Já netvrdím, že jsme nějak nadřazení (co se týče typických Čechů, jsem spíše skeptikMartin Shanil píše:právě myšlenky o rasové výlučnosti a nadřazenosti vyústily v nejkrvavější válku.Když jedni říkají, že lidé jsou si ve svých potřebách více podobní a druzí že lidé jsou všude odlišní a měli bychom se jich bát, přikláním se vždy k těm prvním. Nebojím se jejich odlišnosti. Nemám k tomu důvod, stejně jako nedávám důvod nikomu, aby se obával mě. Proto se nechci spolčovat s někým, kdo mi podsouvá nepřítele a snaží se mi namluvit jaké nebezpečí od něho hrozí. Nechci být ve spolku s někým, kdo mě potřebuje do davu řinčícího zbraněmi aby tak "těm druhým" dokázal jejich podřadnost.
). Jen se mi západní způsob života a myšlení líbí víc, než jiné způsoby (obecně asijský, obecně africký, islámský, státně pravoslavný, hinduistický, státně komunistický atd.) A také tvrdím, že lidé jsou všude odlišní. Jiní jsou v Plzni, jiní v Londýně. Jiní jsou na západě Evropy, jiní na východě Asie. Není důvod se jich proto bát (většinou), ale to ještě neznamená, že se s nimi musím kamarádit, nebo se jim dokonce nějak přizpůsobit. Příklad (vymyšlený):
No dobře, máte u vás ve zvyku v pravé poledne půl hodiny zpívat nějakou píseň a zvonit. Tak si to klidně dělejte, ale tam u vás. Jestli chcete bydlet tady, tak si to budete muset odpustit, protože mi v pravé poledne jíme, nebo si dáváme šlofíka. Vaše zpívání a zvonění by většině z nás vadilo.
No a protože stejně je na tom i "druhá strana", ať už je to kdokoliv, tak se i já snažím tam u nich se chovat podle jejich pravidel. V Londýně nebudu v restauraci po obědě krkat, abych nepohoršil, kdežto v Říme krkat budu, abych neurazil.
Pravidla určuje hostitel a host je ten, kdo je musí dodržovat.Takže, pokud jsi to dočetl až sem a připustíš, že lidé jsou opravdu odlišní, pak musíš připustit i to, že některá společnost je mi bližší a některá vzdálenější, někdy až do nepřijatelna.
