Boj proti opozici: "Top 10 mýtů ve vztahu k pirátství"
Napsal: 23 dub 2009, 09:55
Měl jsem takový nápad, že na stránkách ČPS by se - ve vztahu k osvětě v oblasti "pirátství" a uvedení pokroucených opozičních tvrzení na pravou míru - mohla někde objevit jakási sekce, kterou jsem pracovně nazval "TOP 10 mýtů" - tím mám na mysli různá pochybná přirovnání, že legalizovat sdílení je jako legalizovat kradení aut, že P2P sítě jsou zločinné a nelegální, že sdílení je organizovaný zločin apod. Tento nápad jsem zmínil panu Kadeřávkovi a on mne požádal, ať to hodím na fórum, aby můj nápad nezapadl - takže tak činím - pokud to je hloupost, tak to prosím ignorujte, naopak pokud by vás napadlo jakékoliv rozšíření či zpřesnění - sem s tím 
(nechtělo se mi to přepisovat a asi by to i bylo zbytečné, tak to sem celé vkládám jako kopii e-mailu pro pana Kadeřávka):
...
Vážený pane Kadeřávku,
nevím, zda teď vyberu ta nejpodstatnější témata (někdy je to bohužel subjektivní, ale vhodnou argumentací by se jistě dalo mnohé uvést na pravou míru), ale pokusím se.
Například ve zprávách poněkud bulvárního typu (nevím, zda jsou tak psány jen kvůli nevědomosti autorů článků nebo zcela záměrně) jsem několikrát zahlédl přirovnání P2P technologií k organizovanému zločinu. To je samozřejmě nesmysl už z důvodu, že jednotliví uživatelé takových sítí se vzájemně neznají, nemusí mít ani ponětí o způsobu jejich fungování a nemusí si ani být vědomi, že by dělali něco nezákonného, a to už vůbec ne úmyslně (narozdíl od organizovaného zločinu, kde slovo "organizovaný" de-facto implikuje úmysl).
Dále se uvádí, že sdílením přicházejí autoři o peníze. Bohužel nemám informace o tom, jak se vlastně přerozdělují zisky z prodaných děl, nicméně všude se mluví o tom, že autoři z toho mají jen mizivé procento, takže nejvíc se to dotkne vydavatelství a ochranných svazů, které ovšem existují jen proto, aby řešily problémy, které by bez nich asi ani nenastaly. Je zcela opomíjen i fakt, že šíření děl po Internetu je jistý druh reklamy, což se může příznivě projevit například na návštěvnosti koncertů kapel.
Velmi zajímavé by také bylo rozebrat problematiku vyčíslování škod, o kterých se čas od času dočteme - to, že si někdo dílo stáhl, nemusí nutně znamenat, že jej po prvním shlédnutí/poslechnutí/... nesmazal, protože pro něj nemělo dostatečnou hodnotu, a už vůbec to neznamená, že kdyby jej nestáhl, koupil by si jeho originál (což se nám snaží namluvit vydavatelství a ochranné svazy).
Vhodné by bylo i vybrat nějaké pěkné tendenčně používané příklady používané opozicí (např. přirovnávání legalizace sdílení k legalizaci krádeží aut - a podobné nesmysly); bylo by rovněž dobré vysvětlit i fakt, že na informace nelze pohlížet stejným způsobem jako na fyzické statky, což bývá také uváděno zastánci stávající formy autorských zákonů.
Za zmínku by také stál rozbor otázky, zda je sdílení skutečně společensky nebezpečné a zda nejsou pro společnost daleko nebezpečnější snahy o omezování svobody (nejen Internetu) pod rouškou "boje proti pirátství".
Toť asi tak vše, co mne zatím napadlo, určitě by bylo vhodné, aby to zrevidovali odborníci, kteří se v té či oné oblasti vyznají a podložili to (kde je potřeba) i nějakými fakty (např. zisky autorů a jejich rozdělení mezi autory, ochranné svazy apod.); snad Vás to bude aspoň dále inspirovat
...
(nechtělo se mi to přepisovat a asi by to i bylo zbytečné, tak to sem celé vkládám jako kopii e-mailu pro pana Kadeřávka):
...
Vážený pane Kadeřávku,
nevím, zda teď vyberu ta nejpodstatnější témata (někdy je to bohužel subjektivní, ale vhodnou argumentací by se jistě dalo mnohé uvést na pravou míru), ale pokusím se.
Například ve zprávách poněkud bulvárního typu (nevím, zda jsou tak psány jen kvůli nevědomosti autorů článků nebo zcela záměrně) jsem několikrát zahlédl přirovnání P2P technologií k organizovanému zločinu. To je samozřejmě nesmysl už z důvodu, že jednotliví uživatelé takových sítí se vzájemně neznají, nemusí mít ani ponětí o způsobu jejich fungování a nemusí si ani být vědomi, že by dělali něco nezákonného, a to už vůbec ne úmyslně (narozdíl od organizovaného zločinu, kde slovo "organizovaný" de-facto implikuje úmysl).
Dále se uvádí, že sdílením přicházejí autoři o peníze. Bohužel nemám informace o tom, jak se vlastně přerozdělují zisky z prodaných děl, nicméně všude se mluví o tom, že autoři z toho mají jen mizivé procento, takže nejvíc se to dotkne vydavatelství a ochranných svazů, které ovšem existují jen proto, aby řešily problémy, které by bez nich asi ani nenastaly. Je zcela opomíjen i fakt, že šíření děl po Internetu je jistý druh reklamy, což se může příznivě projevit například na návštěvnosti koncertů kapel.
Velmi zajímavé by také bylo rozebrat problematiku vyčíslování škod, o kterých se čas od času dočteme - to, že si někdo dílo stáhl, nemusí nutně znamenat, že jej po prvním shlédnutí/poslechnutí/... nesmazal, protože pro něj nemělo dostatečnou hodnotu, a už vůbec to neznamená, že kdyby jej nestáhl, koupil by si jeho originál (což se nám snaží namluvit vydavatelství a ochranné svazy).
Vhodné by bylo i vybrat nějaké pěkné tendenčně používané příklady používané opozicí (např. přirovnávání legalizace sdílení k legalizaci krádeží aut - a podobné nesmysly); bylo by rovněž dobré vysvětlit i fakt, že na informace nelze pohlížet stejným způsobem jako na fyzické statky, což bývá také uváděno zastánci stávající formy autorských zákonů.
Za zmínku by také stál rozbor otázky, zda je sdílení skutečně společensky nebezpečné a zda nejsou pro společnost daleko nebezpečnější snahy o omezování svobody (nejen Internetu) pod rouškou "boje proti pirátství".
Toť asi tak vše, co mne zatím napadlo, určitě by bylo vhodné, aby to zrevidovali odborníci, kteří se v té či oné oblasti vyznají a podložili to (kde je potřeba) i nějakými fakty (např. zisky autorů a jejich rozdělení mezi autory, ochranné svazy apod.); snad Vás to bude aspoň dále inspirovat
...
