Pavel.Nazarsky píše:Vaclav.Fortik píše:Ano, možným cílem Inkluze bude IVP pro všechny a v tom případě by to byl ideální výsledek. Do volebního programu bych to nedával, nejde to na pár řádcích vysvětlit - chystám se sesmolit text o "mé ideální představě o fungování vzdělávací soustavy".
Ano, tohle je odborně relevantní přístup:
Individuální vzdělávací plán pro všechny. Jako programový bod by to zrovna mohl být tahák, stačilo by vysvětlit, že se nejedná o přiznání nedostatečnosti inteligence a schopností, ale naopak o svobodný výběr šíře a hloubky vzdělávání. IVP může přece mít i geniální dítě a postupovat naopak rychleji než ostatní.
1) Z pohledu letitého praktika v mnoha rolích (učitel, ředitel, výchovný poradce, psycholog, rodič) mám námitky: Žádný IVP není užitečný, když nejsou podmínky pro jeho naplňování. Co to je? Především vhodný poměr žáků a pedagogů - ne 1 učitel na 30 žáků, ale ani 30 žáků v jedné místnosti s 1 učitelem a 3 asistenty. Co hlavně chybí? Peníze, někde i prostory. Dokud se tohle nezmění, je IVP jen další byrokratická blbost a alibismus.
2) Další věc, která zásadně chybí, je důvěra v kompetentnost učitelů. Jistě, někteří jsou na facku, ale asi bychom měli raději dělat něco pro to, aby těch několik přestalo kazit nejen pověst těch ostatních, ale hlavně duševní zdraví dětí, místo toho, aby se ve jménu dnes tak módní presumpce viny udělali ze všech pedagogů neschopní blbové. Protože dle mých zkušeností vyšetření z poradny bylo ve většině případů jen potvrzením toho, co už jsme dávno věděli. A doporučovali nám něco, co jsme už dávno dělali. Ale bez papíru to bylo ilegální, taky nebyly prachy ani asistent, byl-li potřeba. Občas bylo povinné kolečko přes poradnu vyloženě škodlivé. ("Já jsem dyslektik, tak mě stejně nemůžete dát pětku. A úkoly psát nemusím, já jsem integrovanej...")
Tím chci říct, že idea, že všichni by měli mít možnost vzdělávat se svým tempem, nejlépe i stylem, je super. Nakonec jsme to dali i trochu jinými slovy do programu. Ale děsí mě představa, že by všechno muselo být "vypapírováno".
Dovolím si osobní výlet do minulosti: Do školy jsem šla v roce 1967. Uměla jsem tak nějak všechno, takže jsem se nudila a prý i poněkud vyrušovala, každopádně kazila morálku... Učitelka se někde zmínila, do školy za mnou přišel párkrát takový hodný pán, dali jsme řeč (žádné testové baterie), v pololetí se zeptali našich, jestli by jim nevadilo, kdyby mě šoupli do druhé třídy... A tak jsem tam byla. A nebyla jsem jediná, kdo "přeskakoval". Po 50
letech to takto snadno nejde. Tedy, dokonalé to nebylo, možnost skákat po 1 celém ročníku je taková nepružná. Lepší by bylo, kdybych třeba matiku mohla dělat dva ročníky za rok, ale ruštinu ročník za dva roky...
A ne tak dávná minulost: Coby učitelky jsme reagovaly na to, co jsme viděly, co bylo pro které dítě nejlepší. Třeba na tzv. nápravy (pro dys-) mohl jít každý, kdo to zrovna potřeboval. Byla "stálá klientela" s papíry, ale občas potřeboval speciální péči i někdo bez papírů. Tak proč ne?
Proto se přimlouvám, abyste zapomněli na jakékoli formulace, kde se vyskytuje IVP a podobné záležitosti. Prostě chceme vytvořit takové podmínky ve školách, aby zcela přirozeně mohly žákům poskytovat vzdělávání, které bude formou i tempem odpovídat jejich osobním potřebám, schopnostem, zaměření. Ale v zásadě to v programu je.