Kauza schůzek s JCDecaux
Napsal: 17 říj 2019, 19:16
Po dnešním dni, kdy v různých internetových médiích vyšly články nejdříve o Míše Krausové a následně o Viktorovi Mahrikovi, mám nutkavou potřebu zanechat tu pár slov, s podivem, že se tak ještě nestalo od někoho jiného, neb nepatřím mezi ty, kteří by jindy byli motivovaní babrat se tu v bahnu různých kauz.
Zcela upřímně říkám, že jsem dnes ztratila jakékoliv zbytky růžových brýlí, které jsem ještě měla. Mou motivací vstoupit do strany bylo mimo jiné to, že má nastavené funkční mechanismy, které jí otevírají směrem ven, a z voličů tak dělá voliče informované, ve snaze svou vnitrostranickou politickou kulturu přenést i na další politické strany a subjekty, aby samotný pojem "politika" přestal veřejnosti zapáchat, aby lidé měli zájem participovat na věcech veřejných a aby nežili v přesvědčení, že do jejich správy zasahují jenom ti, kteří z nich chtějí vytěžit osobní profit.
Vím, že není možné procesy nastavit tak dokonale, aby dokázali spolehlivě vyfiltrovat každé jedno selhání jednotlivce, ale v kontextu dnes médii zveřejněných informací a následné reakce některých spolustraníků, kteří naše netransparentní jednání obhajují s dvojím metrem v ruce (protože když se podobná záležitost stane u ANO nebo ODS, křičíme ze všeho nejvíc), mám obavu, že tím vším posouváme limity naší politické kultury do úrovně, kam jsem skromně doufala, že se nikdy nedostanou, a zároveň tak vytváří nebezpečné precedenty pro to, abychom za chvíli byli ochotni přehlížet sebevětší zaškobrtnutí i mimo úroveň komunální politiky.
Piráti pro mě byli nadějí, že se věci dají dělat jinak, ale přese všechny omluvné komentáře, články a gesta, které během včerejška a dneška stihly být vypuštěny do éteru, necháváme za sebou jen hořkou pachuť zklamání u velké spousty veřejnosti a zároveň se pomalu, ale jistě, zařazujeme mezi řadové tradiční strany, jejichž jsme vždy byli kritiky.
Praha se často a ráda nechává slyšet, že je tahounem strany. Bezesporu nemá jednoduché postavení a narozdíl od měst ostatních jsou tamní zastupitelé v nejdrobnějších hledáčcích. Tím spíš jsou ale také těmi, kteří dokážou stranu nejvíce poškodit. V konečném důsledku jsme to pak my, z malých měst a krajů, kteří na denní bázi komunikujeme a vyargumentováváme selhání těch z vyšších a viditelnějších pozic. Mám pocit, že ne vždy si míru své odpovědnosti za ostatní dotčení uvědomují.
Nemohu se ztotožnit s názorem @Viktor.Mahrik, že uvedení skutečnosti o konání schůzky ve veřejném kalendáři stačí. Nestačí. Meritem registru lobbistických kontaktů, tedy alespoň tak, jak ho chápu a vnímám já, není primárně předávat informace o tom, KDY se schůzka stala, ale CO bylo jejím obsahem, s KÝM se konala a jaké během ní byly poskytnuty výhody, stejně tak, jako jaké v jejím rámci byly přijaty. Všechny tyto údaje lze efektivně vkládat pouze do registru lobbistických kontaktů, který mimo jiné slouží také jako centrální "sběrač" zmíněných dat, v němž lze všechny okolnosti najít přehledně na jednom místě.
Nechci znít jako přílišná moralizátorka, vím, že chybovat je lidské, ale přesto doufám, že mezi námi ještě stále existuje racionální většina, která na celý případ nahlíží kriticky a je ochotná si z něj odnést ponaučení, jak lehce nás vlastní nástroje mohou zničit, pokud jejich důležitost budeme bagatelizovat, a nemíní hledat omluvy pro neomluvitelné.
Zcela upřímně říkám, že jsem dnes ztratila jakékoliv zbytky růžových brýlí, které jsem ještě měla. Mou motivací vstoupit do strany bylo mimo jiné to, že má nastavené funkční mechanismy, které jí otevírají směrem ven, a z voličů tak dělá voliče informované, ve snaze svou vnitrostranickou politickou kulturu přenést i na další politické strany a subjekty, aby samotný pojem "politika" přestal veřejnosti zapáchat, aby lidé měli zájem participovat na věcech veřejných a aby nežili v přesvědčení, že do jejich správy zasahují jenom ti, kteří z nich chtějí vytěžit osobní profit.
Vím, že není možné procesy nastavit tak dokonale, aby dokázali spolehlivě vyfiltrovat každé jedno selhání jednotlivce, ale v kontextu dnes médii zveřejněných informací a následné reakce některých spolustraníků, kteří naše netransparentní jednání obhajují s dvojím metrem v ruce (protože když se podobná záležitost stane u ANO nebo ODS, křičíme ze všeho nejvíc), mám obavu, že tím vším posouváme limity naší politické kultury do úrovně, kam jsem skromně doufala, že se nikdy nedostanou, a zároveň tak vytváří nebezpečné precedenty pro to, abychom za chvíli byli ochotni přehlížet sebevětší zaškobrtnutí i mimo úroveň komunální politiky.
Piráti pro mě byli nadějí, že se věci dají dělat jinak, ale přese všechny omluvné komentáře, články a gesta, které během včerejška a dneška stihly být vypuštěny do éteru, necháváme za sebou jen hořkou pachuť zklamání u velké spousty veřejnosti a zároveň se pomalu, ale jistě, zařazujeme mezi řadové tradiční strany, jejichž jsme vždy byli kritiky.
Praha se často a ráda nechává slyšet, že je tahounem strany. Bezesporu nemá jednoduché postavení a narozdíl od měst ostatních jsou tamní zastupitelé v nejdrobnějších hledáčcích. Tím spíš jsou ale také těmi, kteří dokážou stranu nejvíce poškodit. V konečném důsledku jsme to pak my, z malých měst a krajů, kteří na denní bázi komunikujeme a vyargumentováváme selhání těch z vyšších a viditelnějších pozic. Mám pocit, že ne vždy si míru své odpovědnosti za ostatní dotčení uvědomují.
Nemohu se ztotožnit s názorem @Viktor.Mahrik, že uvedení skutečnosti o konání schůzky ve veřejném kalendáři stačí. Nestačí. Meritem registru lobbistických kontaktů, tedy alespoň tak, jak ho chápu a vnímám já, není primárně předávat informace o tom, KDY se schůzka stala, ale CO bylo jejím obsahem, s KÝM se konala a jaké během ní byly poskytnuty výhody, stejně tak, jako jaké v jejím rámci byly přijaty. Všechny tyto údaje lze efektivně vkládat pouze do registru lobbistických kontaktů, který mimo jiné slouží také jako centrální "sběrač" zmíněných dat, v němž lze všechny okolnosti najít přehledně na jednom místě.
Nechci znít jako přílišná moralizátorka, vím, že chybovat je lidské, ale přesto doufám, že mezi námi ještě stále existuje racionální většina, která na celý případ nahlíží kriticky a je ochotná si z něj odnést ponaučení, jak lehce nás vlastní nástroje mohou zničit, pokud jejich důležitost budeme bagatelizovat, a nemíní hledat omluvy pro neomluvitelné.
