Připomínkování povolební strategie pro eurovolby
Napsal: 21 lis 2018, 11:44
Ahoj, blížící se eurovolby přinášejí řadu otázek, kterým jsme dosud neměli příležitost čelit. Poprvé máme velice reálnou šanci být jako Česká Pirátská strana reprezentováni v evropském parlamentu. Zároveň, co by momentálně nejsilnější Pirátská strana v Evropě, jsme neformálním lídrem Pirátského hnutí. Úspěch v těchto volbách s sebou nese značné zdroje a vliv. Měli bychom je proto používat moudře, tak abychom zlepšili kvalitu našich výstupů a naší práce a vyvarovali se rizik spojených s jejich chybným využitím. Jak už je povinností z předpisů vyplývající a především tradicí, Republikové předsednictvo uložilo Volebnímu výboru a Zahraničnímu odboru zpracovat Povolební strategii a Kodex europoslance. Chtěl jsem vás poprosit, máte-li čas a možnost, přečtěte si jí a pomozte nám odhalit možné nedostatky a dále jí vylepšit.
Filozoficky návrh strategie vychází z představy, že jako Piráti chceme na Evropské úrovni maximálně spolupracovat. Nejen jako Češi mezi sebou, ale chceme zapojit i ostatní Piráty, kteří jsou členy Evropské Pirátské strany, protože mezinárodní přesah je to, co nám dává sílu. Je pravda, že europoslanci se sdružují do politických skupin a je pravda, že my i se nejspíš budeme muset dohodnout s nějakými nepirátskými stranami, abychom politickou skupinu utvořili. Zároveň je pravda, že mnohé politické skupiny jsou dominovány silnými národními stranami. Pro příklad - v Greens/EFA tvoří německá strana Bündnis 90/Die Grünen 18 z 51 členů. Po příštích volbách může klidně nastat poměr 22 z 44. O to důležitější je pro Piráty, aby spolu dokázali spolupracovat jako sehraný tým a nenechali se ostatními využívat. Proto strategie operuje s pojmem europoslaneckého klubu jako spolupracující skupiny Pirátů, abychom tuto výhodu stran z větších států dokázali (pokud možno) vyvážit. Naším cílem by mělo být maximálně zapojit Pirátské europoslance z ostatních zemí do tohoto klubu.
Návrh strategie zcela záměrně neobsahuje konkrétní plán tvorby politické skupiny. To souvisí s tím, že tradiční rozložení Evropského parlamentu se rozpadá a všeobecně se očekává, že po nadcházejících volbách by mohlo dojít ke značnému přeskupování. Zároveň si musíme připomínat, že jsme Piráti - založili jsme naše hnutí, protože žádná z tradičních stran nebyla schopná a ochotná prosazovat naše myšlenky. Spojíme-li se s jinou stranou, jedná se vždy o kompromis. Budeme tedy hledat podobně smýšlející strany, ale tento kompromis nemůžeme odsouhlasit, aniž bychom znali podrobnosti. A ty budou známy po volbách.
Návrh strategie je záměrně dosti detailní a konkrétní, pokud jde o silné navázání europoslaneckého klubu na Pirátské strany v jednotlivých zemích. To je vyvoláno obavou z odtržení europoslanců kdesi daleko v Bruselu, které často nastává u tradičních stran. Proto je důležité, aby všichni Piráti, nejen v europarlamentu ale i mimo něj, dokázali fungovat jako jedna akceschopná síla prosazující společné cíle. Nesmíme se tříštit a soupeřit spolu. Naopak, musíme Evropskou Unii otevřít, aby byla pochopitelná a ovlivnitelná. Nic jiného nás před Czexitem nezachrání.
Některé prvky, které se u poslaneckého klubu vyskytovaly v rámci Povolební strategie, jsou přesunuty do Kodexu europoslance, aby jimi byli vázáni pouze čeští Piráti jako jednotlivci. To je dáno tím, že nemůžeme naše českopirátské požadavky jednoduše vyžadovat od zahraničních Pirátských stran, které mohou mít mírně odlišnou historii či organizační kulturu. Ani lídr hnutí by neměl ostatním agresivně vnucovat své představy jako jedinou pravdu.
Filozoficky návrh strategie vychází z představy, že jako Piráti chceme na Evropské úrovni maximálně spolupracovat. Nejen jako Češi mezi sebou, ale chceme zapojit i ostatní Piráty, kteří jsou členy Evropské Pirátské strany, protože mezinárodní přesah je to, co nám dává sílu. Je pravda, že europoslanci se sdružují do politických skupin a je pravda, že my i se nejspíš budeme muset dohodnout s nějakými nepirátskými stranami, abychom politickou skupinu utvořili. Zároveň je pravda, že mnohé politické skupiny jsou dominovány silnými národními stranami. Pro příklad - v Greens/EFA tvoří německá strana Bündnis 90/Die Grünen 18 z 51 členů. Po příštích volbách může klidně nastat poměr 22 z 44. O to důležitější je pro Piráty, aby spolu dokázali spolupracovat jako sehraný tým a nenechali se ostatními využívat. Proto strategie operuje s pojmem europoslaneckého klubu jako spolupracující skupiny Pirátů, abychom tuto výhodu stran z větších států dokázali (pokud možno) vyvážit. Naším cílem by mělo být maximálně zapojit Pirátské europoslance z ostatních zemí do tohoto klubu.
Návrh strategie zcela záměrně neobsahuje konkrétní plán tvorby politické skupiny. To souvisí s tím, že tradiční rozložení Evropského parlamentu se rozpadá a všeobecně se očekává, že po nadcházejících volbách by mohlo dojít ke značnému přeskupování. Zároveň si musíme připomínat, že jsme Piráti - založili jsme naše hnutí, protože žádná z tradičních stran nebyla schopná a ochotná prosazovat naše myšlenky. Spojíme-li se s jinou stranou, jedná se vždy o kompromis. Budeme tedy hledat podobně smýšlející strany, ale tento kompromis nemůžeme odsouhlasit, aniž bychom znali podrobnosti. A ty budou známy po volbách.
Návrh strategie je záměrně dosti detailní a konkrétní, pokud jde o silné navázání europoslaneckého klubu na Pirátské strany v jednotlivých zemích. To je vyvoláno obavou z odtržení europoslanců kdesi daleko v Bruselu, které často nastává u tradičních stran. Proto je důležité, aby všichni Piráti, nejen v europarlamentu ale i mimo něj, dokázali fungovat jako jedna akceschopná síla prosazující společné cíle. Nesmíme se tříštit a soupeřit spolu. Naopak, musíme Evropskou Unii otevřít, aby byla pochopitelná a ovlivnitelná. Nic jiného nás před Czexitem nezachrání.
Některé prvky, které se u poslaneckého klubu vyskytovaly v rámci Povolební strategie, jsou přesunuty do Kodexu europoslance, aby jimi byli vázáni pouze čeští Piráti jako jednotlivci. To je dáno tím, že nemůžeme naše českopirátské požadavky jednoduše vyžadovat od zahraničních Pirátských stran, které mohou mít mírně odlišnou historii či organizační kulturu. Ani lídr hnutí by neměl ostatním agresivně vnucovat své představy jako jedinou pravdu.