Pravděpodobně se každému z nás běžně stává, že by něco měl, ale moc se mu třeba nechce. Někdy je to kousnutí do hořkýho jabka. Někdy je to začátek něčeho, co pak už znamená jen a jen práci. Důvodů může být celá řada.
Třeba někomu není příjemné vyjednávat podmínky podpory kandidáta na senátora v kraji..., nebo zprdnout dodavatelskou firmu..., nebo třeba někde vytvářet programový bod...nebo načíst návrh, což normálně fakt znamená otevřít šanon pozměňovacích návrhů a asi 5 hodin číst a zapisovat a číst a zapisovat...
Já to mám uplně stejný. Ráno vstanu a kromě zábavných věcí jako kafe, vidím často jen povinnosti pracovní, stranický a často i dost nepříjemný věci. Je velmi jednoduchý vyřešit to vlastně pasivním rozesláním emailů, přesunutím termínu, nebo jedním telefonátem, kde si vlastně přeju, aby mi to ten člověk nezvedl. Ale to věci neposune. Problém se sám nevyřeší. Práce se neudělá.
Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá výmluvy. Moc daleko, moc široko, špatný formát, někam bych musel, psal jsem mu přes FB a on ani neopdověděl (ciwe třeba to neviděl), psal jsem mu do vlákna a on nereagoval, má tam přeci email z minulého týdne.
Je to poměrně jednoduchý. Když si něco objednáte třeba u Alzy a ono vám to nepřijde, tak po tom jdete, minimálně tak, abyste věděli, jestli je teda chyba u vás nebo ne. Nenapíšete jeden email s tím, že to skončilo. Chcete tu věc nebo peníze zpátky. A jasně ani tam se věc nemusí vyřešit k vaší spokojenosti, ale takovej je svět.
Prosím zamyslete se nad tímto malým slohovým cvičením ve smyslu příkladu s Alzou. Prostor pro osobní iniciativu, ale i pro týmovou práci (pokud nejste přirozený prudič, kterýho nějaký tým prostě nechce) v Pirátech je více než kde jinde. Na začátku ale stojí vaše rozhodnutí, že chcete. Pokud je opravdový a váš přítup je konstruktivní, myslím, že překážky jsou skutečně pouze v úrovni jakési hranice komfortní zóny, kterou holt musí člověk třeba i denně překonávat.
Rozebíhá se momentálně strašně moc aktivit. Pro každého jednoho včetně RP je to fofr, je třeba seldovat redmine s úkoly, aktivně dění v politice, Pirátský kanály. Ale je dobře, že to jede. Týdny, víkendy, Vánoce - neVánoce.
Je stokrát lepší věci obětovat čas a pohodlí a někdy třeba jen zvednout blbej telefón, než hledat důvody, proč jsem zrovna nemohl, nebo se za měsíc podívat zpět a zjistit, že jsem vlastně ztracenej a nevím, která bije.
Moje učitelka na základně "milovala" výmluvu absence u čehokoliv. "Takže až nebudete na přijímačkách umět vynásobit dvě čísla, budete tvrdit, že jste na násobilku chyběl?" Zatímco je neschopnost násobit osobní "tragédií" studenta, v politické straně, která kromě stále agendy nyní zbrojí také na volby do Poslanecké sněmovny 2017, se může tento, téměř až dětský alibismus, obrátit v neprospěch nás všech.
Nejsem přítelem nějakých manažerských motivačních zvolání a myslím, že si to ani doba nijak nežádá. Naopak bych vás chtěl poprosit o chvilkové obrácení se do sebe a určení si vlastních priorit, hranic pohodlí, které jsou jen vaše. Deklarovaná snaha o pomoc může být hezké gesto, ale skutečná pomoc je teprve to, co se počítá. Já už se taky nesanžím v rámci velkých očí slibovat všem všechno. Už znám svý možnosti a reálný limity.
Nikdo nemůže stíhat vše. Každý může být užitečný někde. A těch někde máme víc než je členů strany a celorepublikově třeba i více než je našich příznivců.
Díky za pozornost.
Nad tvorbou programu nazdar.
PS to normálně znamená workshopy, psaní, čtení, rešerše, formulace připomínkování...no žádná legrace to nebude. Legrace a hrdinné historky až po práci a po bitvě.
