Divadelní představení

[Lukas.Findeis]

Hele a co kdyby tam ti podnikatelé potkali toho zkrachovalého huliče, piráta, zastánce linuxu

To mi přijde moc komplikovaný a vykonstruovaný. Příběh by měl mít aspoň nějakej reálnej základ. Nesmí to ulítnout do naprostý fantasmagórie. Bych si jako divák myslel, že se Piráti už naprosto pomátli a psali to v blázinci

Nebylo by poněkud elegantnější, kdyby je do blázince přišel navštívit agitující Pirát, propagující Linux, otevřený standardy a liberální zákony, podporující malý a střední podnikatele? To by byl ideální způsob jak motivovat oba podnikatele k uzdravení a opuštění ústavu, aby se k nám mohli přidat.

Huliče bych opravdu nejradši viděl v roli pasivního přihlížejícího a demostroval bych na něm absurditu zákonů, až ho seberou policajti. Toho musíme dostat z vězení, ne z blázince. Problémy se schizofrenií se strašně zveličujou a jinej důvot pro zavření do ústavu nenacházím. Napadlo mě, že po několika letech by u nás tak vzrostla obliba trávy, že by to vedlo ke schválení pirátskýho návrhu zákona na dekriminalizaci/legalizaci a novej prezident by omilostnil všechny, kteří si šli kvůli užívání nebo pěstování trávy sednout. BTW prezidentem v přímý volbě by se moh stát pirátskej senátor. Ale první volby nevyjdou a budou se řešit podnikatelé. Vypravěč by moh říkat co se odehrává mimo kulisy. jak byli zvoleni pirátští poslanci, senátoři a spousta zastupitelů v komunálu. Navrhuju vytvořit časovou osu příběhu, kde bude dění ze všech dějovejch linií zanesený. Podle toho se bude scénář psát podstatně snáz.

Musí tam bejt co nejmíň herců a příběh musí bejt pokud možno co nejjednodušší a nejnápaditější. takovej, ze kterýho prvoplánově nečouhá pirátská propaganda, jinak to nikdo kromě nás hrát nebude.

[next_ghost]

Nebylo by poněkud elegantnější, kdyby je do blázince přišel navštívit agitující Pirát, propagující Linux, otevřený standardy a liberální zákony, podporující malý a střední podnikatele? To by byl ideální způsob jak motivovat oba podnikatele k uzdravení a opuštění ústavu, aby se k nám mohli přidat.

Podle mě není agitující Pirát potřeba. Podnikatel, kterého do blázince přivede proprietární software, klidně o všech výhodách svobodného software a otevřených formátů může vědět od začátku, ale kvůli státní správě a zákazníkům je nebude moct nasadit (externí vendor lock-in). A ty výhody může publiku nenápadně vysvětlit během nadávání, že tyhle problémy se můžou stát jenom v proprietárním světě. Spíš by se z toho podnikatele stal Pirát po propuštění z blázince. Co z téhle scénky o podnikatelích udělat prolog celé hry a Pirátská strana by se poprvé objevila až když by do ní vstupovali?

[Petr.Vileta]

Spíš by se z toho podnikatele stal Pirát po propuštění z blázince. Co z téhle scénky o podnikatelích udělat prolog celé hry a Pirátská strana by se poprvé objevila až když by do ní vstupovali?

Pravda. Ja bych to take videl spis na "hru ze zivota", nez to delat jako nejakou ideologickou nalejvarnu. Lidi by se meli pobavit, pripadne si s nejakou postavou spulu zanadavat a kdyz se na konci objevi Piratska strana, tak bud to vezmou, nebo si maximalne reknou "no ten konec byl trochu vlezlej, ale co".

[Lukas.Findeis]

Spíš by se z toho podnikatele stal Pirát po propuštění z blázince. Co z téhle scénky o podnikatelích udělat prolog celé hry a Pirátská strana by se poprvé objevila až když by do ní vstupovali?

Pravda. Ja bych to take videl spis na "hru ze zivota", nez to delat jako nejakou ideologickou nalejvarnu. Lidi by se meli pobavit, pripadne si s nejakou postavou spulu zanadavat a kdyz se na konci objevi Piratska strana, tak bud to vezmou, nebo si maximalne reknou "no ten konec byl trochu vlezlej, ale co".

A co ze hry udělat hořkou absurdní komedii ze života? Člověk v pirátském oblečení (ne člen Pirátů) přijde za podnikateli, protože oni jsou vyvolení zachránit svět před proprietárním softwarem, než všichni zahynem Celou hrou by se v druhém plánu pod velmi zábavnou slupkou prolínalo téma občanský angažovanosti a jiný závažný společenský témata (chování lidí, cenzura, moc nadnárodního kapitálu, sledování lidí, manipulace...). Nejde o to napsat ideologickou nalejvárnu ale o to, aby lidé o tom v čem žijem začali přemýšlet a uvědomili si, že to s tím co hlásáme myslíme vážně. Žádnej vlezlej konec se konat nesmí. Vlezlej konec je špatnej konec a celou hru zabije.

[Tomas.Vymazal]

Podepsal bych vsechno co napsali next_ghost a Lukáš. Desi me predstava, ze bychom z toho delali roman na tema, jak bychom si predstavovali idealni svet. To uz bychom mohli rovnou sehrat hru v sandalech, odeni do pruhu platna a na konci hulit travu a rozdavat kyticky. Svet lidi neni a nebude pekny misto, jen ho muzeme udelat o neco mene zlym mistem. Uprimne bych daleko radsi, kdyby lidi odchazeli z predstaveni v depresi, s mindrakama a plnou hlavou myslenek, nez aby se pulka usmivala a pulka si rikala, ze bejt jim 14, tak by se jim to i libilo.

[Lukas.Findeis]

Uprimne bych daleko radsi, kdyby lidi odchazeli z predstaveni v depresi, s mindrakama a plnou hlavou myslenek, nez aby se pulka usmivala a pulka si rikala, ze bejt jim 14, tak by se jim to i libilo.

Skončí představení dobře, špatně, nebo mají lidé odcházet se smíšenými pocity? Představení může skončit špatně s příslibem lepších zítřků (sílící pirátskej odboj). Nebo to může dopadnout dobře, ale za moc vysokou cenu. Taková ta depka po vystřízlivění z oslav po vyhraný válce (vysněnej pirátskej stát). Nebo to může bejt už zmíněná absurdní sranda s vážným podtextem, která by skončila dobře, ale byla by velmi sociálně kritická.

Můžeme paralelně pracovat na víc scénářích a postupně se soustředit na ty kvalitnější. Jeden konec - jeden scénář. Pokud se jich někdo ujme. Jinak si aktivní scénárista vybere co se mu líbí a ostatní mu s tím pomůžou nebo na to hodí bobek. Scénář nejde psát bez rámcový představy jak by se měl děj vyvíjet a jak skončí. Musí se tomu přizpůsobit styl vyprávění a výrazový prostředky.

Takže se musíme odrazit od konce a pak vymyslet dějový linky, umístit události na časovou osu a rozhodnout se, jestli bude příběh vyprávěnej chronologicky, nechronologicky, jestli různý dějový linky budou roztříštěný na menší části nebo se budem po odehrání dějový linky vracet zpátky do jiný dějový linky, odehrávající se ve stejném časovém období... Možností je spousta a kreativitě se meze nekladou.

Díky všem co se mnou zatím v týhle diskuzi souhlasili i nesouhlasili a pomáhají mi tříbit nápady a myšlenkový proudy, kudy by se hra mohla ubírat. Pořád se posouváme dál od povrchní propagace ke kvalitě. Už mám dva favorizovaný konce a nápady, který chci ve hře použít. Pokusím se vytvořit osu příběhu se styčnými body a pak ji tu předhodím našemu ochotnickému kroužku.

BTW dalo by se pracovat s hříčkou OSA/osa. - OSA zla, osa příběhu, proti které naši hrdinové budou bojovat...

[Adam.Skorepa]

Pravda. Ja bych to take videl spis na "hru ze zivota", nez to delat jako nejakou ideologickou nalejvarnu. Lidi by se meli pobavit, pripadne si s nejakou postavou spulu zanadavat a kdyz se na konci objevi Piratska strana, tak bud to vezmou, nebo si maximalne reknou "no ten konec byl trochu vlezlej, ale co".

Kdo říkal, že vstupem k Pirátům má ta hra končit? Naopak, tím by veškerá akce měla teprve začínat. Epizodka o blázinci a jak se do něj dostali by jen vytvořila profil hlavních hrdinů, aby pak diváci chápali jejich motivaci ve zbytku hry. Ten zbytek by pak mohl být o tom, co všechno se dá a je potřeba udělat.

Skončí představení dobře, špatně, nebo mají lidé odcházet se smíšenými pocity? Představení může skončit špatně s příslibem lepších zítřků (sílící pirátskej odboj). Nebo to může dopadnout dobře, ale za moc vysokou cenu. Taková ta depka po vystřízlivění z oslav po vyhraný válce (vysněnej pirátskej stát). Nebo to může bejt už zmíněná absurdní sranda s vážným podtextem, která by skončila dobře, ale byla by velmi sociálně kritická.

Další možnost je otevřený konec. Mohlo by to skončit třeba tak, že hlavní hrdina po letech znechuceně od Pirátů odchází, protože se dostali do parlamentu a prosadili svoje hlavní myšlenky, ale přístup občanů k politice se nijak nezměnil. Tím pádem stranu obsadili korytáři a z původních ideálů nic nezbylo, a lidi pořád jenom remcají v hospodě u piva, místo aby se do kontroly politiky sami zapojili. Tenhle závěr ale musí jednoznačně vyznít tak, že kvůli lhostejnosti občanů to byl nevyhnutelný osud a sebevětší ideály tomu nemůžou zabránit.