člověk, kterého jsem kdy potkal a ty mi říkáš, že jsem arogantní?
[...]
Taťka: Poslouchej, síla... není tak špatná, jsem si jist, že můžeš najít způsob, jak jí využít svým vlastním způsobem. Jdi se projít a přemýšlej o tom ...

Grace: Lidé, kteří zde žijí .... dělají to nejlepší čeho jsou schopni ve velmi tvrdých podmínkách.

Taťka: Když to říkáš , Grace , ale je to jejich maximum ... opravdu dost dobré ?

Ales.Jakl píše:Ano vím, že stojíš na pozici síly, v tomto případě gangsterského tatíka. V rámci terapie (i pro ostatní) slíbený dialog:

Grace: Já nejsem ten, kdo vynáší rozsudek, tati ,to jsi ty!

Taťka: Nemůžeš je soudit, protože s nimi sympatizuješ. Zprznění a vražda není nutně vražda, že jo? Jediná věc, která nese vinu jsou okolnosti. Násilníci a vrazi mohou být podle tebe oběti ... ale já jim říkám psy. A když se koupou ve vlastních zvratcích ,jediný způsob, jak je zastavit je bič..

Grace: Ale psi jen poslouchají svou vlastní přirozenost , tak proč bychom jim neměli odpustit?

Taťka: Psi se mohou naučit mnoha užitečným věcem , ale ne když jsme jim odpustíš vždy, pak budou poslouchat jen svou vlastní přirozenost.

Grace: Tak já jsem arogantní, jsem arogantní, protože odpouštím lidem?

Taťka: Můj Bože! Copak nevidíš, jak jsi povýšená, když to říkáš? Myslím, že máš apriorní představu, že nikdo .., poslouchej , že nikdo nemůže dosáhnout stejně vysokých etických standardů, jako ty, takže je omlouváš. Neumím si představit nic troufalejšího.Ty, mé dítě, mé drahé dítě, budeš odpouštět druhým s omluvami, které bys nikdy v životě neuplatnila na sebe?

Grace: Proč bych neměla být milosrdná? Proč ?!

Taťka: Ne, ne, ne, měla bys být milosrdná, když je čas, abys byla milosrdná. Ale musíš udržovat svou vlastní úroveň ... dlužíš jim to, dlužíš jim to. Trest si zasloužíš za svůj přestupek, oni si zaslouží trest za své prohřešky.

Grace: Oni jsou lidské bytosti otče.

Taťka: Ne, ne, ne! Vždyť každá lidská bytost musí být odpovědná za své činy! Samozřejmě, že ano. Nemáme jim ještě dát šanci, že! To je nesmírně troufalé! Miluju tě, miluju tě, miluju tě k smrti, ale ty jsi ten netroufalejší člověk, kterého jsem kdy potkal a ty mi říkáš, že jsem arogantní?
[...]
Taťka: Poslouchej, síla... není tak špatná, jsem si jist, že můžeš najít způsob, jak jí využít svým vlastním způsobem. Jdi se projít a přemýšlej o tom ...

Grace: Lidé, kteří zde žijí .... dělají to nejlepší čeho jsou schopni ve velmi tvrdých podmínkách.

Taťka: Když to říkáš , Grace , ale je to jejich maximum ... opravdu dost dobré ?

Možná v této debatě přijde bhod citace z mého oblíbeného Ladislava Klímy a jeho "Svět jako vědomí a nic" : "Všechno tvé úsilné hledání štěstí nerozmnoží ho, všechno tvé odříkání nezmenší ho! Tvé obavy před bolestí jsou nesmyslny: trpíš-li, raduj se, že’s si toho už kus odbyl; raduješ-li se, věští to pouze bolest, přesně tím větší, čím větší tvá radost. Nanejvýš lhostejno jest nejen, co činíš, ale i co se ti přihodí! : Jednou musíš si vše odbýt! Tvé úsilí zlepšit svůj stav je směšné, radost rovněž! Každé zlepšení zaplatíš až do posledního haléře zhoršením, štěstí neštěstím, velkost malostí; ale každé tvé špatno promění se v dobro. Nesmíš v nic doufat, ale nemusíš se ničeho obávat: – Až bude závratný koloběh všeho u konce, jaký bude výsledek ... ? Žádný ..., – a jako by nic nebylo bývalo... : jediná cena všeho se zatím v koloběhu tom rozplynula... A pak začne tento příšerný svět otáčet se znovu... Zde je nejvnitřnější „hrozné tajemství“ tohoto světa – fantomu:
Vše snaží se a plahočí, touží a děsí se, doufá a zoufá, jásá a naříká pro něco, co nejen theoreticky „jest“ ničím, ale co i prakticky V NIC se paralysuje..."

Petr.Lysek píše:Možná v této debatě přijde bhod citace z mého oblíbeného Ladislava Klímy a jeho "Svět jako vědomí a nic"

Klímu jsem nečetl, ale ten výňatek se mi pranic nezamlouvá. Kolik lidí třeba přišlo o život při vynalézání a zlepšování letadel. Podle Klímy asi zbytečně, ale já jsem jim vděčný, protože díky nim dnes můžeme létat a dost bezpečně. Stejně tak jsem vděčný všem zešílevším matematikům, zchudlým konstruktérům, dokonce i těm, kteří objevili pouze slepé uličky. Jednou budou lidé vděční i Pirátům Alešovi a Ivovi, ale za co, to je otázka. Všechno jejich snažení, plahočení a oběti, všechno to mělo smysl. Pro nás budoucí.

Petr.Lysek píše:

Ales.Jakl píše:Ano vím, že stojíš na pozici síly, v tomto případě gangsterského tatíka. V rámci terapie (i pro ostatní) slíbený dialog:

Grace: Já nejsem ten, kdo vynáší rozsudek, tati ,to jsi ty!

Taťka: Nemůžeš je soudit, protože s nimi sympatizuješ. Zprznění a vražda není nutně vražda, že jo? Jediná věc, která nese vinu jsou okolnosti. Násilníci a vrazi mohou být podle tebe oběti ... ale já jim říkám psy. A když se koupou ve vlastních zvratcích ,jediný způsob, jak je zastavit je bič..

Grace: Ale psi jen poslouchají svou vlastní přirozenost , tak proč bychom jim neměli odpustit?

Taťka: Psi se mohou naučit mnoha užitečným věcem , ale ne když jsme jim odpustíš vždy, pak budou poslouchat jen svou vlastní přirozenost.

Grace: Tak já jsem arogantní, jsem arogantní, protože odpouštím lidem?

Taťka: Můj Bože! Copak nevidíš, jak jsi povýšená, když to říkáš? Myslím, že máš apriorní představu, že nikdo .., poslouchej , že nikdo nemůže dosáhnout stejně vysokých etických standardů, jako ty, takže je omlouváš. Neumím si představit nic troufalejšího.Ty, mé dítě, mé drahé dítě, budeš odpouštět druhým s omluvami, které bys nikdy v životě neuplatnila na sebe?

Grace: Proč bych neměla být milosrdná? Proč ?!

Taťka: Ne, ne, ne, měla bys být milosrdná, když je čas, abys byla milosrdná. Ale musíš udržovat svou vlastní úroveň ... dlužíš jim to, dlužíš jim to. Trest si zasloužíš za svůj přestupek, oni si zaslouží trest za své prohřešky.

Grace: Oni jsou lidské bytosti otče.

Taťka: Ne, ne, ne! Vždyť každá lidská bytost musí být odpovědná za své činy! Samozřejmě, že ano. Nemáme jim ještě dát šanci, že! To je nesmírně troufalé! Miluju tě, miluju tě, miluju tě k smrti, ale ty jsi ten netroufalejší člověk, kterého jsem kdy potkal a ty mi říkáš, že jsem arogantní?
[...]
Taťka: Poslouchej, síla... není tak špatná, jsem si jist, že můžeš najít způsob, jak jí využít svým vlastním způsobem. Jdi se projít a přemýšlej o tom ...

Grace: Lidé, kteří zde žijí .... dělají to nejlepší čeho jsou schopni ve velmi tvrdých podmínkách.

Taťka: Když to říkáš , Grace , ale je to jejich maximum ... opravdu dost dobré ?

Možná v této debatě přijde bhod citace z mého oblíbeného Ladislava Klímy a jeho "Svět jako vědomí a nic" : "Všechno tvé úsilné hledání štěstí nerozmnoží ho, všechno tvé odříkání nezmenší ho! Tvé obavy před bolestí jsou nesmyslny: trpíš-li, raduj se, že’s si toho už kus odbyl; raduješ-li se, věští to pouze bolest, přesně tím větší, čím větší tvá radost. Nanejvýš lhostejno jest nejen, co činíš, ale i co se ti přihodí! : Jednou musíš si vše odbýt! Tvé úsilí zlepšit svůj stav je směšné, radost rovněž! Každé zlepšení zaplatíš až do posledního haléře zhoršením, štěstí neštěstím, velkost malostí; ale každé tvé špatno promění se v dobro. Nesmíš v nic doufat, ale nemusíš se ničeho obávat: – Až bude závratný koloběh všeho u konce, jaký bude výsledek ... ? Žádný ..., – a jako by nic nebylo bývalo... : jediná cena všeho se zatím v koloběhu tom rozplynula... A pak začne tento příšerný svět otáčet se znovu... Zde je nejvnitřnější „hrozné tajemství“ tohoto světa – fantomu:
Vše snaží se a plahočí, touží a děsí se, doufá a zoufá, jásá a naříká pro něco, co nejen theoreticky „jest“ ničím, ale co i prakticky V NIC se paralysuje..."

Trest si zasloužíš za svůj přestupek, oni si zaslouží trest za své prohřešky.

Všichni si zasloužíme pozornost, trest je pouhá iluze. Nelze trestat, pokud "trestaný" nechápe z jakého důvodu má trpět. Co chápat pod pojmem trest? Bitku? Bolest? Utrpení? Soucit? To vše jsou jenom emoce těch, co mají strach. V okamžiku, kdy jim porozumíme, vše zcela pochopíme a emoce pominou. A trest se stává odměnou Vše má svůj čas ...........

@Robert Magni

Použití psychoanalytických prostředků je dovoleno v rámci terapie. Surfovat na hladině alfa můžeme i bez "matroše".

@Maria.Vašíčková:Všichni si zasloužíme pozornost, trest je pouhá iluze. Nelze trestat, pokud "trestaný" nechápe z jakého důvodu má trpět. Co chápat pod pojmem trest? Bitku? Bolest? Utrpení? Soucit? To vše jsou jenom emoce těch, co mají strach. V okamžiku, kdy jim porozumíme, vše zcela pochopíme a emoce pominou. A trest se stává odměnou Vše má svůj čas ...........

Souhlas, ale ve filmu byl uplatněn trest absolutní - z celého Dogvillu zbyl jenom pes . A Grace mohla použít získanou gangsterskou sílu k osvobození otroků v dalším filmu Manderlay (taťka splnil svůj slib).

Já znám dost amíků a všímám si, že už povětšině zcela ztratili rozlišovací schopnost mezi realitou a výstupy Holywoodu neustále oslavujícími a propagujícími násilí. Když vyrostou čuměním do bedny, která soustavně glorifikuje "tvrdé trestání", tak už to i formuluje jejich mezinárodní politiku a to dokonce konsensuálně. Mimochodem, tady už taky na to máme vyhrazené alespoň čtyři televizní kanály, naštěstí s debilním dabováním, které poněkud kazí účinek. Nicméně mám obavy, že to skončí přesně tak jak píšeš, že z celého Dogvillu zbyde jenom pes. Jak zjistili Němci, ono to trestání už vůbec není tak skvělé, když zamíří pro změnu na vás. A i když se všichni cítili jako Rambo, tak se ukázalo, že opravdové kulky a granáty pro to moc pochopení neměly.

Jeden ilustrativní příběh ze života. Můj táta byl za války "totálně nasazený" ve Vídni, tj. musel tam dělat otroka ve fabrice pro Říši. Dělal tam s ním jeden typický mladý Rakušák a ten se jednoho dne přihlásil do SS, celý natěšený, jak bude kosit kulometem řady Rusáků. A táta mu povídal: "a to si myslíš, ty vole, že oni nebudou střílet nazpět na tebe?". A měl pravdu. Rakušák tam do měsíce padl a táta žil ještě dalších 60 let.

Podnět získal potřebnou podporu a byl doručen do podatelny - podatelna-celostatniho-fora-f487/zadost ... 29330.html
Jednání bylo opět otevřeno k rozpravě - post398740.html#p398740
tady lock.