internet=tramvaj

[next_ghost]

Někdo tady dával odkaz na článek, kde je to jasně vysvětleno.
Z přirozenoprávního hlediska by měla být doba ochrany autorských práv časově neomezená, stejně jako je tomu u hmotného majetku.
Ovšem z důvodu veřejného zájmu na přístupu ke kultuře, je ochrana časově ohraničená.
Jinými slovy, už to, že je doba ochrany autorských děl vůbec časově omezena, už to je ústupek veřejnému zájmu a rozvoji kultury.
U vlastnického práva k hmotným statrkům je doba ochrany časově neomezená.

Ještě jednu poznámku k přirozeným a utilitárním právům. Velká část vědecké tvorby není z majetkového hlediska chráněna nijak. Patent je možné udělit jen na technologický postup, ne na výsledek teoretického výzkumu. Je snad teoretický vědecký výzkum méně důležitý než komerční umělecká tvorba, že se na něj nevztahují žádná přirozená majetková práva? Přitom sami vědci by se na každého, kdo by na svůj výzkum chtěl nějaká majetková práva vztahovat, dívali jako na blázna.

[Návštěvník]

Někdo tady dával odkaz na článek, kde je to jasně vysvětleno.
Z přirozenoprávního hlediska by měla být doba ochrany autorských práv časově neomezená, stejně jako je tomu u hmotného majetku.
Ovšem z důvodu veřejného zájmu na přístupu ke kultuře, je ochrana časově ohraničená.
Jinými slovy, už to, že je doba ochrany autorských děl vůbec časově omezena, už to je ústupek veřejnému zájmu a rozvoji kultury.
U vlastnického práva k hmotným statrkům je doba ochrany časově neomezená.

Ještě jednu poznámku k přirozeným a utilitárním právům. Velká část vědecké tvorby není z majetkového hlediska chráněna nijak. Patent je možné udělit jen na technologický postup, ne na výsledek teoretického výzkumu. Je snad teoretický vědecký výzkum méně důležitý než komerční umělecká tvorba, že se na něj nevztahují žádná přirozená majetková práva? Přitom sami vědci by se na každého, kdo by na svůj výzkum chtěl nějaká majetková práva vztahovat, dívali jako na blázna.

Ano, tady ale není nic proti ničemu. Vědecký objev či myšlenka je něco zcela jiného než autorské dílo. Znakem autorského díla je jedinečnost (různí lidé dojdou k různému výsledku), kdežto znakem vědeckého objevu je naopak jeho obecná platnost (různí lidé dojdou nezávisle na sobě vždy k témuž výsledku) a nelze si jej tedy přímo sám o sobě přivlastnit.

Snad se shodnem na tom, že je třeba chránit projevy osobní povahy. Např. bylo by divné, aby Seznam.cz vydal knihu z nejvtipnějších mailů minulé sezóny. Osobní korespondence je prostě chráněna jako projev občanovy osobnosti - a autorské dílo je projev osobnosti par exelans, dokonce tak důležitý (a tím pádem mnohdy i lukrativní), že je regulován samostatným zákonem. Opakuji, že nebýt autorského zákona, tak v podstatě stejné ochrany by se dalo dosáhnout na základě občanského a obchodního zákoníka - ba co víc, bylo by to pro autory možná ještě příznivější, protože autorský zákon v mnoha případech prolamuje výlučné právo autora k jeho dílu.

[next_ghost]

kdežto znakem vědeckého objevu je naopak jeho obecná platnost (různí lidé dojdou nezávisle na sobě vždy k témuž výsledku) a nelze si jej tedy přímo sám o sobě přivlastnit.

Tak to pozor, ve výzkumu vůbec neplatí, že by různí lidé nezávisle na sobě došli ke stejnému výsledku. Konkrétní výsledek závisí především na formulaci problému a každý matematický důkaz je jedinečné tvůrčí dílo. Různí lidé mohou dojít k logicky ekvivalentnímu, ale zdaleka ne stejnému výsledku.

Opakuji, že nebýt autorského zákona, tak v podstatě stejné ochrany by se dalo dosáhnout na základě občanského a obchodního zákoníka - ba co víc, bylo by to pro autory možná ještě příznivější, protože autorský zákon v mnoha případech prolamuje výlučné právo autora k jeho dílu.

Veřejný zájem dostupnosti děl se vztahuje jen na omezení nekomerčního šíření. Proč jsou tedy díla Williama Shakespeara volná i ke komerčním účelům? A v čem by bylo pro autory příznivější, kdyby nebyla?

[minio]

Jen tak na okraj spousta tech Shakespearovych del jsou jenom upravena dila starsi. Pokud by v jeho dobe existovala takova ochrana jako dnes s vysokou pravdepodobnosti by zadna z nich nevznikla...

[Návštěvník]

kdežto znakem vědeckého objevu je naopak jeho obecná platnost (různí lidé dojdou nezávisle na sobě vždy k témuž výsledku) a nelze si jej tedy přímo sám o sobě přivlastnit.

Tak to pozor, ve výzkumu vůbec neplatí, že by různí lidé nezávisle na sobě došli ke stejnému výsledku. Konkrétní výsledek závisí především na formulaci problému a každý matematický důkaz je jedinečné tvůrčí dílo. Různí lidé mohou dojít k logicky ekvivalentnímu, ale zdaleka ne stejnému výsledku.

Formuluju to v té nejobecnější rovině a mluvím o tom nejcharaktističtějším znaku.
Jistěže některé objevy mohou mít znak jedinečnosti stejně jako některá díla mohou být do značné míry kopií děl jiných.
Ale to, co je podstatné na vědeckém objevu, je jeho obecná platnost, opakovatelnost, za stejných podmínek stejný výsledek.
Kdežto podstatným znakem autorského díla je jeho neopakovatelnost, jedinečnost, jako projev jedinečné neopakovatelné autorovy osobnosti.
Teoreticky čistě by za autorské dílo nemělo být pokládáno jakékoli dílo, ale pouze ty jedinečné prvky v díle.
Když se soudí nějaký složitý případ, tak se třeba u sporného loga prokazuje, že ta a ta křivka, barva nebo kombinace nebyla nebo naopak byla použita už dříve.
Dovedeno do důsledků, pokud by vědec prokázal jedinečné prvky ve svém matematickém důkazu, prokázal by, že jsou tyto prvky tvůrčím projevem jeho osobnosti a že nejsou dány objektivní skutečností vnějšího světa, tak by tyto prvky mohl chránit jako autorské dílo (ne matematický důkaz jako celek, ale jen autorské prvky v něm).

Opakuji, že nebýt autorského zákona, tak v podstatě stejné ochrany by se dalo dosáhnout na základě občanského a obchodního zákoníka - ba co víc, bylo by to pro autory možná ještě příznivější, protože autorský zákon v mnoha případech prolamuje výlučné právo autora k jeho dílu.
Veřejný zájem dostupnosti děl se vztahuje jen na omezení nekomerčního šíření. Proč jsou tedy díla Williama Shakespeara volná i ke komerčním účelům? A v čem by bylo pro autory příznivější, kdyby nebyla?

Tlačíš mne do odpovědi na Shakespeara. Já však nevím jak to s ním přesně je, protože
- v době, kdy psal, žádné autorské právo nebylo
- jeho samotná identita není zcela jistá
- anglický právní systém je dost odlišný od evropského kontinentálního, takže je těžké něco jen tak odhadovat
- nevím, jestli opravdu JSOU volná ke komerčním účelům, protože do toho mohou vstupovat práva vydavatelů a nevím jaké na to mají v UK zákony

Ať je to jak chce, doba ochrany majetkových autorských práv u starších děl už zpravidla dávno vypršela, takže jsou volná ke komerčnímu využití.

Kdyby autorská ochrana nebyla časově omezena, nebylo by to příznivější autorům, ale jejich dědicům.
Podobně jako se může po generace dědit pozemek, dědilo by se i právo těžit z majetkových autorských práv.
(nic takového ovšem nenavrhuji, jen odpovídám na spekulativní otázku)

[Návštěvník]

kdežto znakem vědeckého objevu je naopak jeho obecná platnost (různí lidé dojdou nezávisle na sobě vždy k témuž výsledku) a nelze si jej tedy přímo sám o sobě přivlastnit.

Tak to pozor, ve výzkumu vůbec neplatí, že by různí lidé nezávisle na sobě došli ke stejnému výsledku. Konkrétní výsledek závisí především na formulaci problému a každý matematický důkaz je jedinečné tvůrčí dílo. Různí lidé mohou dojít k logicky ekvivalentnímu, ale zdaleka ne stejnému výsledku.

Formuluju to v té nejobecnější rovině a mluvím o tom nejcharaktističtějším znaku.
Jistěže některé objevy mohou mít znak jedinečnosti stejně jako některá díla mohou být do značné míry kopií děl jiných.
Ale to, co je podstatné na vědeckém objevu, je jeho obecná platnost, opakovatelnost, za stejných podmínek stejný výsledek.
Kdežto podstatným znakem autorského díla je jeho neopakovatelnost, jedinečnost, jako projev jedinečné neopakovatelné autorovy osobnosti.
Teoreticky čistě by za autorské dílo nemělo být pokládáno jakékoli dílo, ale pouze ty jedinečné prvky v díle.
Když se soudí nějaký složitý případ, tak se třeba u sporného loga prokazuje, že ta a ta křivka, barva nebo kombinace nebyla nebo naopak byla použita už dříve.
Dovedeno do důsledků, pokud by vědec prokázal jedinečné prvky ve svém matematickém důkazu, prokázal by, že jsou tyto prvky tvůrčím projevem jeho osobnosti a že nejsou dány objektivní skutečností vnějšího světa, tak by tyto prvky mohl chránit jako autorské dílo (ne matematický důkaz jako celek, ale jen autorské prvky v něm).

[next_ghost]

Tlačíš mne do odpovědi na Shakespeara. Já však nevím jak to s ním přesně je, protože
- v době, kdy psal, žádné autorské právo nebylo
- jeho samotná identita není zcela jistá
- anglický právní systém je dost odlišný od evropského kontinentálního, takže je těžké něco jen tak odhadovat
- nevím, jestli opravdu JSOU volná ke komerčním účelům, protože do toho mohou vstupovat práva vydavatelů a nevím jaké na to mají v UK zákony

Jako je to se Shakespearem je docela dobře popsáno tady. Navíc anglický právní systém se řídí stejnými mezinárodními smlouvami a direktivami EU jako ten náš. To moc prostoru pro vlastní "uměleckou" tvorbu anglických zákonodárců nenechává. A i tak platí anglické zákony jen na území Anglie, v zahraničí se ochrana děl řídí zákony dané země. (Bernská úmluva článek 5)

Kdyby autorská ochrana nebyla časově omezena, nebylo by to příznivější autorům, ale jejich dědicům.
Podobně jako se může po generace dědit pozemek, dědilo by se i právo těžit z majetkových autorských práv.
(nic takového ovšem nenavrhuji, jen odpovídám na spekulativní otázku)

Moje otázka nezněla v čem by to bylo příznivější pro autora, ale pro autory.


Shrneme si fakta o rozdílech mezi hmotným a nehmotným majetkem v dnešním světě.
Hmotný majetek:

• Výroba kopie je stejně složitá jako výroba originálu
• Pokud si vyrobím kopii, patří mně a ne výrobci originálu
• Každý hmotný výrobek je beze zbytku nahraditelný jiným
• Různé identické výrobky mohou patřit různým lidem
• Skoro každý hmotný výrobek je možné získat od různých výrobců, tržní prostředí funguje
• Když si koupím hmotný výrobek, jeho výrobce nemá právo mluvit do toho, jak ho budu používat. Jen má právo zrušit záruku.
• Po krádeži hmotného výrobku chybí originál

Nehmotný majetek:

• Výroba kopie je mnohem jednodušší než výroba originálu
• Pokud si vyrobím kopii, nepatří mně, ale výrobci originálu
• Každý nehmotný majetek je jedinečný a nenahraditelný
• Všechny identické kopie nehmotného majetku patří výrobci originálu
• Kopii nehmotného majetku je možné získat jen od jednoho výrobce, na trhu je monopol
• Když si koupím kopii nehmotného majetku, o každém jeho použití rozhoduje původní výrobce (§43 autorského zákona), zákon nestanovuje ani základní práva spotřebitele
• Po "krádeži" nehmotného výrobku zůstává originál původnímu majiteli

Zapomněl jsem na něco? Ano, souhlasím s tím, že určitá vlastnická práva k nehmotnému majetku jsou přirozená. Ale aplikovat na nehmotný majetek stejná práva jako na hmotný je nesmysl. Na to je mezi nimi moc rozdílů.

[Návštěvník]

Tlačíš mne do odpovědi na Shakespeara. Já však nevím jak to s ním přesně je, protože
- v době, kdy psal, žádné autorské právo nebylo
- jeho samotná identita není zcela jistá
- anglický právní systém je dost odlišný od evropského kontinentálního, takže je těžké něco jen tak odhadovat
- nevím, jestli opravdu JSOU volná ke komerčním účelům, protože do toho mohou vstupovat práva vydavatelů a nevím jaké na to mají v UK zákony

Jako je to se Shakespearem je docela dobře popsáno tady. Navíc anglický právní systém se řídí stejnými mezinárodními smlouvami a direktivami EU jako ten náš. To moc prostoru pro vlastní "uměleckou" tvorbu anglických zákonodárců nenechává. A i tak platí anglické zákony jen na území Anglie, v zahraničí se ochrana děl řídí zákony dané země. (Bernská úmluva článek 5)

Je to zajímavé čtení. Pokud pointou naší debaty o Shakespearovi má být to, že šlo především o zájmy vydavatelů a ne zájmy autorů, pak částečně souhlasím.
Stejné je to i dnes, že ano.
K tomu já ale poznamenávám: a je to špatně?

[Návštěvník]

Moje otázka nezněla v čem by to bylo příznivější pro autora, ale pro autory.

Myslím, že takto položená otázka trochu klamee. Autoři nejsou žádná kasta. Stojí zde proti sobě zájem autora díla vs. zájem všech ostatních občanů.

[Návštěvník]

Shrneme si fakta o rozdílech mezi hmotným a nehmotným majetkem v dnešním světě.
Hmotný majetek:

• Výroba kopie je stejně složitá jako výroba originálu
• Pokud si vyrobím kopii, patří mně a ne výrobci originálu
• Každý hmotný výrobek je beze zbytku nahraditelný jiným
• Různé identické výrobky mohou patřit různým lidem
• Skoro každý hmotný výrobek je možné získat od různých výrobců, tržní prostředí funguje
• Když si koupím hmotný výrobek, jeho výrobce nemá právo mluvit do toho, jak ho budu používat. Jen má právo zrušit záruku.
• Po krádeži hmotného výrobku chybí originál

Nehmotný majetek:

• Výroba kopie je mnohem jednodušší než výroba originálu
• Pokud si vyrobím kopii, nepatří mně, ale výrobci originálu
• Každý nehmotný majetek je jedinečný a nenahraditelný
• Všechny identické kopie nehmotného majetku patří výrobci originálu
• Kopii nehmotného majetku je možné získat jen od jednoho výrobce, na trhu je monopol
• Když si koupím kopii nehmotného majetku, o každém jeho použití rozhoduje původní výrobce (§43 autorského zákona), zákon nestanovuje ani základní práva spotřebitele
• Po "krádeži" nehmotného výrobku zůstává originál původnímu majiteli

Zapomněl jsem na něco? Ano, souhlasím s tím, že určitá vlastnická práva k nehmotnému majetku jsou přirozená. Ale aplikovat na nehmotný majetek stejná práva jako na hmotný je nesmysl. Na to je mezi nimi moc rozdílů.

I mezi hmotnými statky jsou velké rozdíly (které tvůj výčet opomíjí) a přesto se s nimi zachází v zásadě stejně. Tam kde jsou rozdíly opravdu důležité, existuje speciální právní úprava, např. movité věci a nemovitosti. Kdyby ale taková speciální úprava neexistovala, postupovalo by se podle obecných pravidel pro nakládání s majetkem.

Současný občanský zákoník tvoří takto kategorii objektů obchodu
§ 118
(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

Rakouský občanský zákoník z r.1811, který více vycházel z římského práva měl ještě širší a méně spornou definici. Dnes se uvažuje o návratu k tomuto pojetí.
§ 285 ABGB
Všechno, co od osoby je rozdílné a slouží k potřebě lidí, sluje věc v právním smyslu.