Daniel Hradsky píše:Chceš říct, že když toho nechám a lidé na mně zapomenou a já zároveň vypadnu z denní praxe, která je životně důležitá, tak že toho můžu nechat a za půl roku - za 2 roky, až budu potřebovat zdravotní pomůcku, můžu si jen tak někam na měsíc odskočit pracovat??
Proč bys toho nechával? Kdo by tě k tomu nutil? Je snad nějaký rozpor mezi nepodmíněným příjmem a podnikáním?
Tzn. pokud budeme oba žít se základním příjmem, znamená to, že máme nesrovnatelně horší život než ostatní a ještě z peněz nemůžeme vyjít. Protože základní příjem vypočtený pro ostatní populaci nám nestačí, neboť naše náklady jsou nechtěně vyšší.
To mi taky připadá nedomyšlené. Kdo říká, že se musí naráz zavést základní příjem a zrušit všechny sociální dávky a pojištění? To jednoduše není možné, taková změna musí být zaváděna postupně, aby bylo možné jí korigovat pokud se někde projeví problémy, případně úplně vycouvat. Počítáme-li s tím, že bude zaveden efektivní e-government a státní správa, nevidím tu nutnost rušit všechny sociální příspěvky (i když to některým připadá jako dobrý nápad) - jen bude nutné je přehodnotit a některé se ukážou jako zbytečné.
Není trochu na hlavu označovat něco za socializmus a zároveň tvrdit, že se to nepostará o rodiny s handicapovanými?
A ti nevzdělaní zaměstnanci budou první na řadě, kdo hromadně skončí bez práce. Vyloučíme je ze společnosti, protože kdo nedělá, ať chcípne hlady? Jsem přesvědčený, že kromě základního příjmu se také musí změnit přístup ke vzdělávání - mělo by být dostupné každému, kdo bude mít zájem a dokonce by k němu stát měl lidi motivovat, oproti dnešnímu odrazování, a mělo by vést rozvíjení kritického myšlení a všeobecného přehledu, ne být příprvou levné kvalifikované flexibilní pracovní síly (tím neříkám, že nebude zapotřebí specializované vzdělání pro konkrétní práce), pokud má svobodná demokratická společnost být životaschopná. A stát (nebo ideálně třeba decentralizované samosprávné územní celky, ale to už bych zacházel moc daleko) musí převzít odpovědnost za veřejné služby (vzdělávání a výzkum, zdravotní a sociální péče, péče o životní prostředí, veřejná správa...) protože považuji za víc než zřejmé, že tohle soukromé firmy motivované ziskem ve prospěch celé společnosti nezajistí. Alespoň částečné naplnění těchto podmínek nepovažuji za nějaký idealismus (i když přínos v tom vidím jednoznačně), ale pragmatickou nutnost, má li být zachována alespoň základní úroveň rovnosti svobody mezil lidmi v podmínkách, které s velkou pravděpodobností už nastávají.
Odmítat něco kvůli jednotlivcům (nejde o jednotlivce, kdyby jich bylo sebevíc, jde o to, jak funguje systém, nakolik je udržitelný, funkční a také lidský), kteří by v takovém systému jistě nežili podle mých nebo tvých představ také nepovažuji za dostatečný argument, protože takových je mnoho už dnes a i dnes je mnoho lidí, které současné nastavení vysloveně ničí.
Ta příhoda se studnou ukazuje na problém spíš u zadavatele a organizátora práce, než dělníků, zdá se mi.
