Nic proti Vojtovi, že pracuje, ale fakticky to jen zbytečně zabilo čas jistého množství p.t. členů, který by jinak využili mnohem smysluplnějí, třeba přípravou návrhu zákona o finanční hotovosti nebo shozením TTIPu. Abychom této neefektivitě zabránili, navrhuji se pobavit o časovém limitu, kdy členský podnět skoná přirozenou smrtí a nebude naň brán zřetel.
Můžeme vycházet ze následujících principů.
1. Fixní délka od založení. Například půl roku. Když podnět během půl roku nezíská podporu, asi ji nezíská nikdy, je to podobné jako u autorského díla, které když si nevydělá během pěti let, nevydělá si nikdy..
2. Doba neaktivity ve vlákně. Když podnět nikoho nezajímá, asi nemá smysl. Když se ve vlákně několik měsíců nediskutuje a ani nikomu nestojí za to ho bumpnout, je podnět asi mrtvý a nemá cenu udržovat při živote mrtvolu.
3. Permanentní odvolávačky. U nich byl zkrátil fixní dobu na dva měsíce nebo ještě méně. Když byl objektivní důvod odvolat šéfa TO, získal podnět podporu během dvou dnů. Takže nemá smysl, aby každý na každého vyráběl podnět na odvolání a celou dobu jeho funkčního období se snažil intrikovat a sbírat kliky. Je to ve skutečnosti jen troling. Mrhá to časem členů, stresuje to.
4. Tento bod je velmi diskutabilní. Nazval bych ho karanténou. A bylo by to uplatnění zásady ne bis in idem. Každý funkcionář by měl dobu hájení a to 100 dní po svém zvolení a též 100 dní po té, co obhájil post v odvolávacím podnětu či hlasování (je věc další diskuse, zdali jen podnětu nebo až hlasování). Zároveň s tím by se zakázalo dávat odvolávací podnět sám na sebe, popřípadě na člena stejného orgánu. Což má dva důvody. V orgánu může nastat vnitřní boj a podnět je součást tohoto boje. Nebo naopak orgán může pracovat stylem "já na bráchu" a podnět může být součást taktiky, jak si zajistit imunitu.
Všechny mnou navržení časové limity jsou jen výkopem do diskuse. A abych šel příkladem, anketa má nastaveno 60 dní
