Martin.Kucera píše: ↑18 zář 2020, 17:27
Marian_Kechlibar píše: ↑18 zář 2020, 17:07
Martin.Kucera píše: ↑18 zář 2020, 16:56
Já se obávám, že pokud u této neplacené "služby" není ve smluvních podmínkách explicitně uvedeno "obsah, který do našeho systému vložíte, se zavazujeme trvale zobrazovat", tak je škoda nevymahatelná - uživatel nic neplatí, a tak provozovatel systému nic negarantuje.
To ale lze zákonem změnit. Byly časy, kdy neexistoval copyright. Byly časy, kdy neexistovala žádná právní ochrana zaměstnance před propuštěním na hodinu. Atd.
Zákonem lze samozřejmě změnit ledacos.
Ale dám příklad: Dejme tomu, že na své louce postavím pár desítek tabulí a opatřím je cedulkou "můžete si tady psát a malovat co se vám zlíbí, ovšem můžu vám to kdykoli smazat". Zákon, který by mi zakazoval to udělat (resp. by mi nařizoval, že nesmím nic mazat) bych rozhodně nepodpořil.
Rozdíl v tržní síle mezi Františkem Kučerou (či Marianem Kechlibarem) a firmou, která má globální dosah, je velký. Naše mazací tabule na louce, i kdybychom projevovali rozmařilost či zvůli při vymáhání pravidel jejího fungování, nikomu moc neublíží.
Ale kdyby někomu z nás patřila významná část veškeré půdy v zemi, už by se to řešilo. To přirovnání k držení půdy je ostatně historicky docela plodné.
Valná většina zemí vyspělého světa například zmenšila vliv velkých majitelů půdy různými pozemkovými reformami. Případy jako Skotsko, kde velká část země patří několika málo rodinám, jsou dnes již poměrně vzácné. V ČSR byly pozemkové reformy
provedeny po jejím vzniku, právě proto, aby se disproporční moc nekoncentrovala v několika málo rukách.
FB, Twitter či Google podobně drží velký kus kyberprostoru. Respektive jeho nejproduktivnější plochy. Můžete si vytvořit další kusy (na rozdíl od půdy), ale jejich užitková hodnota je pro veřejně činné osoby (politiky, umělce, podnikatele) mizivá.
Samozřejmě, jako každá analogie mezi reálným a kybernetickým prostorem, i tato má svoje meze užitečnosti. Je to nový jev.
Martin.Kucera píše: ↑18 zář 2020, 17:27
Neplacenost přitom není rozhodující. Platíte svými daty a svým obsahem, které mohou dané firmy zdarma využívat. Je to ve své podstatě barter "něco za něco" (
viz ten druhý článek, který jsem linkoval)
No a když mi profil smaže, tak už moje data využívat nemůže.
Samozřejmě situace, kdy by mi profil zablokovala/znepřístupnila a nějaký můj obsah nadále využívala, nežádoucí je.
Můj odhad je, že zpeněžitelné informace o vás budou tyto firmy i nadále prodávat jiným velkoobchodníkům s reklamou, ale nedostatečná transparentnost způsobuje, že to ani není možno ověřit či vyvrátit.
Pokud vím, existuje i snaha dělat virtuální profily lidí, kteří na té síti vůbec nejsou. Například starších příbuzných. Vědět, že panu X máme zobrazit tu a tu reklamu, pokud jeho otec dostal Alzheimera, dává obchodní smysl.
Martin.Kucera píše: ↑18 zář 2020, 17:27
Dokonce ani kdyby to byla z jejich strany opravdová charita, neznamená to, že by neměla mít pravidla. Například malé děti neplatí ve vlaku jízdné, ale jinak požívají stejná práva jako ostatní cestující.
Stejně tak děti neplatí zdravotní pojištění, ale mají práva pojištěnce - ovšem to pojištění za ně platí stát.
A k té charitě viz můj příklad s tabulemi výše - můžu se kdykoli rozhodnout je odstranit a nikdo mi to přece nesmí zakázat, či snad po mně vymáhat nějakou "škodu".
Jen aby bylo jasno - já ty giganty neobhajuju, jsou to mj. hnusní šmíráci, jen bych byl setsakra opatrný co se týče omezování práva nakládat s vlastním majetkem.
Já vím, já jsem takové analogie z běžného života potkal X-krát. Ten rozdíl je opravdu v tom, že kvantita má svoji vlastní kvalitu. Rachejtle taky regulujeme jinak než atomové bomby, domácí studnu jinak než přehrady velikosti Orlíku.