Sedím teď ve Sněmovně a konečně jsem měl trochu času pročíst tohle vlákno, které mi mezitím zamknuli. A taky se ke mě dostaly články, ve které figuruje moje jméno (byť iracionálě zatažené, protože tam figuruji "jen jako manžel"). Z vyjádření Jakuba novinářům nejsem šťastný, proto se k této záležitosti musím vyjádřit, jelikož se mě ty věci nepřímo týkají.
Předně osobní rovina (dávám do OT): 
Je mi líto, že jsem nevnímal Jany signály, které si teď zpětně uvědomuji, dostatečně intenzivně anebo jim nevěnoval zaslouženou pozornost. Já jsem poslanec, ona je vedoucí Personálního odboru, obě jsou to náročné práce, ta její možná náročnější. Máme tři nezletilé děti, kterým se snažíme věnovat maximální péči. Nechtěl jsem je zatěžovat stěhováním, zůstali jsme tedy v Písku, přestože většinu pracovních aktivit máme v Praze. Bohužel důsledkem toho je, že se s Janou vídáme spíše jen ve dveřích, ve kterých si předáváme děti a základní informace o provozu domácnosti. Mrzí mě, že enormní tlak, kterému evidentně Jana čelila, musela zvládat sama. Věděl jsem, že mají s Jakubem nějaké pracovní rozepře, ale nenapadlo mě, že je to až tak vážné, že je před zhroucením. Že něco není v pořádku jsem si všimnul, ale přikládal jsem to únavě a přepracovanosti. Mluvil jsem o tom s některými členy RP a žádal o řešení, leč marně. Kdyby mi došlo, že je situace tak vážná, řešil bych to mnohem intenzivněji. Vnímám to jako svojí velkou chybu.
Teď jádro tématu: Jakub, kterého jsem dneska viděl před novináři, byl profesionální. Šla z něj cítit sebejistota, nebyl nervózní a interpretoval situaci tak, jak ji cítí. V tomto mu nemám co vytknout a je to jedna z vlastností, hned vedle pracovitosti a cílevědomí, které z něj dělají zkušeného vojáka v první linii mezi zákonodárci zde ve sněmovně.
V první rovině se obhajoval svou prací tady ve Sněmovně. Jak už jsem řekl, k té mám málo co vytknout. S ní ale jeho členství v předsednictvu strany a tedy s tímto podnětem nesouvisí. Je třeba to důsledně oddělovat. I ze zdejších příspěvků a podnětu na odvolání vyplývá, že práce ve sněmovním týmu není předmětem kritiky.
V druhé rovině přeformuloval události, které podle něj podání podnětu směřovaly. Tady už vidím rozpor. Rozhodně se nedomnívám, že se jedná o spory osobní nebo ohledně rozpočtu, jak bylo naznačováno. Svědčí o tom nejen rychlost, s jakou podnět získal podporu, ale vyplývá to také z tvrzení dalších lidí, které zde čteme, a z kterých je vidět, že podobnou zkušenost a názor jako má Jana, má více lidí. Tady se sluší říct, že já takovou zkušenost nemám. Nikdy jsem s ním ale nejednal z pozice podřízeného. Přiznávám ale, že i tak je komunikace s Jakubem složitá a jeho tlak na výkon enormní.
Na těchto dvou rovinách je vidět, že vlastnosti které jsou tady ve sněmovně velkou výhodou, mohou být v rámci vnitrostranického působení zároveň nevýhodou. A o to v podnětu podle mě jde.
Ve třetí rovině byl jeho projev stejný, jako už řada předchozích, které se týkaly jeho kritiky - tedy s absencí elementární sebereflexe, jednou z jeho nejčastěji vytýkaných mezer.
Ten podnět je postavený na základě dlouhodobého neuspokojivého Jakubova jednání s lidmi a spolustraníky a to často za přítomnosti svědků na veřejných jednáních, které přiznávají i členové RP ve svých dnešních mediálních vyjádřeních. Tím podle mě demotivuje spoustu klíčových lidí od práce, a na základě jeho jednání (nikoliv požadavků !) nutí lidi přehodnocovat nejenom své setrvání ve funkci, ale vůbec participaci na pirátských aktivitách. Tento podnět během krátké chvíle nasbíral širokou podporu, která hovoří o tom, že se nejedná o záležitost "člen RP vs. vedoucí odboru" v linii nějakých vyostřených vztahů nebo mocenského postavení. Naopak poukazuje na to, že má spousta lidí negativní zkušenosti s Jakubovým stylem komunikace, která je vede k přesvědčení věc ze strachu raději neřešit. Janě patří poděkování za odvahu učinit konkrétní kroky za mnoho lidí, kteří se evidentně ocitli ve stejné nebo podobné situaci jako ona, přestože musela vědět co to rozpoutá za diskuzi a mediální zájem. Takovou odvahu bych chtěl mít taky. Ano, ten podnět je emotivní, ale když teď vidím, v jakém je fyzickém a psychickém stavu po roce práce v PO u Pirátů, vůbec se tomu nedivím.
Návrh na odvolání Jakuba je sice mediálně nejviditelnější, ale ne nejdůležitější. Rozbuška celé věci je patrně v nějakých problémech Magistrátu, které celou tuto sérii událostí odstartovaly a které se Jana, dle jejích slov, dlouhodobě a neúspěšně od února pokoušela řešit. Nejdříve přes RP a poté přes RV. To by samo o sobě mohl být dostatečný důvod pro zvýšený tlak. To ale není důležité. Důležité je a nemělo by to zapadnout, jak s touto informací naložilo RP. Vzalo tuto informaci na vědomí? Došlo k nějakým pochybením? Věnovali se tomu členové dostatečně? Prošetřilo se to a s jakým závěrem? Nebo se to jenom odložilo, protože Praha a protože mediální dopad? To jsou pro mě celkem zásadní informace, které zohledním v nadcházející volbě RP. Rozhodně při ní budu volit tak, a to vím už teď, aby nebylo celé RP složeno z poslanců a rozhodně budu volit tak, aby v něm nebyli tři zástupci Prahy.
A možná bych šel ještě dál a rozšířil počet členů RP, už je nás přes tisíc a agenda je také mnohem větší, než před dvěmi či čtyřmi lety.
Celé je to nějaký přirozený proces, už jsme to zažili, který zařídí, že se upustí pára, vyčistí vzduch, vyjasní věci a to nás posune dál. Jsem rád, že si to můžeme vyřešit a jsem rád, že si to můžeme vyřešit veřejně na fóru tak jako už tolikrát. Že se nebojíme říkat co si myslíme, přestože víme, že to zde čte veřejnost a novináři. A tím myslím všechny diskutující s rozdílnými názory bez rozdílu. Berme to jako šanci se zastavit, nadechnout, rozhlédnout a podívat se, jestli věci běží tak jak mají nebo je někde něco špatně a přenastavme to. V celém tom hektickém sprintu, který mnozí z nás zažívají, na to není jindy čas. Teď, přesně v poločase prvního volebního období Pirátů ve sněmovně, je pro to nejvhodnější doba.
