V programu máme napsáno, že „Zvýhodněný volební příspěvek velkých stran a uzavírací klauzule nutná pro vstup do sněmovny narušují rovné podmínky politické soutěže.“
Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/2000 řekl:
Následně Ústavní soud zrušil část zákona, která stanovovala příspěvek na mandát poslance či senátora ve výši 1 000 000 korun ročně. Poté byl ovšem do zákona vrácen příspěvek ve výši 900 000 korun ročně, který byl následně snížen na současných 855 000 ročně.Nerovnoměrnost rozdělení rozpočtových prostředků politickým stranám lze demonstrovat na situaci, kdy ve volbách do Poslanecké sněmovny získá jedna politická strana 2 % odevzdaných hlasů (předpokládejme 100 000 hlasů) a druhá strana 6 % (tedy 300 000 hlasů). Zatímco první ze stran získá pro celé následující volební období od státu pouze příspěvek za odevzdané hlasy (podle dřívější úpravy tedy 3 miliony korun), strana druhá, s trojnásobným úspěchem, získá ve stejném období zhruba 77 milionů korun (příspěvek za hlasy 9 milionů korun, stálý roční příspěvek 5 milionů korun, celkem tedy 20 milionů, a stálý příspěvek na mandáty, který, při pravděpodobném počtu dvanácti křesel, představuje 12 milionů korun ročně, celkem tedy 48 milionů korun). Strana trojnásobně úspěšná ve volbách tedy získá oproti své méně úspěšné konkurentce zhruba pětadvacetinásobný obnos ze státní pokladny.
Zdůvodnění zvýšení příspěvku na mandát z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč ve stanovisku Poslanecké sněmovny odporuje smyslu státního finančního příspěvku politickým stranám. Strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě. Proto státní příspěvek má pouze usnadňovat stranám tu úlohu, kterou pro stát plní svou účastí ve volbách, neboť na politické vůli, vzešlé ze svobodné volební soutěže, je založen demokratický stát. Podle čl. 22 Listiny jakákoli zákonná úprava všech politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Dikce "svobodná soutěž politických sil" klade důraz právě na tu fázi procesu politické konkurence, jež předchází etablování stran v dosažených pozicích, tedy především důraz na svobodný vstup politických sil do volební soutěže. Svobodná soutěž politických stran je tak nepochybně hodnotou, které musí dát přednost i zákonná úprava financování politických stran státem a jež je pod ochranou Ústavy a Listiny.
Vzhledem k tomu, že argumenty Ústavního soudu lze vztáhnout i na současnou úpravu, navrhuji příští rozhodnutí o příspěvku za senátora v souladu s naším programem napadnout soudně, případně připojit argumentaci, proč není příspěvek vyplácen i za komunální zastupitele, proč je příspěvek za poslance vyšší, než za krajského zastupitele (koncentrace moci) atd.
Za podnět patří poděkování JUDr. Janě Ondřejkové, Ph.D.
, ale
