Lidka_c píše:Navrhuji popřemýšlet o snížení počtu vyučovaných hodin na všech typech škol.
Například na střední škole mohou mít žáci až 35 hodin teoretického vyučování, případně až 40 hodin praktického vyučování (konkrétní číslo určuje ŠVP dané školy). Pro srovnání - učitel střední školy má určen základní pedagogický úvazek 21 hodin týdně.
Za současné situace nemají žáci žádný čas na to, aby se mohli odpovědně připravovat na výuku a zároveň si i odpočinuli. Jsou časově vytíženi víc, než průměrní pracující.
Navrhuji tedy, aby žáci na 1. stupni měli max, 20 hodin, na 2. stupni 22 hodin a na střední škole 25 hodin týdně teoretického vyučování a max. 30 hodin týdně praktického vyučování.
V rámci tohoto volebního programu už se to určitě nepřidá, ale rozhodně na tom něco je. Já souhlasím
Je samozřejmě nesmysl nahodit snížení časové dotace bez důkladné analýzy. O maličkou analýzku se pokusím.
V programu máme (měli bychom mít) přesunutí důrazu z objemu dat na práci s daty. V tomto smyslu už bylo vytvářen systém RVP (rok 2004).
RVP je pokrokové ve své původní myšlence, což je důraz na to, aby se žáci učili v souvislostech, vazbě na praxi, kontext, cílem mají být kompetence, tedy umět používat to, co se učí. Primární není objem vstřebaných dat, ale právě získání co nejvíce nástrojů pro "ovládnutí" reality, pro život, praxi. Objem dat měl být přirozeně redukován, už proto, že s poměrně prudkým rozvojem vědních oborů a rychlými změnami ve společnosti, způsobech práce apod., je nemožné, ale i zbytečné stíhat doplňovat a měnit obsah výuky.
Jenže nakonec vznikl trochu hybrid, takže objem povinného učiva moc neklesl (možná naopak), přibyly další předpokládané věci, které se mají stíhat. Podle mé zkušennosti
je toho strašně moc zbytečného, předčasně zařazeného, potom několikrát opakovaného. Hlavně na 1. stupni ZŠ tím trpí procvičování, důkladné osvojení toho, co je potřeba zvládnout perfektně, zpaměti a na celý život. Hodin je hodně, ale pořád to nestačí. Vyučující se "perou" o hodiny, aby stíhali.
A výsledek? Přetížené, otrávené děti, mnohé mají ještě v osmé třídě problém s malou násobilkou, psaním "íček"... Souhlasím, že by mělo 20 až 22 hodin stačit a ještě by mělo zbýt mnohem víc času na procvičování, komplexní praktické úlohy (projekty - nemám to slovo ráda).
A když dobře zvládnou základ na 1. stupni, tak potom je na čem stavět, není třeba všechno opakovat dokola... K tomu pořádně využívat ICT, skupinovou práci. Hodně času se taky ušetří, když nejsou přecpané třídy. Když není potřeba třetinu hodiny klidnit, krotit... Při osobním kontaktu je efektivita mnohem vyšší, ale nelze být třeba v častém očním kontaktu se 30 dětmi.
Srovnávat počet hodin žáků a učitelů moc nejde, stejně jako hodiny přímého vyučování a délku standardní pracovní doby. Na druhou stranu se od dětí chce, aby se připravovaly, psaly úkoly... K tomu stále víc kroužků a dítě potom klidně "pracuje" v 8 letech 30 hodin denně! To je hrůza.
Základem všeho je, konečně si říct, co od školy chceme. Tím myslím celou společnost. To se pořádně nestalo. Tak se raději do dětí cpe co nejvíc (dat a úkolů, peněz bohužel ne).
Často se naopak ozývají hlasy, že by bylo potřeba přidat hodiny, hlavně na SŠ. Pokud by to bylo podložené, tak bych rozhodně byla spíš pro prodloužení studia na 5 let. Původně to bylo u "učebních oborů s maturitou", dodnes tak dlouho trvá vyučit se a k tomu přidat maturitu. A podle zaměstnavatelů jsou takto studující mnohem lépe připraveni. Jenže se šetří, potom jsou stejně absolventi na pracáku...
Každopádně díky za podnět, bude fajn, když se k tomu rozjede diskuse.
