Český zlatý poklad mizí. Už dávno ani nepatří státu (včera) -
https://www.novinky.cz/ekonomika/454958 ... statu.html
„
Lidé cítí vůči zlatu určitý sentiment a vnímají je jako něco, co si dlouhodobě udržuje hodnotu. Avšak k využívání pro potřeby rezerv centrálních bank to není šťastný nástroj. Není dostatečně likvidní, a to nikoli pouze kvůli omezené likviditě trhu, ale také kvůli tomu, že veřejnost velmi citlivě vnímá nákupy a prodeje zlata, jeho uchovávání a ‚oprašování‘ s sebou přináší vysoké náklady,“ sdělil Právu ředitel odboru komunikace ČNB Marek Zeman.
Zlato si hodnotu uchovává a nemělo by tak chybět v žádném portfoliu,“ míní Aleš Brix z České mincovny.
Pár poznámek:
Převod zlatého pokladu na ČNB byl státem (kým konkrétně?) zorganizovaný „dar“, už s tím nic nenaděláme.
Mince razí pouze Česká mincovna (ČM) v emisním plánu ČNB.
V ČR ražbu zlatých
medailí realizují mimo ČM i jiné společnosti.
Pokud je deklarována „
dlouhodobě udržená hodnota“ (viz výše v článku), pak likvidita není daná tím, že máte něco ze zlata, ale tím, jestli to někdo chce koupit a za kolik. Pokud máte pamětní mince a medaile z doby ČSSR, pak jste obecně „v balíku“. Jestli však nabízíte k prodeji něco, co je jako nové zboží stále nabízeno v aktuální nabídce, potom…?
U
zlatých slitků je likvidita ještě horší. Ihned po nákupu pak při zpětném odkupu proděláte až 20% z nákupní ceny. Na vlastnictví zlatých slitků lze neprodělat, jen až se cena časem zvedne - kupte, dejte do trezoru a zapomeňte. Vaši vnuci na tom budou tak nějak šul nul (bez ohledu na nominální hodnotu bankovek v té době platných).
Odborníci říkají, že nákup zlata má být zrealizován zhruba jen z 10 % volných prostředků. Poměr cena/výkon, tj. (nákup Kč / prodej Kč), neboli za kolik je koupen jeden gram, je „rozumný“ až od cca 250 gramové cihličky. Kilová vychází poměrně zajímavě, nyní je v nabídce pod milionem korun. Prodávající (likvidita) tak netratí příliš i v kratším časovém horizontu od nákupu.
Pokud si kupec zlatou cihlu schovává na horší časy, pak je otázka, co v „horších časech“ s kilem zlata chce dělat. A když má kupující jen doklad, že má zlatou cihlu bezpečně uloženou někde v trezoru? Potom záleží, jak „horší“ budou ony nastalé „horší časy“.
Běžné výrobky ze zlata, nejčastěji ve formě zboží – šperku, jsou opravdu „spotřebním zbožím“. Pokud nejde o umělecký šperk, pak je odprodej realizován jen za hodnotu kovu, což bývá mnohdy jen polovina nákupní ceny.
Nejvíc se prodává, když je nákupní cena za gram zlata nejvyšší !!! (a kupující se nechá zblbnout...)
Můžete dodat z jakých zdrojů informací čerpáte?