Rozpor ve svobodě, cenzura a kontrola
Napsal: 04 led 2011, 23:16
Stanovy České pirátské strany stanovují, že chceme svou politikou prosazovat a podporovat mimo jiné svobodu slova a vyjadřování. Znamená to, že pokud mi někdo jakkoliv brání ve vyjadřování jakýmkoliv způsobem, je to cenzura, proti které chceme všemi zákonnými prostředky bojovat. Půjde to ale bez přemýšlení? Pomůže nám naivní dogmatizmus, který bere jednotlivé ideje izolovaně a ignoruje jejich třecí plochy dané povahou věci? Mám za to, že nikoliv.
Třecí plochy Pirátských idejí a lidských práv obecně
Kdo se alespoň povrchně věnoval problematice lidských práv, seznal jejich vzájemnou rozpornost, která se například shrnuje okřídleným výrokem „svoboda mé pěsti končí před okem mého bližního“. Znamená to, že moje svoboda pohybu a svoboda vyjadřování je omezena soukromím a tělesnou integritou mého bližního.
Absolutizace kteréhokoliv práva má za následek zánik ostatních práv. Na fóru se s ní dennodenně setkáváme: Ať už je to svoboda vyjadřování chápaná jako absolutní svoboda, při níž představitelé strany mohou popírat program nebo členové mohou pomlouvat jiné členy. Taková svoboda je zrádná a má za následek rozvrácené vztahy ve společenství nebo v případě neomezené svobody slova představitelů politické rozštěpení.
Nemusíme ale chodit tak daleko; stačí se vrátit ke stanovám, podle nichž člen musí souhlasit s programovými cíli České pirátské strany a je zavázán podporovat základní programové cíle. Tím je samozřejmě jeho svoboda projevu omezena: Těžko lze zároveň podporovat základní programové cíle a zároveň proti nim otevřeně vystupovat. Stanovy tedy nepožadují, aby člen plně souhlasil s politickým programem, ale pro členství postačí souhlas s programovými cíli podle čl. 2. Pokud ale mluví ve sdělovacích prostředcích jménem České pirátské strany, musí mluvit v souladu s celým jejím politickým programem, čímž je jeho svoboda projevu podstatně omezena. Z výše uvedeného je patrné, že absolutní pojetí svobody projevu je takřka rozpor v přívlastku a každá svoboda v sobě nese již své omezení.
Imanentní rozpor každé svobody u politické strany
Politická strana, která chce přežít, si nemůže dovolit tuto dvojí tvář: Na jednu stranu se tvářit, že podporuje zcela neomezenou svobodu slova, na druhou stranu, že si váží svých voličů. Pokud politická strana svým jménem na svém vlastním internetovém fóru, které je systémem strany, oznamuje například některé skupině voličů, že patří do plynu kvůli jejich rase, nemá taková politická strana pro voliče ani základní morální kredit, ba co víc: Tato strana porušuje vlastní stanovy a tím podvádí vlastní členy. Porušuje stanovy nejen kvůli tomu, že nebojuje proti rasismu, ale porušuje i svobodu projevu – programového projevu, který si členové řádně ujednali.
Politická strana pak už nemá svobodu rozhodnout se pro určitý program a jeho komunikaci. Místo toho je obětí několika jednotlivců, kteří jí vnucují svoje vlastní názory proti její vůli vyjádřené ve stanovách a programu, a to vše na jejích vlastních systémech. Tatam je svoboda projevu členů, kteří se nemohou vyjádřit.
Pokud se nepodaří vyjasnit tento základní rozpor ve svobodě, bude myšlenka internetové demokracie nadobro ztracena. Virtuální sněmovna a internetová referenda jsou v tomto pojetí postaveny naroveň chatu, diskuse probíhá na úrovni „děcek z warfor“ a hlasující, kteří mají věc rozhodnout, nemají přístup k věcným příspěvkům, protože jsou zahlceni balastem.
Co je to tedy cenzura?
Slovo cenzura je tak zjevně používáno ve dvou významech: Užším podle čl. 17 Listiny a širším jako libovolný dohled nebo kontrola. Cenzura v širším smyslu, čemu napovídá i etymologie slova, pochází od slova cenzor, což byl v antickém Římě nejvyšší představitel státu na úrovni prezidenta, který jmenoval senátory a káral římské občany, kteří se chovali nemorálně. Pochybuji, že stanovy mají v čl. 2 na mysli boj proti cenzuře v širším smyslu, tj. libovolné kontrole, protože například třetí bod programu se nazývá Kontrola občanů nad politiky. Pokud zavrhneme cenzuru v širším smyslu (kontrolu), vylijeme s vaničkou i dítě.
Cenzura v užším smyslu je faktická nemožnost vyjádřit se vlastním přirozeným způsobem (například telefonem, na vlastním blogu, na náměstí, vydávat vlastní deník nebo časopis) nebo hromadně organizované omezování přístupu k existujícím informacím. Rozumí se cenzurou i omezení přístupu k osobním údajům? Nikoliv, už proto, že Listina práv a svobod stanoví, že cenzura je nepřípustná a Piráti uznávají lidské právo na ochranu soukromí. Ledabylé zveřejňování cizích osobních údajů lze tedy těžko považovat za legální způsob vyjadřování, naopak je to zásah do svobody projevu dotčeného člověka, který se rozhodl své osobní údaje nezveřejnit. Proto je k původní definici nutno dodat, že cenzura není, pokud je přístup k informacím omezen s ohledem na jiné základní právo (viz článek 17 Listiny).
Tím jsem vymezil cenzuru v našem diskurzu a pokusil jsem se vysvětlit, že naivní dogmatizmus a používání výroků vytržených z kontextu nevede k řešení, které by bylo pro politickou stranu přijatelné, protože není ani konzistentní, natož odůvodněné.
Třecí plochy Pirátských idejí a lidských práv obecně
Kdo se alespoň povrchně věnoval problematice lidských práv, seznal jejich vzájemnou rozpornost, která se například shrnuje okřídleným výrokem „svoboda mé pěsti končí před okem mého bližního“. Znamená to, že moje svoboda pohybu a svoboda vyjadřování je omezena soukromím a tělesnou integritou mého bližního.
Absolutizace kteréhokoliv práva má za následek zánik ostatních práv. Na fóru se s ní dennodenně setkáváme: Ať už je to svoboda vyjadřování chápaná jako absolutní svoboda, při níž představitelé strany mohou popírat program nebo členové mohou pomlouvat jiné členy. Taková svoboda je zrádná a má za následek rozvrácené vztahy ve společenství nebo v případě neomezené svobody slova představitelů politické rozštěpení.
Nemusíme ale chodit tak daleko; stačí se vrátit ke stanovám, podle nichž člen musí souhlasit s programovými cíli České pirátské strany a je zavázán podporovat základní programové cíle. Tím je samozřejmě jeho svoboda projevu omezena: Těžko lze zároveň podporovat základní programové cíle a zároveň proti nim otevřeně vystupovat. Stanovy tedy nepožadují, aby člen plně souhlasil s politickým programem, ale pro členství postačí souhlas s programovými cíli podle čl. 2. Pokud ale mluví ve sdělovacích prostředcích jménem České pirátské strany, musí mluvit v souladu s celým jejím politickým programem, čímž je jeho svoboda projevu podstatně omezena. Z výše uvedeného je patrné, že absolutní pojetí svobody projevu je takřka rozpor v přívlastku a každá svoboda v sobě nese již své omezení.
Imanentní rozpor každé svobody u politické strany
Politická strana, která chce přežít, si nemůže dovolit tuto dvojí tvář: Na jednu stranu se tvářit, že podporuje zcela neomezenou svobodu slova, na druhou stranu, že si váží svých voličů. Pokud politická strana svým jménem na svém vlastním internetovém fóru, které je systémem strany, oznamuje například některé skupině voličů, že patří do plynu kvůli jejich rase, nemá taková politická strana pro voliče ani základní morální kredit, ba co víc: Tato strana porušuje vlastní stanovy a tím podvádí vlastní členy. Porušuje stanovy nejen kvůli tomu, že nebojuje proti rasismu, ale porušuje i svobodu projevu – programového projevu, který si členové řádně ujednali.
Politická strana pak už nemá svobodu rozhodnout se pro určitý program a jeho komunikaci. Místo toho je obětí několika jednotlivců, kteří jí vnucují svoje vlastní názory proti její vůli vyjádřené ve stanovách a programu, a to vše na jejích vlastních systémech. Tatam je svoboda projevu členů, kteří se nemohou vyjádřit.
Pokud se nepodaří vyjasnit tento základní rozpor ve svobodě, bude myšlenka internetové demokracie nadobro ztracena. Virtuální sněmovna a internetová referenda jsou v tomto pojetí postaveny naroveň chatu, diskuse probíhá na úrovni „děcek z warfor“ a hlasující, kteří mají věc rozhodnout, nemají přístup k věcným příspěvkům, protože jsou zahlceni balastem.
Co je to tedy cenzura?
Slovo cenzura je tak zjevně používáno ve dvou významech: Užším podle čl. 17 Listiny a širším jako libovolný dohled nebo kontrola. Cenzura v širším smyslu, čemu napovídá i etymologie slova, pochází od slova cenzor, což byl v antickém Římě nejvyšší představitel státu na úrovni prezidenta, který jmenoval senátory a káral římské občany, kteří se chovali nemorálně. Pochybuji, že stanovy mají v čl. 2 na mysli boj proti cenzuře v širším smyslu, tj. libovolné kontrole, protože například třetí bod programu se nazývá Kontrola občanů nad politiky. Pokud zavrhneme cenzuru v širším smyslu (kontrolu), vylijeme s vaničkou i dítě.
Cenzura v užším smyslu je faktická nemožnost vyjádřit se vlastním přirozeným způsobem (například telefonem, na vlastním blogu, na náměstí, vydávat vlastní deník nebo časopis) nebo hromadně organizované omezování přístupu k existujícím informacím. Rozumí se cenzurou i omezení přístupu k osobním údajům? Nikoliv, už proto, že Listina práv a svobod stanoví, že cenzura je nepřípustná a Piráti uznávají lidské právo na ochranu soukromí. Ledabylé zveřejňování cizích osobních údajů lze tedy těžko považovat za legální způsob vyjadřování, naopak je to zásah do svobody projevu dotčeného člověka, který se rozhodl své osobní údaje nezveřejnit. Proto je k původní definici nutno dodat, že cenzura není, pokud je přístup k informacím omezen s ohledem na jiné základní právo (viz článek 17 Listiny).
Tím jsem vymezil cenzuru v našem diskurzu a pokusil jsem se vysvětlit, že naivní dogmatizmus a používání výroků vytržených z kontextu nevede k řešení, které by bylo pro politickou stranu přijatelné, protože není ani konzistentní, natož odůvodněné.
