O iluzionismu

[Michal.Rusek]

http://www.blisty.cz/files/isarc/0103/20010326h.html

Stále čekám, kdy už se udělá nějaká tiskovka o ČT. Já to asi večer napíšu... Jestli to ale neprojde, tak mi dejte vědět, ať to nedělám zbytečně.

" (...) Ze střepů reality, událostí, názorů si každý z nás vybere jen to, co odpovídá naší verzi světa, naší ideologii, našim hluboce zažitým přesvědčením. Vědomě či nevědomě, jde pak ve výsledku sdělení (stejně ve zpravodajství jako ve Volejte řediteli) vždy o prosazení našeho zájmu. I ten, kdo SÁM prezentuje více protichůdných stanovisek, aby tak dal divákům možnost uvořit si vlastní názor, sleduje nějaký vlastní zájem, má ke skutečnosti nějaký vlastní postoj. Mám-li k prosazení vlastních zájmů a postojů k dispozici hlásnou troubu masových médií, dostává se mi obrovské moci.

Proto musí být každé masmediální jednosměrné sdělování vystaveno důsledné společenské kontrole. Platí pro editoriální politiku zpravodajství stejně jako pro Hovory z Lán. Co z toho, co tvrdíte že JE (existuje, stalo se atd.) jste si do pořadu vybral a proč? Co jste si do pořadu nevybral a proč? Co z toho považujete za důležité a proč? Jaká pravidla při výběru, jaká kritéria při hodnocení, použiváte ?

Všechny tyto otázky - a mnohé další - má veřejnost právo neustále pokládat a má i právo znát odpověď. Nejenom novinář ve veřejném zájmu, ale každý občan. Každý občan je novinář.

Televize jak ji dosud známe je médiem jednosměrného sdělování, protože neumožňuje širokou participaci všech občanů na principu rovnosti a protože její zájmy, postoje, pravidla a technologie nejsou transparentní.

Tvrdím, že když televize není transparentní, je nejen nedůvěryhodná, ale je pak ze své skryté podstaty manipulativní.

A jsme u jádra mého článku, u iluzionismu.

Pokud chodíte do kina, paní Leporská , dobrovolně usedáte do tmy sálu, abyste spolu s ostatními diváky spoluprožila napětí, dojetí, očistný smích … Víte, že jde o hru, fikci, a tak Vám jistě nevadí, že seance filmového představení je v režii tvůrců filmu, technických prostředků kinematografu a filmového sálu. Věřte, že vše, co se na plátně odehrává je detailně promyšlené a záměrně inscenované v několika prostorových plánech obrazového pole, které ve tmě, spolu s jinými, často zespoda nahoru, v nadživotní velikosti, obklopena stereofonním zvukem, sledujete. Manipulace? Nikoliv, myslím si. Vím totiž, že jsem klamán, a znám pravidla hry.

Veškeré televizní vysílání (nejenom zábava, ale i zpravodajství) je také konstruované a inscenované, jen o tom diváci mnohem méně vědí. Neznají pravidla hry. Seriózní moderátor televizního zpravodajství, v dobře padnoucím saku a nalíčen, sedící za stolem, Vám sice jaksi z očí do očí vemlouvavě říká, co "přinesl den", jenže on vlastně čte ze čtecího zařízení text sestavený někým jiným podle Vám zcela neznámých editoriálních kritérií . Vážný moderátor pak možná v reálu sedí za stolem jen v trenýrkách s nohama v lavoru se studenou vodou. Proč taky ne, když je horký letní den a divák ho od pasu dolů nevidí , protože nohy nejsou v záběru?

Všechno, co je v záběru, má však v inscenované televizní realitě svou promyšlenou funkci.

Mají ji i telefonistky v přímém přenosu pořadu Volejte řediteli.

Proč tam jsou?

Aby mohli lidé v průběhu pořadu volat, jak píšete? Proč mají ale lidé vůbec do přímého přenosu volat, když se nikdy řediteli nedovolají (dovolají se vždy jen jeho telefonistkám)? Nestačil by pak místo telefonistek telefonní záznamník?

Manipulace? Ano, jsem přesvědčen. Nevím, že jsem klamán, neznám pravidla hry. Mediální kouzelník vytváří dojem nutnosti přímého přenosu (žádná nutnost není, kromě kouzelníkovy potřeby aktuální reakce na společensko-politickou situaci) - předstíráním on-line interakce s diváky, k níž ve skutečnosti nedochází.

Kouzelník nechť buď nechá diváky volat naživo přímo JEMU, nebo ať přizná, že se mu v průběhu vysílání lidé dovolat nemohou, protože jde o předem připravené vystoupení pod jeho plnou kontrolou. (...)"